Nízké riziko EUDR: co znamená zařazení Česka pro firmu

Pokud dovážíte nebo vyrábíte produkty z některé ze sedmi komodit, na které se váže nařízení EUDR – skotu, kakaa, kávy, palmy olejné, kaučuku, sóji nebo dřeva (čl. 1) – dřív nebo později narazíte na větu „Česko má nízké riziko odlesňování“. Zní to jako úleva a částečně je to pravda. Problém je, že řada firem si z toho odvodí, že se jich náležitá péče prakticky netýká. To je nepřesné a může vás to stát dokumentaci, kterou musíte na požádání předložit celnímu nebo dozorovému orgánu. Tento článek vysvětluje, kde přesně se země zařazují, kam patří Česko a co zařazení do nízkého rizika reálně mění – a co ne.

Tento text je obecná informace, nikoli individuální právní rada pro váš konkrétní případ.

Tři kategorie rizika, které EUDR zavádí

Nařízení (EU) 2023/1115 zavádí třístupňový systém posuzování zemí nebo jejich částí: „vysoké riziko“, „standardní riziko“ a „nízké riziko“ (čl. 29 odst. 1). Systém se vztahuje na členské státy EU stejně jako na třetí země – klasifikace tedy nerozlišuje mezi „doma“ a „zahraničím“, ale mezi rizikem odlesňování v konkrétní zemi nebo její části.

Samo nařízení EUDR nikde neobsahuje jmenný seznam zemí. Podle čl. 29 odst. 2 zařazení do kategorií „nízké riziko“ a „vysoké riziko“ zveřejňuje Evropská komise prováděcími akty. Ustanovení textu EUDR je tedy jen mechanismus; obsah dodává samostatný prováděcí předpis, který lze revidovat.

Kam patří Česko a kdo o tom skutečně rozhoduje

Konkrétní zařazení zemí stanoví prováděcí nařízení Komise (EU) 2025/1093 ze dne 22. května 2025. Do kategorie „nízké riziko“ zařazuje 140 zemí, mezi nimi všechny členské státy Evropské unie – tedy i Českou republiku. Do kategorie „vysoké riziko“ zařazuje Bělorusko, Korejskou lidově demokratickou republiku, Myanmar a Ruskou federaci. Pro všechny ostatní země, které v příloze prováděcího nařízení výslovně jmenované nejsou, platí zachovaná standardní úroveň rizika – aniž by musely být jmenovitě vypsány.

Prakticky to znamená: pokud vaše komodita nebo produkt byla vyprodukována v Česku, spadá do nejmírnější kategorie. Pokud pochází ze zemí jmenovaných v kategorii vysokého rizika, čeká vás nejstriktnější režim. U všeho ostatního jde o standardní riziko, tedy plný rozsah náležité péče bez zjednodušení i bez přitížení.

Protože jde o prováděcí nařízení, a ne o text samotného EUDR, může Komise kategorie zemí v budoucnu upravit. Aktuální stav pro konkrétní zemi produkce vždy ověřte v platném znění prováděcího nařízení (EU) 2025/1093 – ne v obecných shrnutích, která se s ním časem rozcházejí.

Co platí najisto: co nízké riziko reálně přináší

Zařazení do kategorie nízkého rizika má jeden konkrétní právní důsledek: čl. 13 odst. 1 umožňuje hospodářskému subjektu neplnit povinnosti podle článků 10 a 11 – tedy nemusí provádět formální posouzení rizik a přijímat opatření ke zmírnění rizik – pokud zjistil, že všechny relevantní komodity byly vyprodukovány a všechny relevantní produkty vyrobeny v zemích nebo jejich částech s nízkým rizikem.

Tato úleva ale není automatická ani bezpodmínečná. Před jejím uplatněním musí subjekt posoudit:

• složitost dodavatelského řetězce,
• riziko obcházení nařízení,
• riziko smísení s produkty neznámého původu nebo s produkty ze zemí se standardní či vysokou úrovní rizika.

Teprve po tomto posouzení, a s dokumentací, kterou je na požádání povinen předložit příslušnému orgánu, může subjekt zjednodušený režim skutečně použít. Bez tohoto kroku úleva neplatí, byť by země produkce byla stokrát „nízkoriziková“.

Kdy tuto úlevu nelze uplatnit vůbec

Úleva podle čl. 13 odst. 1 se váže na to, že všechny relevantní komodity v produktu jsou ze zemí s nízkým rizikem. Pokud dodávka směšuje komoditu z Česka s komoditou ze země se standardní nebo vysokou úrovní rizika, zjednodušený režim se na celý produkt neuplatní – nastupuje plná náležitá péče podle článků 10 a 11. Nejde o poměrné zjednodušení podle „většiny“ dodávky; rozhoduje nejméně příznivá komodita v produktu.

Co zjednodušená náležitá péče neznamená

Toto je bod, kde se nejvíc firem splete. Zjednodušená náležitá péče podle čl. 13 není osvobozením od povinností podle článků 8 a 9, ani od prohlášení o náležité péči podle čl. 4 odst. 2. Náležitá péče podle čl. 8 odst. 2 se skládá ze tří kroků: a) shromáždění informací, údajů a dokladů podle čl. 9, b) posouzení rizik podle čl. 10 a c) opatření ke zmírnění rizik podle čl. 11. Zjednodušení se týká jen bodů b) a c). Bod a) – tedy shromáždění dokumentace, včetně informace o zemi produkce – musíte provést vždy, bez ohledu na to, do jaké rizikové kategorie země spadá.

Stejně tak platí, že mezi situace, kdy hospodářský subjekt nesmí produkty uvést na trh ani je vyvézt, patří i případ, kdy náležitá péče (byť zjednodušená posouzením rizika smíchání či obcházení) odhalí nezanedbatelné riziko nesouladu (čl. 4 odst. 4). Nízké riziko země produkce vás tedy nezbavuje povinnosti reagovat, pokud se ve vašem konkrétním řetězci objeví signál, že něco nesedí.

Rozhodovací vodítko

Pokud jsou všechny relevantní komodity ve vašem produktu prokazatelně ze zemí s nízkým rizikem a po posouzení řetězce nevidíte riziko smíchání ani obcházení, můžete vynechat formální posouzení a zmírnění rizik podle čl. 10 a 11 – ale dokumentaci podle čl. 8 a 9 shromažďujte i tak. Pokud byť jedna komodita pochází ze standardní nebo vysoké rizikové země, postupujte podle plné náležité péče bez výjimky.

Proč rozhoduje „země produkce“, nikoli „země původu“

Legalita produkce i posouzení rizika se vždy váží k zemi produkce ve smyslu čl. 2 bodu 24 – tedy k zemi nebo území, kde byla komodita skutečně vyprodukována. Tento pojem je odlišný od „země původu“ podle čl. 60 celního kodexu (nařízení (EU) č. 952/2013), který se používá v celních prohlášeních a řídí se jinými pravidly (například tzv. podstatným zpracováním).

Příklad: dřevěná deska může být z celního hlediska deklarována jako výrobek se „zemí původu Česko“, protože v Česku proběhlo její finální zpracování. Pokud ale samotná kulatina byla vytěžena v zemi s jinou rizikovou kategorií, je pro EUDR rozhodující právě tato země těžby – ne země, kde deska dostala celní status. Zaměňovat tyto dva pojmy je jedna z nejčastějších chyb, se kterou se firmy při zavádění náležité péče setkávají.

Praktický scénář: dva čeští dovozci, dva různé postupy

Příklad 1 – výrobce dřevěného nábytku z českého dřeva. Firma nakupuje kulatinu výhradně od lesních správ v Česku, řetězec je krátký a přehledný. Po posouzení rizika smíchání a obcházení může firma využít zjednodušenou náležitou péči podle čl. 13 odst. 1 – nemusí provádět formální posouzení a zmírnění rizik. Musí ale mít doloženo, že dřevo skutečně pochází z Česka, a shromážděné informace podle čl. 9 (včetně geolokace pozemků) uchovávat pro případ kontroly.

Příklad 2 – dovozce pražené kávy. Firma odebírá zelenou kávu od více dodavatelů, mimo jiné i ze zemí, které v prováděcím nařízení (EU) 2025/1093 nejsou uvedeny v kategorii nízkého rizika. U těchto dodávek zjednodušený režim nepřipadá v úvahu – firma musí provést plné posouzení rizik podle čl. 10 a přijmout opatření ke zmírnění podle čl. 11, protože komodity ze zemí různých kategorií se nesmí posuzovat jednotně jako nízkoriziková dodávka.

Od kdy se povinnosti k nízkému riziku reálně uplatní

Samotná klasifikace zemí platí od 22. května 2025, kdy vyšlo prováděcí nařízení (EU) 2025/1093. Hlavní povinnosti náležité péče, na které se zjednodušení podle čl. 13 váže (články 3 až 13, 16 až 24 a články 26, 31 a 32), se ale podle čl. 38 odst. 2 nařízení (EU) 2023/1115 použijí od 30. prosince 2026. Toto datum platí pro všechny subjekty s výjimkou fyzických osob a mikro nebo malých hospodářských subjektů zřízených do 31. prosince 2024.

Pro tuto skupinu platí podle čl. 38 odst. 3 odklad do 30. června 2027 – ale s výjimkou produktů, na něž se vztahuje příloha nařízení (EU) č. 995/2010, tedy dřeva a dřevařských výrobků. U nich platí termín 30. prosince 2026 i pro mikro a malé subjekty. Velikost podniku se přitom posuzuje podle prahů směrnice 2013/34/EU, nikoli podle doporučení o definici mikropodniků a malých a středních podniků – jde o jiné hraniční hodnoty a jiný výsledek, takže vlastní zařazení firmy do velikostní kategorie stojí za samostatnou kontrolu.

Co teprve upřesní prováděcí akty (výhled)

Klasifikace zemí není jednou provždy uzavřený seznam. Komise ji zveřejňuje prováděcími akty a může ji revidovat, pokud se v konkrétní zemi změní míra odlesňování nebo dostupné údaje. Pro firmy to znamená dvě věci: za prvé, spoléhat na jednou zjištěné zařazení země bez pravidelné kontroly je riziko – klasifikace vaší klíčové země produkce se v čase může změnit. Za druhé, u zemí s částečným rizikem, kde se kategorie liší podle regionu, je nutné sledovat, zda se klasifikace vztahuje na celou zemi, nebo jen na její část – přesný mechanismus regionálního rozlišení stanoví budoucí revize prováděcího nařízení, proto zde nelze předjímat konkrétní výsledek pro jednotlivé regiony.

Akční plán 30/60/90 dní

1. Dny 1–30: Pro každou komoditu a produkt ve vašem portfoliu zjistěte skutečnou zemi produkce (ne zemi celního původu, ne sídlo dodavatele). Vytvořte si mapu dodavatelského řetězce od pozemku či zařízení až k vám.
2. Dny 30–60: Ověřte zařazení každé zjištěné země produkce v aktuální příloze prováděcího nařízení (EU) 2025/1093 – nízké, standardní, nebo vysoké riziko. U smíšených dodávek (více zemí v jednom produktu) určete nejméně příznivou kategorii, která se na produkt uplatní.
3. Dny 60–90: Rozhodněte, kde lze uplatnit zjednodušenou náležitou péči podle čl. 13 odst. 1 (po posouzení složitosti řetězce a rizika smíchání) a kde musí běžet plný postup podle čl. 10 a 11. Připravte dokumentaci podle čl. 8 a 9 pro obě skupiny – tu potřebujete v obou případech.

Pokud si nejste jistí, do které kategorie váš konkrétní produkt spadá nebo zda splňujete podmínky pro zjednodušený režim, ověřte si to formou rychlé prověrky – ukáže vám, kde ve vaší situaci reálně stojíte.

Časté omyly

„Nízké riziko země = žádné povinnosti.“ Není to tak. Čl. 13 odst. 1 zjednodušuje jen posouzení a zmírnění rizik (čl. 10 a 11). Shromáždění informací podle čl. 8 a 9 a prohlášení o náležité péči podle čl. 4 odst. 2 platí bez ohledu na rizikovou kategorii.

„Rozhoduje, odkud zboží celně pochází.“ Rozhoduje země produkce komodity (čl. 2 bod 24), nikoli celní země původu podle čl. 60 celního kodexu (čl. 2 bod 23). Tyto dva pojmy se v praxi často zaměňují, a právě to je zdrojem chybných závěrů o riziku.

„Seznam zemí je napsaný přímo v nařízení EUDR a je neměnný.“ Seznam stanoví samostatné prováděcí nařízení Komise (2025/1093), které lze revidovat prováděcími akty podle čl. 29 odst. 2. Spoléhat na jednou zapsanou kategorii bez pravidelné kontroly je riziko.

Zdroje

• Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1115, čl. 1, 2, 4, 8, 9, 10, 11, 13, 29 a 38 (CELEX 32023R1115)
• Nařízení (EU) 2025/2650, kterým se mění nařízení (EU) 2023/1115 (CELEX 32025R2650)
• Prováděcí nařízení Komise (EU) 2025/1093 ze dne 22. května 2025 (klasifikace zemí podle úrovně rizika)
• Směrnice 2013/34/EU, čl. 3, ve znění směrnice Komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/2775 (CELEX 02013L0034)

Shrnutí

Česko je podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2025/1093 zařazeno mezi 140 zemí s nízkým rizikem odlesňování, stejně jako všechny ostatní členské státy EU. Toto zařazení umožňuje hospodářským subjektům podle čl. 13 odst. 1 vynechat formální posouzení a zmírnění rizik (čl. 10 a 11) – ale jen tehdy, pokud jsou všechny komodity v produktu skutečně z nízkorizikových zemí a po posouzení složitosti řetězce nehrozí riziko smíchání či obcházení. Shromáždění informací podle čl. 8 a 9 a podání prohlášení o náležité péči zůstává povinné vždy, bez ohledu na kategorii. Rozhoduje země produkce komodity, ne celní země původu ani sídlo firmy. Hlavní povinnosti se použijí od 30. prosince 2026, pro mikro a malé hospodářské subjekty zřízené do konce roku 2024 (mimo dřevo a dřevařské výrobky) až od 30. června 2027. Klasifikaci zemí může Komise v budoucnu revidovat, proto se vyplatí ověřit aktuální znění prováděcího nařízení – a v případě nejistoty raději postupovat podle přísnějšího scénáře, než náležitou péči podcenit.