Musíme čekat na registr producentů podle čl. 44 PPWR, než začneme řešit EPR v jiné zemi EU?

Ne. Registr podle čl. 44 teprve vznikne – Komise měla do 12. 2. 2026 přijmout prováděcí akt s formátem zápisu a od jeho vstupu v platnost poběží členským státům 18 měsíců na zřízení registru. Samotná rozšířená odpovědnost producenta podle čl. 45 odst. 1 ale běží v rámci existujících národních systémů podle čl. 8 a 8a směrnice 2008/98/ES nezávisle na tomto registru. Kdo poprvé dodává balené výrobky přímo konečným uživatelům v jiné zemi EU, je tam producentem podle čl. 3 odst. 1 bodu 15 písm. d) bez ohledu na to, zda už unijní registr existuje.

Jsme producentem i tehdy, když do zahraničí dodáváme přes místního distributora?

Rozhodující je slovo „přímo“ v čl. 3 odst. 1 bodu 15 písm. d). Posíláte-li zboží rovnou koncovému zákazníkovi bez místního prostředníka, jste producentem vy. Dodáváte-li místnímu distributorovi, který zboží dál prodává koncovým zákazníkům pod vlastní registrací, je producentem typicky on.

EPR v zahraničí: registr čl. 44 PPWR vás nespasí

Q: Co je pověřený zástupce podle čl. 45 odst. 3 a musíme ho mít v každé zemi?

Podle čl. 45 odst. 3 producent písemně jmenuje pověřeného zástupce pro rozšířenou odpovědnost producenta v každém členském státě, kde poprvé dodává obal nebo balený výrobek a kde není usazen. Tuto povinnost nelze zaměňovat se zplnomocněným zástupcem výrobce podle čl. 17 – jde o odlišnou roli s jiným rozsahem pověření.

Za metodiku ručí Marek Galetka, zakladatel Pravano. Text prošel lidským schválením před zveřejněním.

Úvaha, která se v přeshraničním prodeji přímo nabízí: počkat, až naběhne evropský registr producentů, a pak se zaregistrovat všude najednou. Je to logická úvaha – a přesně ten omyl, který v praxi vede k porušování povinností, o kterých firma ani neví. Registr podle článku 44 nařízení (EU) 2025/40 (PPWR) skutečně teprve vznikne. Ale rozšířená odpovědnost producenta (EPR) v jednotlivých zemích na něj nečeká.

Tento článek se drží úzce jednoho bodu: co v přeshraničním prodeji platí bez ohledu na to, kdy unijní registr spustí, a co naopak na prováděcí akty skutečně čeká. Jde o obecné informace, ne o individuální právní radu pro konkrétní firmu.

Co platí najisto: EPR běží v národních systémech už dnes

Kdo poprvé dodává balené výrobky přímo konečným uživatelům na území jiného členského státu, je tam producentem podle čl. 3 odst. 1 bodu 15 písm. d) PPWR. Typicky jde přesně o e-shop, který balí zboží ve vlastním skladu a posílá je zákazníkům do jiné země EU – bez místního distributora, bez skladu na místě, přímo.

Z toho plyne rozšířená odpovědnost producenta podle čl. 45 odst. 1 – a ten výslovně říká, že se uplatňuje v rámci systémů zavedených podle čl. 8 a 8a směrnice 2008/98/ES o odpadech. To jsou existující národní EPR systémy – mechanismy, které v jednotlivých členských státech fungují už řadu let, nezávisle na tom, jestli a kdy vznikne nový unijní registr podle PPWR.

Jinými slovy: PPWR nezavádí EPR jako novinku. Zpřesňuje, kdo je v přeshraničním prodeji producentem, a doplňuje k tomu jednu novou povinnost – jmenování zástupce (viz níže). Samotná povinnost zapojit se do systému rozšířené odpovědnosti v cílové zemi ale existovala už předtím a dál běží podle národních pravidel té které země.

Rozhodovací vodítko: kdy jste producentem v cílové zemi

Podmínka „přímo konečným uživatelům“ v čl. 3 odst. 1 bodu 15 písm. d) rozhoduje mezi dvěma odlišnými situacemi:

Posíláte zboží ze svého skladu rovnou zákazníkovi v jiné zemi EU, bez místního prostředníka, který by zboží dále prodával → jste v té zemi producentem a EPR povinnost podle čl. 45 odst. 1 se vás týká přímo.
Dodáváte zboží místnímu distributorovi nebo velkoobchodu, který je dál prodává koncovým zákazníkům pod vlastní registrací → producentem je typicky tento místní subjekt, protože on je tím, kdo poprvé dodává balený výrobek přímo konečnému uživateli.

Kombinujete-li oba modely – část zboží jde přes lokálního partnera, část rovnou ze skladu – posuzujte oba toky odděleně. Povinnost vám vzniká jen tam, kde dodáváte přímo.

Nová povinnost od 12. srpna 2026: pověřený zástupce podle čl. 45 odst. 3

Podle čl. 45 odst. 3 producent písemně jmenuje pověřeného zástupce pro rozšířenou odpovědnost producenta v každém členském státě, kam poprvé dodává obal nebo balený výrobek a kde není usazen. Tato povinnost se řídí obecnou použitelností PPWR – nařízení se podle čl. 71 použije od 12. srpna 2026 (jedinou odchylkou je čl. 67 odst. 5, který se týká jiné oblasti a s tímto tématem nesouvisí). Žádný odklad pro čl. 45 odst. 3 v textu není – jmenování zástupce tedy nelze odkládat na dobu, kdy vznikne registr.

Pozor na záměnu: tento pověřený zástupce pro rozšířenou odpovědnost producenta (čl. 3 odst. 1 bod 20) je jiná role než pověřený zástupce výrobce podle čl. 17, který pro výrobce především uchovává EU prohlášení o shodě a technickou dokumentaci. Nejde o zaměnitelné pojmy ani o dvě označení téže funkce.

Co teprve upřesní prováděcí akty (výhled)

Registr producentů podle čl. 44 je odlišná věc od povinnosti samotné. Do registru se zapisují producenti v každém členském státě, kde poprvé dodávají obal nebo balený výrobek, nebo kde balený výrobek vybalují, aniž jsou konečnými uživateli – a bez registrace nesmějí dodávat (čl. 44 odst. 4). Mechanismus vzniku registru je dvoustupňový:

Komise měla do 12. února 2026 přijmout prováděcí akt, který stanoví formát zápisu a podávání informací (čl. 44 odst. 14).
Od vstupu tohoto prvního prováděcího aktu v platnost běží členským státům 18 měsíců na zřízení samotného registru (čl. 44 odst. 1).

Zda už Komise tento prováděcí akt vydala, z textu nařízení zjistit nelze – jde o otázku aktuálního stavu, ne o text předpisu, a je třeba ji ověřit u zdroje k dnešnímu dni. Podstatné pro rozhodování je ale toto: i kdyby registr formálně ještě nefungoval, povinnost zapojit se do EPR v cílové zemi podle čl. 45 odst. 1 tím není nijak pozastavena – běží v existujících národních systémech bez ohledu na stav registru podle čl. 44.

Plánujete-li vyčkat na spuštění registru a teprve pak řešit povinnosti ve všech zemích najednou, riskujete, že mezitím porušujete národní pravidla, která fungují nezávisle na unijním registru už dnes.

Národní vrstvy se liší – a v některých zemích platí přísněji

PPWR stanoví rámec, ale konkrétní administrativu (kam se zaregistrovat, kdo kontroluje, jaké prahy platí) určuje národní systém dané země. Prakticky to znamená, že požadavky se zemi od země liší:

Některé národní systémy pracují s množstevními prahy pro malé objemy dodávek, jiné žádný práh nemají a registrační povinnost vzniká bez ohledu na objem prodeje.
V některých zemích kontrolují registraci producenta i online tržiště, přes která zboží prodáváte – bez platné registrace vám tržiště může znemožnit nabízet zboží místním zákazníkům.
Některé země vyžadují jmenování místního zástupce pro zahraniční zásilkové prodejce jako samostatnou podmínku, nezávisle na tom, co požaduje čl. 45 odst. 3 na unijní úrovni – obě povinnosti se tedy mohou sčítat.

Přesné podmínky, prahy a lhůty jednotlivých národních systémů je nutné ověřit přímo u příslušného národního orgánu nebo provozovatele daného systému pro každou cílovou zemi zvlášť – zobecnění napříč státy by bylo zavádějící.

Příklad z praxe

Český e-shop prodává drogerii a kosmetiku, zboží balí do nakoupených krabic bez vlastního potisku a posílá koncovým zákazníkům do Německa a Rakouska. Vlastníte-li tuto obchodní firmu, jste podle čl. 3 odst. 1 bodu 15 písm. d) v obou zemích producentem obalu. To znamená: registraci v příslušném národním EPR systému každé cílové země, sledování případných množstevních prahů (pokud v dané zemi existují) a od použitelnosti PPWR i písemné jmenování pověřeného zástupce v každé z těchto zemí, kde nemáte sídlo. Čekání na spuštění centrálního registru podle čl. 44 v tomto scénáři nepomáhá – povinnosti v Německu a Rakousku běží nezávisle na tomto registru.

Jak zjistit, kde vám povinnost vzniká

Rozhodovací postup, který funguje bez ohledu na obor podnikání:

Sepište seznam všech zemí EU, kam dodáváte zboží přímo koncovým spotřebitelům (B2C).
U každé země zjistěte, zda existuje národní EPR systém pro obaly a jaké jsou podmínky registrace producenta.
Ověřte, zda daná země stanovuje množstevní práh, pod který registrační povinnost nevzniká – a pokud ano, porovnejte ho se svým reálným objemem dodávek do té země.
Ověřte, zda země vyžaduje jmenování místního zástupce – ať už podle vlastní národní úpravy, nebo podle čl. 45 odst. 3 PPWR.
Výsledky zaznamenejte do jednoduché tabulky (země – systém – registrace ano/ne – zástupce ano/ne – termín) a tuto tabulku průběžně aktualizujte, protože se registrujete v každé zemi samostatně a lhůty se liší.

Dodáváte-li pouze do jedné nebo dvou zemí, tento přehled zvládnete udělat sami během několika hodin práce. Dodáváte-li do více zemí současně, vyplatí se ověřit stav formou rychlé prověrky, která vám ukáže, kde přesně vám povinnost vzniká a co je potřeba řešit jako první.

Sankce: národní systémy vymáhají už dnes, PPWR přidává další vrstvu

Obecné sankce za porušení PPWR musí členské státy stanovit do 12. února 2027 – musí být účinné, přiměřené a odrazující, a za porušení čl. 24 až 29 zahrnují povinně i správní pokuty (čl. 68 odst. 1 a 2). Tento termín se ale týká sankcí za porušení samotného nařízení PPWR jako celku.

Národní EPR systémy v jednotlivých zemích (typicky správci registrů pro obaly) mají vlastní, dlouhodobě fungující vymáhací mechanismy nezávislé na tomto termínu – včetně kontroly registrace prostřednictvím online tržišť. Chybějící registrace v cílové zemi tak může být sankcionována podle národních pravidel dané země bez ohledu na to, kdy nabudou účinnosti sankce za porušení samotného PPWR.

Akční plán 30/60/90 dní

V nejbližších 30 dnech: sepište úplný seznam zemí EU, kam prodáváte přímo koncovým zákazníkům, a u každé ověřte existenci a základní podmínky národního EPR systému pro obaly.
Do 60 dnů: pro každou zemi na seznamu zjistěte, zda existuje množstevní práh a zda váš objem dodávek do dané země povinnost registrace zakládá; zaregistrujte se tam, kde povinnost vzniká.
Do 90 dnů: písemně jmenujte pověřeného zástupce podle čl. 45 odst. 3 v každé zemi, kde poprvé dodáváte a kde nemáte sídlo, a zaveďte si interní proces, který seznam zemí a stav registrací pravidelně aktualizuje – zejména při rozšiřování prodeje do nových trhů.

Časté omyly

Omyl první: „Počkáme na registr podle čl. 44, pak to vyřídíme najednou.“ Registr je administrativní nástroj, který teprve vznikne po vydání prováděcího aktu a následných 18 měsících. Samotná povinnost EPR podle čl. 45 odst. 1 běží v existujících národních systémech bez ohledu na stav tohoto registru.

Omyl druhý: „Malý objem prodeje do zahraničí znamená, že se nás to netýká.“ Množstevní prahy nejsou jednotné napříč zeměmi – některé národní systémy je mají, jiné registrační povinnost vyžadují bez ohledu na objem. Předpoklad prahu je nutné ověřit v každé konkrétní zemi, ne odvozovat z jiné.

Omyl třetí: „Pověřený zástupce podle čl. 45 je totéž co pověřený zástupce výrobce podle čl. 17.“ Jde o dvě odlišné role s jiným rozsahem pověření (čl. 45 odst. 3 versus čl. 17). Zaměnit je znamená pověřit špatnou osobu špatným úkolem.

Zdroje

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/40 (PPWR), čl. 3, čl. 44, čl. 45, čl. 68, čl. 71 – konsolidované znění: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32025R0040
Směrnice 2008/98/ES o odpadech, čl. 8 a 8a (rámec pro národní systémy rozšířené odpovědnosti producenta)

Shrnutí

Prodáváte-li balené zboží přímo koncovým zákazníkům do jiné země EU, jste tam producentem podle čl. 3 odst. 1 bodu 15 písm. d) a rozšířená odpovědnost producenta podle čl. 45 odst. 1 vás tíží v rámci existujícího národního systému té země – bez ohledu na to, kdy vznikne unijní registr producentů podle čl. 44. K tomu od použitelnosti PPWR (12. srpna 2026) přibývá povinnost písemně jmenovat pověřeného zástupce pro EPR v každé zemi dodání, kde nemáte sídlo (čl. 45 odst. 3). Dodáváte-li naopak přes místního distributora, který zboží dál prodává pod vlastní registrací, může být producentem on, nikoli vy – rozhoduje slovo „přímo“. Registr podle čl. 44 je samostatný, teprve vznikající nástroj, a čekání na něj je nejdražší chyba, jakou lze v přeshraničním prodeji udělat, protože povinnosti v cílových zemích mezitím běží dál.