Musím jako český e-shop podávat DDS, když nakupuji zboží od českého velkoobchodníka?

Pokud produkt na trh EU poprvé uvedl váš dodavatel, vy DDS znovu nepodáváte. Musíte ale od dodavatele získat a uchovávat referenční číslo jeho DDS a záznamy o náležité péči pro případ kontroly příslušným orgánem.

Co je referenční číslo DDS a proč ho potřebuji?

Referenční číslo přidělí elektronický informační systém EU po registraci prohlášení o náležité péči. Navazující subjekty toto číslo uchovávají jako doklad, že produkt prošel náležitou péčí prvního subjektu. Bez tohoto čísla nemůžete při kontrole prokázat soulad s EUDR.

Od kdy se EUDR reálně použije?

Od 30. prosince 2026 pro všechny – včetně navazujících hospodářských subjektů a obchodníků bez ohledu na velikost. Odklad do 30. června 2027 mají jen hospodářské subjekty, které jsou fyzickými osobami, mikropodniky nebo malými podniky a byly jako takové zřízeny do 31. 12. 2024, a ani ty ne u produktů uvedených v příloze nařízení (EU) č. 995/2010.

Jaké sankce hrozí za porušení EUDR?

Čl. 25 odst. 2 vyjmenovává šest druhů sankcí: pokuty s horní hranicí nejméně 4 % celkového ročního obratu v celé Unii, konfiskaci produktů, konfiskaci příjmů z transakce, dočasné vyloučení ze zadávání veřejných zakázek a z přístupu k veřejnému financování nejvýše na 12 měsíců a – při závažném nebo opakovaném porušení – dočasný zákaz uvádět produkty na trh Unie a zákaz vykonávat zjednodušenou náležitou péči. Sankce dopadají i na navazující hospodářské subjekty a obchodníky, kteří neplní povinnost uchovávat záznamy.

Kdo podává DDS podle EUDR: první vs. navazující subjekt

Za metodiku ručí Marek Galetka, zakladatel Pravano. Text prošel lidským schválením před zveřejněním.

Kdo podává DDS podle EUDR: první subjekt vs. navazující

Největší zmatek kolem EUDR nepanuje v tom, co nařízení zakazuje, ale v tom, kdo musí podat prohlášení o náležité péči (DDS). Desítky firem zbytečně plánují vlastní systémy náležité péče pro produkty, které na trh EU uvádí někdo jiný před nimi. Jiné firmy naopak spoléhají na to, že „DDS vyřeší dodavatel“, a přitom zapomínají na vlastní povinnosti uchovávání záznamů – a riskují pokuty až do výše nejméně 4 % ročního obratu v EU.

Tento článek přesně vysvětluje, kdo DDS podává, kdo ne, a co konkrétně musí udělat každý článek dodavatelského řetězce. Jde o orientační průvodce, nikoli o individuální právní radu pro vaši konkrétní situaci – ta vyžaduje konzultaci s právním poradcem nebo příslušným orgánem.

Co platí najisto: základní dělení povinností

Úplné prohlášení o náležité péči podává výhradně subjekt, který produkt poprvé uvádí na trh EU. Navazující subjekty v dodavatelském řetězci DDS znovu nepodávají. Místo toho uchovávají záznamy a referenční čísla prohlášení, která jim předal předchozí článek řetězce.

Toto pravidlo je zakotveno přímo v nařízení (EU) 2023/1115 (EUDR) a platí bez výjimky pro všechny komodity a výrobky, které nařízení pokrývá.

Kdo je první subjekt

Prvním subjektem je ten, kdo produkt nebo komoditu poprvé uvede na trh EU – typicky:

dovozce, který přiveze kávu, kakao, sóju, produkty z palmy olejné, kaučuk, dřevo nebo skot ze třetí země,
výrobce, který v EU zpracuje surovinu pocházející ze třetí země a hotový výrobek poprvé nabídne na trhu EU,
vývozce, který relevantní produkt vyváží z Unie (čl. 4 odst. 2 ukládá DDS i před vývozem).

Pozor na pojmy: kdo produkt uvádí na trh jako první, je hospodářský subjekt – „obchodníkem“ ve smyslu čl. 2 bodu 17 je naopak výslovně jen osoba jiná než hospodářský subjekt nebo navazující hospodářský subjekt.

Tento subjekt musí provést plnou náležitou péči ve třech krocích: shromáždění informací (včetně přesných geolokačních souřadnic pozemků, kde byly komodity vyprodukovány), posouzení rizika a zmírnění rizika. Výsledkem je DDS potvrzující, že riziko nesouladu je nanejvýš zanedbatelné. DDS se podává elektronicky do informačního systému EU, který přidělí referenční číslo.

Kdo je navazující subjekt

Novela (EU) 2025/2650 rozdělila tuto skupinu na dvě role:

Navazující hospodářský subjekt (čl. 2 bod 15b) – uvádí na trh nebo vyváží relevantní produkty vyrobené za použití relevantních produktů, na něž se na všechny už vztahuje prohlášení o náležité péči nebo zjednodušené prohlášení. Typicky výrobce, který zpracuje surovinu koupenou v EU od dovozce.
Obchodník (čl. 2 bod 17) – každá další osoba v řetězci, která relevantní produkty dodává na trh: velkoobchodník nakupující od dovozce, maloobchodník nebo e-shop nakupující hotové výrobky od tuzemského distributora.

Ani jeden z nich DDS nepodává. Podle čl. 5 odst. 3 a 4 ale musí shromáždit a nejméně pět let uchovávat jméno, adresu, e-mail a případnou internetovou adresu svých dodavatelů i odběratelů a referenční čísla DDS nebo identifikační kódy prohlášení, a na požádání je poskytnout příslušným orgánům. Ti z nich, kdo nejsou malými a středními podniky, se navíc předem registrují v informačním systému podle čl. 33 (čl. 5 odst. 2) a při opodstatněné obavě musí ověřit, že náležitá péče byla vykonána (čl. 5 odst. 6).

Co platí najisto: povinnosti navazujícího subjektu krok za krokem

Být navazujícím subjektem neznamená, že nemáte žádné povinnosti. Znamená to, že máte jiné povinnosti – méně náročné na provedení, ale stejně závazné z hlediska sankcí.

Konkrétně musíte:

Vyžádat si od dodavatele referenční číslo DDS pro každý produkt, který od něj přebíráte.
Uchovávat toto referenční číslo spolu se záznamy o náležité péči – tedy dokumentací prokazující, že produkt prošel náležitou péčí prvního subjektu.
Na vyžádání příslušného orgánu tyto záznamy a čísla předložit ke kontrole.
Pokud referenční číslo od dodavatele nezískáte, nesmíte produkt dále prodávat – protože nemůžete prokázat, že byl uveden na trh v souladu s EUDR.

Příklad: Provozujete e-shop s kávou a nakupujete ji od českého velkoobchodníka, který ji dovezl z Brazílie. Velkoobchodník je prvním subjektem – on podal DDS, on má referenční číslo. Vy DDS nepodáváte. Ale musíte od velkoobchodníka referenční číslo získat, uložit ho do svých záznamů a být připraveni ho ukázat příslušnému orgánu při kontrole.

Co platí najisto: kdy se z navazujícího subjektu stane první subjekt

Toto je klíčový bod, který se novelou (EU) 2025/2650 změnil. Samotné zpracování suroviny na nový výrobek z vás prvním subjektem nedělá – rozhoduje, zda se na všechny použité relevantní produkty už vztahuje prohlášení o náležité péči nebo zjednodušené prohlášení (čl. 2 bod 15b).

Rozhodovací vodítko:

Nakupujete hotový výrobek od tuzemského dodavatele, který ho již na trh EU uvedl, a prodáváte ho dál beze změny? Jste obchodník – DDS nepodáváte, jen uchováváte záznamy.
Dovážíte produkt ze třetí země přímo, i jako hotový výrobek? Jste hospodářský subjekt – musíte podat DDS.
Nakupujete surovinu v EU od dodavatele, který na ni už DDS podal, a vyrábíte z ní vlastní výrobek? Jste navazující hospodářský subjekt – DDS nepodáváte, uchováváte záznamy a referenční čísla.
Používáte při výrobě byť jen jeden relevantní produkt, na který se DDS ani zjednodušené prohlášení nevztahuje – například surovinu, kterou jste sami dovezli ze třetí země? Pak jste pro tento výrobek hospodářský subjekt a DDS podáváte vy.

Příklad: Máte e-shop s doplňky stravy a nakupujete kakaový prášek od slovenského distributora. Pokud prášek prodáváte dál beze změny, jste obchodník – DDS nepodáváte, jen uchováváte referenční číslo od distributora. Pokud z něj vyrábíte vlastní produkt pod vlastní značkou a prášek je krytý DDS slovenského dodavatele, jste navazující hospodářský subjekt – DDS rovněž nepodáváte. Vlastní DDS byste podávali teprve tehdy, kdybyste kakao dovezli ze třetí země sami, tedy kdyby na některý použitý relevantní produkt žádné prohlášení nedopadalo.

Co platí najisto: na které produkty a komodity se to vztahuje

EUDR pokrývá sedm komodit: dřevo, kaučuk, skot (hovězí), kávu, kakao, palmu olejnou a sóju – a výrobky, které je obsahují nebo z nich byly vyrobeny. Patří sem například nábytek, papír, čokoláda, kůže, pneumatiky a celá řada dalších výrobků.

Podmínkou pro uvedení na trh EU je, že produkt:

nepochází z půdy, na níž došlo k odlesňování po 31. prosinci 2020 (rozhodné datum); u produktů obsahujících dřevo nesmí těžba vést ke znehodnocování lesů po témže datu (čl. 2 bod 13),
byl vyroben v souladu s právem země produkce, tedy země, kde komodita fyzicky vznikla (čl. 2 bod 24) – nikoli země původu v celním smyslu (čl. 2 bod 23). Čl. 2 bod 40 sem řadí osm oblastí: práva k užívání pozemků, ochranu životního prostředí, pravidla týkající se lesů, práva třetích stran, pracovní práva, lidská práva chráněná mezinárodním právem, zásadu svobodného, předchozího a informovaného souhlasu a daňové, protikorupční, obchodní a celní předpisy.

Pokud produkt tato kritéria nesplňuje nebo nelze prokázat, že je splňuje, nesmí být uveden na trh EU ani z EU vyvezen. Riziko nesouladu musí být nanejvýš zanedbatelné – pokud není, musí subjekt přijmout zmírňující opatření, jinak produkt uvést nesmí.

EUDR zároveň ruší a nahrazuje dosavadní nařízení o dřevu (EUTR, nařízení 995/2010). EUTR se ruší jednotně k 30. prosinci 2026 bez ohledu na velikost subjektu (čl. 37 odst. 1); do té doby platí dál. Na dřevo vyprodukované před 29. 6. 2023 a uvedené na trh od 30. 12. 2026 se EUTR nadále použije až do 31. 12. 2029 (čl. 37 odst. 2).

Co platí najisto: termíny a kdo se musí připravit dřív

EUDR vstoupilo v platnost 29. června 2023, jeho uplatňování bylo však dvakrát odloženo. Aktuálně platí:

Od 30. prosince 2026 (čl. 38 odst. 2) – velké a střední hospodářské subjekty a zároveň všechny navazující hospodářské subjekty a všichni obchodníci bez ohledu na velikost; odklad se totiž týká výhradně hospodářských subjektů.
Od 30. června 2027 (čl. 38 odst. 3) – hospodářské subjekty, které jsou fyzickými osobami, mikropodniky nebo malými podniky a byly jako takové zřízeny do 31. 12. 2024; a to s výjimkou produktů uvedených v příloze nařízení (EU) č. 995/2010 (dřevo a dřevařské výrobky), u nichž i pro ně platí 30. prosinec 2026.

Zařazení do velikostní kategorie se řídí čl. 3 odst. 1 a odst. 2 prvním pododstavcem směrnice 2013/34/EU, nikoli obecným doporučením o MSP: mikropodnik nepřekračuje alespoň dvě ze tří hodnot 450 000 EUR bilanční sumy, 900 000 EUR čistého obratu a 10 zaměstnanců, malý podnik alespoň dvě ze tří hodnot 5 000 000 EUR, 10 000 000 EUR a 50 zaměstnanců. Pokud si nejste jisti, do které kategorie patříte, ověřte to u svého účetního nebo právního poradce – termín se liší o půl roku a nastavení systému uchovávání záznamů i komunikace s dodavateli zabere čas.

Co platí najisto: zjednodušená náležitá péče a klasifikace zemí

Kdy zjednodušená péče skutečně platí. Článek 13 odst. 1 EUDR vyžaduje, aby relevantní komodity byly vyprodukovány a relevantní produkty vyrobeny v zemi zařazené do kategorie nízkého rizika – musí být splněno obojí. Rozhoduje tedy místo produkce a výroby, nikoli sídlo dodavatele: dovezete-li surovinu ze země zařazené do kategorie standardní nebo vysoké riziko a zpracujete ji v ČR, nárok na zjednodušený režim nemáte. Dovoz ze třetí země ho sám o sobě nevylučuje – mezi 140 zeměmi s nízkým rizikem je i řada producentských. Úleva se navíc týká jen článků 10 a 11 (posouzení a zmírnění rizik); povinnosti podle článků 8 a 9 i prohlášení o náležité péči trvají.

Zařazení stanoví prováděcí nařízení Komise (EU) 2025/1093 ze dne 22. 5. 2025 (stav ke dni 7. 8. 2026; seznam se podle čl. 29 odst. 2 EUDR přezkoumává a v případě potřeby aktualizuje). Do kategorie nízké riziko je zařazeno 140 zemí, včetně všech 27 členských států EU.

Co to znamená v praxi:

U produktů z nízkorizikových zemí nemusí hospodářský subjekt plnit povinnosti podle článků 10 a 11 (čl. 13 odst. 1) – posouzení a zmírnění rizik tedy odpadají celá, nejsou jen „mírnější“. Rozsah informací podle čl. 9 se ale nezmenšuje a povinnost podat DDS a získat referenční číslo zůstává. Subjekt navíc musí být schopen na požádání doložit zanedbatelné riziko obcházení nařízení nebo smísení s produkty neznámého původu.
Pro navazující subjekty se zjednodušení projevuje nepřímo: pokud váš dodavatel nakupuje z nízkorizikové země, jeho DDS bude snáze prokazatelné a referenční číslo získáte bez komplikací.

Čtyři země jsou zařazeny do kategorie vysoké riziko: Bělorusko, Myanmar, Severní Korea a Ruská federace. Povinnosti hospodářského subjektu jsou u nich stejné jako u standardního rizika – přísnější je dozor: příslušné orgány u nich musí ročně zkontrolovat alespoň 9 % subjektů a 9 % množství produktů, oproti 3 % u standardního a 1 % u nízkého rizika (čl. 16 odst. 8 až 10).

Co platí najisto: sankce za chybějící záznamy

Sankce za porušení EUDR stanoví členské státy, ale nařízení určuje minimální standard – musí být účinné, přiměřené a odrazující. Konkrétně zahrnují:

pokuty, jejichž horní hranice musí být nejméně 4 % celkového ročního obratu v celé Unii u právnických osob (pozor: jde o obrat, nikoli o zisk),
konfiskaci dotčených relevantních produktů,
konfiskaci příjmů získaných z transakce s nimi,
dočasné vyloučení na dobu nejvýše 12 měsíců ze zadávání veřejných zakázek a z přístupu k veřejnému financování, včetně nabídkových řízení, grantů a koncesí,
v případě závažného nebo opakovaného porušení dočasný zákaz uvádět nebo dodávat komodity a produkty na trh Unie nebo je z něj vyvážet,
v případě závažného nebo opakovaného porušení zákaz vykonávat zjednodušenou náležitou péči podle čl. 13.

Výčet je úplný: čl. 25 odst. 2 uvádí šest druhů sankcí, písmena a) až f).

Tyto sankce se vztahují i na navazující subjekty, které neplní povinnost uchovávání záznamů. Nestačí říct „DDS podal dodavatel“ – musíte mít referenční číslo a záznamy fyzicky k dispozici a být schopni je předložit při kontrole.

Akční plán 30/60/90 dní

Prvních 30 dní: zmapujte svou pozici v řetězci

Projděte svůj sortiment a identifikujte produkty obsahující sedm komodit EUDR (dřevo, kaučuk, skot, kávu, kakao, palmu olejnou, sóju).
Pro každý produkt určete, zda jste hospodářský subjekt (uvádíte ho na trh EU jako první nebo ho vyvážíte, případně používáte při výrobě relevantní produkt, který není krytý žádným prohlášením) nebo navazující hospodářský subjekt či obchodník (vše, co používáte nebo prodáváte, je už kryto DDS nebo zjednodušeným prohlášením).
Ověřte velikost své firmy a příslušný termín – 30. prosince 2026 pro všechny kromě hospodářských subjektů, které jsou fyzickými osobami, mikropodniky nebo malými podniky zřízenými do 31. 12. 2024; ty mají 30. června 2027, ale ne u produktů z přílohy nařízení (EU) č. 995/2010.

30–60 dní: nastavte procesy pro uchovávání záznamů

Kontaktujte každého dodavatele dotčených produktů a písemně si vyžádejte referenční čísla DDS pro všechny relevantní produkty.
Vytvořte interní evidenci (tabulka, systém ERP nebo jiný nástroj), kde budete referenční čísla a záznamy o náležité péči uchovávat přiřazená ke konkrétním produktům a dodávkám.
Zapracujte požadavek na předání referenčního čísla DDS do smluvních podmínek s dodavateli – jako podmínku přijetí dodávky.

60–90 dní: ověřte připravenost a proveďte prověrku

Otestujte, zda jste schopni na vyžádání příslušného orgánu předložit záznamy bez prodlení – simulujte kontrolu a ověřte, kde jsou mezery.
Pokud jste první subjekt nebo si nejste jisti svou pozicí v řetězci, konzultujte s právním poradcem rozsah povinné náležité péče a přípravu DDS.
Proveďte rychlou prověrku svého souladu s EUDR: rychlá prověrka.

Časté omyly

Omyl 1: „Jsem navazující subjekt, takže EUDR se mě netýká.“

EUDR se vás týká – jen jinak. Navazující subjekt nepodává DDS, ale musí uchovávat záznamy a referenční čísla. Absence těchto záznamů je porušením nařízení se stejnými sankcemi jako u prvního subjektu – včetně pokut až nejméně 4 % ročního obratu v EU.

Omyl 2: „Nakupuji od českého dodavatele, takže produkt je z EU a EUDR neplatí.“

Rozhodující není, kde sídlí váš dodavatel, ale odkud pochází komodita. Pokud váš český velkoobchodník prodává kávu z Brazílie nebo palmový olej z Indonésie, EUDR se na tyto produkty vztahuje – a váš dodavatel musí mít DDS s referenčním číslem, které vám předá. Původ komodity, ne sídlo dodavatele, určuje, zda nařízení dopadá na daný produkt.

Omyl 3: „Stačí, že dodavatel říká, že DDS má – nemusím to dokládat.“

Nestačí. Příslušný orgán při kontrole požaduje konkrétní referenční číslo a záznamy, ne ústní ujištění ani e-mail s příslibem. Pokud číslo nemáte uložené ve svých záznamech, nemůžete soulad prokázat – bez ohledu na to, co vám dodavatel slíbil nebo co stojí v jeho nabídkovém katalogu.

Zdroje

Nařízení (EU) 2023/1115 o produktech bez odlesňování (EUDR), CELEX 32023R1115: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32023R1115

Tvrdá tvrzení v tomto článku vycházejí z uvedeného nařízení ve znění nařízení (EU) 2024/3234 a (EU) 2025/2650, tedy z konsolidovaného znění k 26. 12. 2025; zařazení zemí do kategorií rizika stanoví prováděcí nařízení Komise (EU) 2025/1093 ze dne 22. 5. 2025 a velikostní kategorie čl. 3 směrnice 2013/34/EU ve znění směrnice v přenesené pravomoci (EU) 2023/2775. Článek je obecnou informací, nikoli individuální právní radou pro vaši konkrétní situaci.

Shrnutí

Systém DDS podle EUDR stojí na jasném principu: úplné prohlášení o náležité péči podává jen ten, kdo produkt poprvé uvádí na trh EU. Navazující subjekty – velkoobchodníci, distributoři, maloobchodníci, e-shopy – DDS znovu nepodávají, ale mají vlastní závaznou povinnost: uchovávat referenční čísla a záznamy o náležité péči a předkládat je při kontrole.

Klíčové body pro rychlou orientaci:

Jste hospodářský subjekt, pokud produkt dovážíte ze třetí země, vyvážíte jej z EU nebo při výrobě používáte relevantní produkt, na který se žádné prohlášení nevztahuje. Musíte podat DDS.
Jste navazující hospodářský subjekt nebo obchodník, pokud vše, co prodáváte nebo zpracováváte, je už kryto DDS či zjednodušeným prohlášením. DDS nepodáváte, ale musíte mít referenční čísla a záznamy a nejméně pět let je uchovávat.
Termíny: 30. prosince 2026 pro všechny kromě hospodářských subjektů, které jsou fyzickými osobami, mikropodniky nebo malými podniky zřízenými do 31. 12. 2024 – ty mají 30. června 2027, ale ne u produktů z přílohy nařízení (EU) č. 995/2010.
Sankce za chybějící záznamy: pokuty s horní hranicí nejméně 4 % ročního obratu v celé Unii, konfiskace produktů i příjmů, vyloučení z veřejných zakázek nejvýše na 12 měsíců.

Pokud si nejste jisti svou pozicí v řetězci nebo rozsahem povinností, začněte rychlou prověrkou – a pak se poraďte s odborníkem na základě konkrétních faktů o vašem sortimentu a dodavatelích.