Seznam osob a evidence obalů: povinnost už dnes, ne s PPWR

Řada e-shopů a menších výrobců žije v přesvědčení, že povinnosti kolem obalů „teprve přijdou s PPWR“ a do té doby lze vyčkávat. Je to omyl, který v praxi stojí zpětně doměřené poplatky a sankce – protože český zákon č. 477/2001 Sb., o obalech, ukládá zápis do Seznamu osob i evidenci obalů už dnes, zcela nezávisle na tom, kdy vznikne evropský registr producentů podle nařízení (EU) 2025/40 (PPWR). Tento text rozplétá řetěz povinností, který podle zákona č. 477/2001 Sb. platí bez ohledu na to, co teprve upřesní evropské prováděcí akty.

Upozornění na úvod: jde o obecnou informaci k orientaci, ne o individuální právní radu k vaší konkrétní situaci – u hraničních případů (kombinace dovozu, vlastní značky a smluvního plnění) se vyplatí ověřit konkrétní nastavení zvlášť.

Proč se čekání na PPWR nevyplácí

Registr producentů podle čl. 44 PPWR a Seznam osob podle § 14 zákona č. 477/2001 Sb. jsou dvě oddělené evidence se dvěma různými právními základy. Registr producentů vzniká na úrovni EU a zapisují se do něj producenti podle role definované přímo v nařízení (EU) 2025/40, které se použije od 12. srpna 2026. Než se do něj bude reálně zapisovat, musí Komise nejprve vydat prováděcí akt určující formát zápisu a hlášení – a teprve od jeho vstupu v platnost poběží členským státům lhůta na zřízení samotného registru. Zda a v jaké fázi se tento akt aktuálně nachází, je otázka dnešního stavu, kterou je třeba ověřit přímo u zdroje; z textu nařízení samotného datum spuštění registru nevyčtete.

Seznam osob vedený Ministerstvem životního prostředí podle § 14 zákona č. 477/2001 Sb. je oproti tomu ryze česká povinnost, která v zákoně existuje dlouhodobě a s harmonogramem PPWR nemá nic společného. Kdo čeká „až bude jasno s Evropou“, ve skutečnosti ignoruje povinnost, která na něj dopadá už teď.

Kaskáda povinností podle zákona č. 477/2001 Sb.

Zákon staví povinnosti na řetězu pěti kroků, který je potřeba projít v pořadí: kdo uvádí obaly na trh – komu vzniká povinnost zpětného odběru a využití – zápis do Seznamu osob – vedení evidence a ohlášení – možnost plnit povinnosti smluvně přes autorizovanou společnost. Vynechání kteréhokoli kroku je nejčastější příčinou toho, že firma zjistí povinnost až při kontrole.

Uvedení na trh podle § 2 písm. d): i dovoz a přeshraniční přeprava

Za uvedení obalu na trh se podle § 2 písm. d) zákona č. 477/2001 Sb. považuje i přeshraniční přeprava obalu z jiného členského státu EU do ČR a dovoz ze třetí země. To je bod, kde vzniká nejvíc mylných představ. E-shop, který nakupuje zboží zabalené výrobcem v Německu nebo Polsku a přiváží je do ČR, obal tímto přesunem sám o sobě „uvádí na trh“ v českém smyslu zákona – bez ohledu na to, že obal fyzicky vyrobil někdo jiný v jiné zemi.

Příklad: e-shop s drogerií nakupuje krémy zabalené v kartonových krabičkách u výrobce v Polsku a přiváží je vlastní dopravou do skladu v ČR. I když firma obal nenavrhla ani nevyrobila, přeshraniční přeprava do ČR ji staví do pozice, kdy se na ni § 2 písm. d) vztahuje – a tím se otevírá otázka dalších povinností v řetězu.

Komu vzniká povinnost zpětného odběru a využití (§ 10 a § 12)

Povinnost zpětného odběru a využití obalových odpadů vzniká tomu, kdo uvádí obaly na trh nebo do oběhu, ledaže prokáže, že se z jím uvedených obalů nestaly odpady (§ 10 odst. 1 a § 12 odst. 1). Klíčové slovo je „neprokáže-li“ – jde o podmíněnou povinnost, kde důkazní břemeno leží na firmě. Kdo nedoloží, že obaly, které uvedl na trh, skončily jinak než jako odpad u konečného spotřebitele, povinnost mu vzniká automaticky.

V praxi to znamená, že firma musí umět doložit osud svých obalů – buď vlastním systémem zpětného odběru, nebo smlouvou s autorizovanou společností, která tuto povinnost plní za ni v rozsahu, který smlouva pokrývá.

Zápis do Seznamu osob do 60 dnů (§ 14)

Kdo se stane nositelem povinností podle § 10 a § 12, zapisuje se do Seznamu osob vedeného Ministerstvem životního prostředí do 60 dnů (§ 14). Tato lhůta běží od vzniku povinnosti, ne od okamžiku, kdy si toho firma všimne. Praktický důsledek: pokud firma povinnost identifikuje se zpožděním – například až při kontrole – lhůta 60 dnů už dávno uplynula a nezapsáním do ní firma neplní zákon zpětně za celé období, ne jen ode dne zjištění.

Evidence a ohlášení do 15. února (§ 15)

Kdo je zapsán v Seznamu osob, vede evidenci o obalech a obalových odpadech a ohlašuje ji každoročně do 15. února (§ 15). Evidence je základ, ze kterého se dovozuje rozsah skutečně plněné povinnosti – a je to právě evidence, na kterou se při kontrole soustředí orgán dozoru jako první. Firma, která má sice smlouvu s autorizovanou společností, ale evidenci nevede nebo ji vede jen k části sortimentu, si sama vytváří důkazní mezeru.

Sdružené plnění s EKO-KOM (§ 13 odst. 1)

Povinnosti zpětného odběru a využití lze plnit i smlouvou o sdruženém plnění s autorizovanou obalovou společností (§ 13 odst. 1) – touto rolí v ČR dlouhodobě disponuje EKO-KOM, a. s. Smlouva o sdruženém plnění je legální a běžná cesta, jak povinnost přenést smluvně na specializovaný subjekt. Kámen úrazu ale není existence smlouvy jako taková, nýbrž její rozsah.

Proč platba EKO-KOMu za littering nemusí stačit

Placení EKO-KOMu za drobný odpad z přepravních obalů – palety, vázací pásky, fólie – nemusí pokrývat obaly, ve kterých firma prodává zboží samo o sobě. Toto rozlišení je otázkou rozsahu konkrétní smlouvy a evidence, ne otázkou žádného evropského prováděcího aktu. Firma, která má s EKO-KOM uzavřenou smlouvu jen na přepravní obaly (protože tak byla nastavena při podpisu), ale zároveň prodává zboží v obalech, které si nechává vyrábět pod vlastní značkou, může mít u druhé kategorie povinnost zcela nepokrytou.

Příklad: e-shop s kosmetikou balí objednávky do vlastních kartonových krabic s potiskem loga. Pokud smlouva s EKO-KOM byla uzavřena v době, kdy firma řešila jen přepravu palet ze skladu, a nikdy nebyla rozšířena o prodejní obaly zboží, platí firma poplatek, který věcně neodpovídá skutečnému sortimentu obalů uváděných na trh. Kontrola pak neřeší, zda firma EKO-KOMu platí – řeší, zda evidence a smlouva odpovídají realitě.

Rozhodovací vodítko: pokud vaše smlouva s autorizovanou společností byla naposledy aktualizována dřív, než jste rozšířili nebo změnili portfolio vlastních obalů, je čas smlouvu a evidenci porovnat se skutečným stavem – bez ohledu na to, co se děje na úrovni PPWR.

Co platí najisto od dnes

Celý řetěz § 2 písm. d), § 10, § 12, § 13, § 14 a § 15 zákona č. 477/2001 Sb. platí bez ohledu na stav PPWR a jeho prováděcích aktů. Jde o českou úpravu, která existuje samostatně a jejíž vymahatelnost neplyne z evropského nařízení, ale z vlastního znění českého zákona. Firma, která uvádí obaly na trh ve smyslu § 2 písm. d), nemůže čekání na evropský registr použít jako argument proti povinnostem podle § 10, § 12, § 14 a § 15.

Co teprve upřesní prováděcí akty (výhled)

Registr producentů podle čl. 44 PPWR je oddělená, budoucí evidence na úrovni EU – nezapisuje se do ní podle role „výrobce“ ze zákona č. 477/2001 Sb., ale podle role „producent“ definované přímo v nařízení (EU) 2025/40. Zápis se týká producentů v každém členském státě, kde poprvé dodávají obal nebo balený výrobek, případně kde balený výrobek vybalují, aniž jsou jeho koncovými uživateli – a bez registrace nebude možné dodávat (čl. 44 odst. 2 a 4). Komise měla do 12. února 2026 přijmout prováděcí akt s formátem zápisu a hlášení (čl. 44 odst. 14); od jeho vstupu v platnost poběží členským státům lhůta 18 měsíců na zřízení registru (čl. 44 odst. 1). Zda a v jaké fázi se tento akt k dnešnímu dni nachází, ověřte přímo u zdroje – z textu nařízení to nezjistíte.

Vedle samotné registrace ukládá čl. 45 odst. 3 producentovi, který v daném členském státě není usazen, navíc písemně jmenovat pověřeného zástupce pro rozšířenou odpovědnost producenta. Jde ale o povinnost vázanou na budoucí evropský registr, ne na dnešní Seznam osob – jejím řešením se tedy zabývejte až spolu s registrací, ne místo zápisu podle § 14.

Důležité je oddělit dvě otázky, které se v praxi často míchají: zda vám vzniká povinnost podle českého zákona dnes (ano, nezávisle na PPWR) a zda a kdy budete muset navíc zapsat producentskou roli do evropského registru (teprve se ukáže, s jakým konkrétním datem). První otázka se řeší už teď, druhá je věc budoucího sledování.

Akční plán 30/60/90 dní

1. Dny 1–30: Projděte, zda vaše firma uvádí obaly na trh ve smyslu § 2 písm. d) – včetně situace, kdy jen dovážíte zabalené zboží z jiného státu EU nebo ze třetí země. Zjistěte, zda jste evidováni v Seznamu osob u MŽP.
2. Dny 1–30: Pokud dovoz nebo přeshraniční přeprava probíhá, ověřte, zda umíte doložit, že se z vašich obalů nestaly odpady – jinak vám podle § 10 a § 12 vzniká povinnost zpětného odběru a využití.
3. Dny 30–60: Pokud jste povinnou osobou a nejste v Seznamu osob, připravte zápis – lhůta 60 dnů podle § 14 běží od vzniku povinnosti, ne od data zjištění.
4. Dny 30–60: Vytáhněte aktuální smlouvu o sdruženém plnění s EKO-KOM (nebo jinou autorizovanou společností) a porovnejte její rozsah se skutečným sortimentem obalů – zvlášť u obalů zboží prodávaného pod vlastní značkou.
5. Dny 60–90: Nastavte nebo zkontrolujte evidenci podle § 15 tak, aby odpovídala reálnému portfoliu obalů a byla připravena k ohlášení do 15. února.
6. Dny 60–90: Zaznamenejte si datum, od kdy vám konkrétní povinnost vznikla – při případné kontrole je to první otázka, na kterou budete muset odpovědět.

Pokud si nejste jistí, kde přesně ve vašem případě řetěz začíná, ověřte si to formou rychlé prověrky – ukáže vám, na kterém článku řetězu podle zákona č. 477/2001 Sb. aktuálně stojíte.

Časté omyly

Omyl první: „Registr producentů PPWR teprve vznikne, tak mám čas.“ Registr producentů podle čl. 44 PPWR a Seznam osob podle § 14 zákona č. 477/2001 Sb. jsou dvě různé evidence s různým právním základem – druhá platí bez ohledu na první.

Omyl druhý: „Platím EKO-KOMu, takže mám vyřešeno vše.“ Rozsah plnění určuje konkrétní smlouva a evidence k ní. Poplatek za littering z palet a pásků nemusí pokrývat obaly, ve kterých firma prodává vlastní zboží zákazníkům.

Omyl třetí: „Dovážím jen hotové zboží z jiného státu EU, obal jsem nevyrobil, tak se mě to netýká.“ Podle § 2 písm. d) se za uvedení obalu na trh považuje i přeshraniční přeprava do ČR a dovoz ze třetí země – kdo obal nevyrobil, se povinnostem podle § 10 a § 12 tímto přesunem stejně nevyhne.

Zdroje

• Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech, ve znění pozdějších předpisů – § 2 písm. d), § 10 odst. 1, § 12 odst. 1, § 13 odst. 1, § 14, § 15.
• Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/40 ze dne 19. prosince 2024 o obalech a obalových odpadech, o změně nařízení (EU) 2019/1020 a směrnice (EU) 2019/904 a o zrušení směrnice 94/62/ES (PPWR), čl. 44 odst. 1, 2, 4 a 14, čl. 45 odst. 3, čl. 71. CELEX 32025R0040, https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32025R0040

Shrnutí

Zákon č. 477/2001 Sb. staví na jasném řetězu: kdo uvádí obaly na trh podle § 2 písm. d) – včetně dovozu a přeshraniční přepravy do ČR – může se stát nositelem povinnosti zpětného odběru a využití podle § 10 a § 12, pokud neprokáže, že se z obalů nestaly odpady. Taková osoba se do 60 dnů zapisuje do Seznamu osob u MŽP podle § 14, vede evidenci a ohlašuje ji do 15. února podle § 15, přičemž povinnost lze plnit i smlouvou o sdruženém plnění s autorizovanou společností podle § 13 odst. 1. Celý tento řetěz platí dnes, nezávisle na registru producentů podle čl. 44 PPWR, který je oddělenou evropskou evidencí s vlastním, zatím neupřesněným harmonogramem zřízení. Kdo čeká na PPWR, aby vyřešil povinnosti podle zákona č. 477/2001 Sb., řeší špatnou otázku – a klíčovým praktickým bodem není existence smlouvy s EKO-KOM, ale to, zda její rozsah skutečně pokrývá všechny obaly, které firma na trh uvádí. Tento text je obecná informace, ne individuální právní rada k vaší konkrétní situaci.