EPR v zahraničí: registr čl. 44 PPWR vás nespasí

Tento článek se drží úzce jednoho bodu: co v přeshraničním prodeji platí bez ohledu na to, kdy registry podle čl. 44 spustí, a co naopak na prováděcí akty skutečně čeká. Jde o obecné informace, ne o individuální právní radu pro konkrétní firmu.

Co platí najisto: EPR běží v národních systémech už dnes

Kdo poprvé dodává balené výrobky přímo konečným uživatelům na území jiného členského státu, je tam producentem podle čl. 3 odst. 1 bodu 15 písm. d) PPWR. Typicky jde přesně o e-shop, který balí zboží ve vlastním skladu a posílá je zákazníkům do jiné země EU – bez místního distributora, bez skladu na místě, přímo.

Z toho plyne rozšířená odpovědnost producenta podle čl. 45 odst. 1 – a ten výslovně říká, že se uplatňuje v rámci systémů zavedených podle čl. 8 a 8a směrnice 2008/98/ES o odpadech. To jsou existující národní EPR systémy – mechanismy, které v jednotlivých členských státech fungují už řadu let, nezávisle na tom, jestli a kdy vzniknou nové vnitrostátní registry podle PPWR.

Jinými slovy: PPWR nezavádí EPR jako novinku. Zpřesňuje, kdo je v přeshraničním prodeji producentem, a doplňuje k tomu jednu novou povinnost – jmenování zástupce (viz níže). Samotná povinnost zapojit se do systému rozšířené odpovědnosti v cílové zemi ale existovala už předtím a dál běží podle národních pravidel té které země.

Rozhodovací vodítko: kdy jste producentem v cílové zemi

Podmínka „přímo konečným uživatelům“ v čl. 3 odst. 1 bodu 15 písm. d) rozhoduje mezi dvěma odlišnými situacemi:

• Posíláte zboží ze svého skladu rovnou zákazníkovi v jiné zemi EU, bez místního prostředníka, který by zboží dále prodával → jste v té zemi producentem a EPR povinnost podle čl. 45 odst. 1 se vás týká přímo.
• Dodáváte zboží místnímu distributorovi nebo velkoobchodu, který je dál prodává koncovým zákazníkům pod vlastní registrací → producentem je typicky tento místní subjekt, protože on je tím, kdo poprvé dodává balený výrobek přímo konečnému uživateli.

Kombinujete-li oba modely – část zboží jde přes lokálního partnera, část rovnou ze skladu – posuzujte oba toky odděleně. Povinnost vám vzniká jen tam, kde dodáváte přímo.

Nová povinnost od 12. srpna 2026: pověřený zástupce podle čl. 45 odst. 3

Podle čl. 45 odst. 3 producent písemně jmenuje pověřeného zástupce pro rozšířenou odpovědnost producenta v každém členském státě, kam poprvé dodává obal nebo balený výrobek a kde není usazen. Tato povinnost se řídí obecnou použitelností PPWR – nařízení se podle čl. 71 použije od 12. srpna 2026 (jedinou odchylkou je čl. 67 odst. 5, který se týká jiné oblasti a s tímto tématem nesouvisí). Žádný odklad pro čl. 45 odst. 3 v textu není – jmenování zástupce tedy nelze odkládat na dobu, kdy vznikne registr. Komise sice navrhla uplatňování čl. 45 odst. 3 pozastavit do 1. ledna 2035 (návrh COM(2025) 982, postup 2025/0395(COD)), k 30. září 2026 ale návrh přijat nebyl – povinnost proto platí a stav legislativního postupu je třeba sledovat.

Pozor na záměnu: tento pověřený zástupce pro rozšířenou odpovědnost producenta (čl. 3 odst. 1 bod 20) je jiná role než pověřený zástupce výrobce podle čl. 17, který pro výrobce především uchovává EU prohlášení o shodě a technickou dokumentaci. Nejde o zaměnitelné pojmy ani o dvě označení téže funkce.

Co teprve upřesní prováděcí akty (výhled)

Registr producentů podle čl. 44 je odlišná věc od povinnosti samotné. Do registru se zapisují producenti v každém členském státě, kde poprvé dodávají obal nebo balený výrobek, nebo kde balený výrobek vybalují, aniž jsou konečnými uživateli – a bez registrace nesmějí dodávat (čl. 44 odst. 4). Mechanismus vzniku registru je dvoustupňový:

• Komise měla do 12. února 2026 přijmout prováděcí akt, který stanoví formát zápisu a podávání informací (čl. 44 odst. 14).
• Od vstupu tohoto prvního prováděcího aktu v platnost běží členským státům 18 měsíců na zřízení vnitrostátního registru v každém z nich (čl. 44 odst. 1).

Zda už Komise tento prováděcí akt vydala, z textu nařízení zjistit nelze – jde o otázku aktuálního stavu, ne o text předpisu, a je třeba ji ověřit u zdroje k dnešnímu dni. Podstatné pro rozhodování je ale toto: i kdyby registr formálně ještě nefungoval, povinnost zapojit se do EPR v cílové zemi podle čl. 45 odst. 1 tím není nijak pozastavena – běží v existujících národních systémech bez ohledu na stav registru podle čl. 44.

Plánujete-li vyčkat na spuštění registru a teprve pak řešit povinnosti ve všech zemích najednou, riskujete, že mezitím porušujete národní pravidla, která fungují nezávisle na registrech podle čl. 44 už dnes.

Národní vrstvy se liší – a v některých zemích platí přísněji

PPWR stanoví rámec, ale konkrétní administrativu (kam se zaregistrovat, kdo kontroluje, jaké prahy platí) určuje národní systém dané země. Prakticky to znamená, že požadavky se zemi od země liší:

• Některé národní systémy pracují s množstevními prahy pro malé objemy dodávek, jiné žádný práh nemají a registrační povinnost vzniká bez ohledu na objem prodeje.
• V některých zemích kontrolují registraci producenta i online tržiště, přes která zboží prodáváte – bez platné registrace vám tržiště může znemožnit nabízet zboží místním zákazníkům. Vedle toho podle čl. 45 odst. 4 PPWR musí online platforma, přes kterou spotřebitelé uzavírají s producenty smlouvy na dálku, od producenta ještě před zpřístupněním svých služeb obdržet informace o jeho registraci v členském státě spotřebitele a samoosvědčení o splnění rozšířené odpovědnosti producenta v tomto státě; údaje o registraci ale předpokládají registry podle čl. 44, které k 1. 10. 2026 nevznikly.
• Některé země vyžadují jmenování místního zástupce pro zahraniční zásilkové prodejce jako samostatnou podmínku, nezávisle na tom, co požaduje čl. 45 odst. 3 na unijní úrovni – obě povinnosti se tedy mohou sčítat.

Přesné podmínky, prahy a lhůty jednotlivých národních systémů je nutné ověřit přímo u příslušného národního orgánu nebo provozovatele daného systému pro každou cílovou zemi zvlášť – zobecnění napříč státy by bylo zavádějící. Jednu povinnost ale ukládá přímo český zákon o obalech: osoba usazená v České republice, která dodává prostřednictvím komunikace na dálku přímo spotřebitelům nebo jiným konečným uživatelům v jiném členském státě jednorázové plastové obaly nebo obalové prostředky z přílohy č. 4 části C nebo D (např. nápojové lahve do 3 l, sáčky a balení s potravinami k okamžité spotřebě, nápojové kelímky, krabičky na jídlo k okamžité spotřebě, plastové odnosné tašky), musí si určit pověřeného zástupce v souladu s právem cílového státu (§ 13a odst. 3 zákona č. 477/2001 Sb.); jinak hrozí pokuta do 5 000 000 Kč.

Příklad z praxe

Český e-shop prodává drogerii a kosmetiku, zboží balí do nakoupených krabic bez vlastního potisku a posílá koncovým zákazníkům do Německa a Rakouska. Provozujete-li takový e-shop, je vaše firma podle čl. 3 odst. 1 bodu 15 písm. d) v obou zemích producentem obalu. To znamená: registraci v příslušném národním EPR systému každé cílové země, sledování případných množstevních prahů (pokud v dané zemi existují) a od použitelnosti PPWR i písemné jmenování pověřeného zástupce v každé z těchto zemí, kde nemáte sídlo. Čekání na spuštění registrů podle čl. 44 v tomto scénáři nepomáhá – povinnosti v Německu a Rakousku běží nezávisle na nich.

Jak zjistit, kde vám povinnost vzniká

Rozhodovací postup, který funguje bez ohledu na obor podnikání:

1. Sepište seznam všech zemí EU, kam dodáváte zboží přímo koncovým spotřebitelům (B2C).
2. U každé země zjistěte, zda existuje národní EPR systém pro obaly a jaké jsou podmínky registrace producenta.
3. Ověřte, zda daná země stanovuje množstevní práh, pod který registrační povinnost nevzniká – a pokud ano, porovnejte ho se svým reálným objemem dodávek do té země.
4. Ověřte, zda země vyžaduje jmenování místního zástupce podle vlastní národní úpravy; pověřeného zástupce pro rozšířenou odpovědnost producenta podle čl. 45 odst. 3 PPWR musíte jmenovat v každé zemi, kde nejste usazeni, vždy.
5. Výsledky zaznamenejte do jednoduché tabulky (země – systém – registrace ano/ne – zástupce ano/ne – termín) a tuto tabulku průběžně aktualizujte, protože se registrujete v každé zemi samostatně a lhůty se liší.

Dodáváte-li pouze do jedné nebo dvou zemí, tento přehled zvládnete udělat sami během několika hodin práce. Dodáváte-li do více zemí současně, vyplatí se ověřit stav formou rychlé prověrky, která vám ukáže, kde přesně vám povinnost vzniká a co je potřeba řešit jako první.

Sankce: národní systémy vymáhají už dnes, PPWR přidává další vrstvu

Obecné sankce za porušení PPWR musí členské státy stanovit do 12. února 2027 – musí být účinné, přiměřené a odrazující, a za porušení čl. 24 až 29 zahrnují povinně i správní pokuty (čl. 68 odst. 1 a 2). Tento termín se ale týká sankcí za porušení samotného nařízení PPWR jako celku.

Národní EPR systémy v jednotlivých zemích (typicky správci registrů pro obaly) mají vlastní, dlouhodobě fungující vymáhací mechanismy nezávislé na tomto termínu – včetně kontroly registrace prostřednictvím online tržišť. Chybějící registrace v cílové zemi tak může být sankcionována podle národních pravidel dané země bez ohledu na to, kdy nabudou účinnosti sankce za porušení samotného PPWR.

Akční plán 30/60/90 dní

1. V nejbližších 30 dnech: sepište úplný seznam zemí EU, kam prodáváte přímo koncovým zákazníkům, a u každé ověřte existenci a základní podmínky národního EPR systému pro obaly. Pověřeného zástupce podle čl. 45 odst. 3 v každé z těchto zemí, kde nejste usazeni, jmenujte neprodleně – povinnost platí od 12. srpna 2026.
2. Do 60 dnů: pro každou zemi na seznamu zjistěte, zda existuje množstevní práh a zda váš objem dodávek do dané země povinnost registrace zakládá; zaregistrujte se tam, kde povinnost vzniká.
3. Do 90 dnů: ověřte, že máte písemně jmenovaného pověřeného zástupce podle čl. 45 odst. 3 v každé zemi, kde poprvé dodáváte a kde nejste usazeni, a zaveďte si interní proces, který seznam zemí a stav registrací pravidelně aktualizuje – zejména při rozšiřování prodeje do nových trhů.

Časté omyly

Omyl první: „Počkáme na registr podle čl. 44, pak to vyřídíme najednou.“ Registry jsou administrativní nástroj, který v každém členském státě teprve vznikne po vydání prováděcího aktu, nejpozději do 18 měsíců od jeho vstupu v platnost. Samotná povinnost EPR podle čl. 45 odst. 1 běží v existujících národních systémech bez ohledu na stav těchto registrů.

Omyl druhý: „Malý objem prodeje do zahraničí znamená, že se nás to netýká.“ Množstevní prahy nejsou jednotné napříč zeměmi – některé národní systémy je mají, jiné registrační povinnost vyžadují bez ohledu na objem. Předpoklad prahu je nutné ověřit v každé konkrétní zemi, ne odvozovat z jiné.

Omyl třetí: „Pověřený zástupce podle čl. 45 je totéž co pověřený zástupce výrobce podle čl. 17.“ Jde o dvě odlišné role s jiným rozsahem pověření (čl. 45 odst. 3 versus čl. 17). Zaměnit je znamená pověřit špatnou osobu špatným úkolem.

Zdroje

• Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/40 (PPWR), čl. 3, čl. 44, čl. 45, čl. 68, čl. 71 – konsolidované znění: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32025R0040
• Směrnice 2008/98/ES o odpadech, čl. 8 a 8a (rámec pro národní systémy rozšířené odpovědnosti producenta)

Shrnutí

Prodáváte-li balené zboží přímo koncovým zákazníkům do jiné země EU, jste tam producentem podle čl. 3 odst. 1 bodu 15 písm. d) a rozšířená odpovědnost producenta podle čl. 45 odst. 1 vás tíží v rámci existujícího národního systému té země – bez ohledu na to, kdy vzniknou vnitrostátní registry producentů podle čl. 44. K tomu od použitelnosti PPWR (12. srpna 2026) přibývá povinnost písemně jmenovat pověřeného zástupce pro EPR v každé zemi dodání, kde nemáte sídlo (čl. 45 odst. 3). Dodáváte-li naopak přes místního distributora, který zboží dál prodává pod vlastní registrací, může být producentem on, nikoli vy – rozhoduje slovo „přímo“. Registr podle čl. 44 je samostatný, teprve vznikající nástroj, a čekání na něj je nejdražší chyba, jakou lze v přeshraničním prodeji udělat, protože povinnosti v cílových zemích mezitím běží dál.