02005L0029 – čl. 13 odst. 3 a 4 směrnice 2005/29/ES (ve znění směrni…

Sankce za nekalé obchodní praktiky stanoví národní právo a musí být účinné, přiměřené a odrazující (čl. 13 odst. 1 směrnice 2005/29/ES). Pro případy, kdy mají být uloženy sankce podle článku 21 nařízení (EU) 2017/2394 – tedy v koordinovaném postupu proti rozsáhlému porušování napříč členskými státy – musí členské státy podle čl. 13 odst. 3 směrnice 2005/29/ES umožnit pokutu, jejíž maximální výše činí ALESPOŇ 4 % ročního obratu obchodníka V DOTČENÉM ČLENSKÉM STÁTĚ NEBO DOTČENÝCH ČLENSKÝCH STÁTECH; nejde tedy o procento z celosvětového obratu. Není-li informace o ročním obratu obchodníka dostupná, musí být možné uložit pokutu s maximální výší alespoň 2 miliony EUR (čl. 13 odst. 4). Členské státy mohou z vnitrostátních ústavněprávních důvodů ukládání těchto pokut omezit na porušení článků 6, 7, 8, 9 a přílohy I směrnice a na trvalé používání praktik prohlášených za nekalé. Toto pravidlo zavedla směrnice (EU) 2019/2161, NIKOLI EmpCo – směrnice (EU) 2024/825 čl. 13 nemění a žádné ustanovení o sankcích neobsahuje. V České republice provádí dozor nad dodržováním zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, Česká obchodní inspekce, s výjimkou dozoru podle § 23a až 23c téhož zákona (sektorové orgány); konkrétní výši pokut určuje česká úprava.