Nařízení (EU) 2023/956 (CBAM) – čl. 4; čl. 3 bod 15; čl. 25 odst. 1
Zboží přílohy I (čl. 3 bod 1) smí na celní území Unie dovážet pouze schválený deklarant pro CBAM (čl. 4); celní orgány dovoz jinou osobou nepovolí, aniž je dotčen čl. 2a (čl. 25 odst. 1). Podle čl. 2a je dovozce osvobozen od povinností podle nařízení, pokud čistá hmotnost jím dovezeného zboží v daném kalendářním roce kumulativně (součet všech kódů KN) nepřekročí 50 tun (příloha VII bod 1); výjimku uvede v celním prohlášení. Překročí-li práh, vztahují se na něj všechny povinnosti ke všem emisím ve zboží dovezeném v daném roce (čl. 2a odst. 2); očekává-li překročení, žádá o status schváleného deklaranta (čl. 5 odst. 1b). Výjimka de minimis se nevztahuje na elektřinu a vodík (čl. 2a odst. 4). Nařízení dopadá na dovozce zboží přílohy I pocházejícího ze třetích zemí (čl. 2 odst. 1), resp. na jejich nepřímé celní zástupce; není-li dovozce usazen v členském státě, musí status schváleného deklaranta získat nepřímý celní zástupce, a to i když je dovozce podle čl. 2a osvobozen (čl. 5 odst. 2). Podle čl. 5 odst. 1a jedná nepřímý celní zástupce jako schválený deklarant, nechá-li se jím dovozce zastoupit (čl. 18 nařízení (EU) č. 952/2013) a souhlasí-li zástupce s touto rolí bez ohledu na to, zda je dovozce osvobozen; jedná-li zástupce na účet dovozce jako schválený deklarant, má ke zboží, které za něj dováží, stejné povinnosti jako dovozce (čl. 5 odst. 2a). Netýká se zboží pocházejícího z Unie, zboží pocházejícího ze zemí a území přílohy III bodu 1 (Island, Lichtenštejnsko, Norsko, Švýcarsko; Büsingen, Helgoland, Livigno, Ceuta, Melilla – čl. 2 odst. 4), zboží přepravovaného nebo používaného v souvislosti s vojenskými činnostmi (čl. 2 odst. 3) ani zboží mimo kódy KN přílohy I.
Zboží smí na celní území Unie dovážet pouze schválený deklarant pro CBAM.