Které země jsou v EUDR klasifikovány jako vysoké riziko?

Prováděcí nařízení Komise zařadilo do kategorie vysokého rizika čtyři země: Bělorusko, Myanmar, Severní Koreu a Rusko. Komodity a výrobky z těchto zemí podléhají plné náležité péči bez jakéhokoli zjednodušení.

Co konkrétně znamená zjednodušená náležitá péče u zemí s nízkým rizikem?

U 140 zemí zařazených prováděcím nařízením Komise (EU) 2025/1093 do kategorie nízké riziko – včetně všech 27 členských států EU – subjekt nemusí plnit povinnosti podle článků 10 a 11, tedy posouzení ani zmírnění rizik. Rozsah informací podle čl. 9 se ale nezmenšuje. Povinnost shromažďovat informace, uchovávat záznamy a – pokud jste první subjekt uvádějící produkt na trh EU – podat prohlášení o náležité péči (DDS) s referenčním číslem však zcela nezaniká.

Kdy se EUDR začne reálně uplatňovat?

Od 30. prosince 2026 pro všechny – včetně navazujících hospodářských subjektů a obchodníků bez ohledu na velikost. Odklad do 30. června 2027 mají jen hospodářské subjekty, které jsou fyzickými osobami, mikropodniky nebo malými podniky zřízenými do 31. 12. 2024, a ani ty ne u produktů z přílohy nařízení (EU) č. 995/2010.

Musím jako český e-shop řešit EUDR, i když nakupuji od českého dodavatele?

Záleží na obsahu produktu, nikoli na sídle dodavatele. Pokud váš produkt obsahuje kávu, kakao, dřevo, kaučuk, sóju, palmový olej nebo hovězí kůži, EUDR se na vás vztahuje bez ohledu na to, kde váš přímý dodavatel sídlí. Klíčová je komodita a země jejího původu.

EUDR klasifikace zemí: nízké, standardní a vysoké riziko

Za metodiku ručí Marek Galetka, zakladatel Pravano. Text prošel lidským schválením před zveřejněním.

EUDR klasifikace zemí podle rizika: co přesně znamená nízké, standardní a vysoké riziko pro váš byznys

Kategorie rizika, do které patří země produkce vaší komodity, přímo určuje, jak náročnou náležitou péči musíte provést – a tím i to, kolik času, dokumentace a jednání s dodavateli vás čeká. Přesto je tato klasifikace v praxi nejčastěji špatně pochopena: firmy buď nevědí, že existuje, nebo ji zaměňují se zemí sídla svého dodavatele. Tento článek vám dá přesný přehled: které země kam patří, co z toho plyne pro každý krok náležité péče a kde jsou nejčastější pasti.

Tento článek je obecnou informací o evropské regulaci, nikoli individuální právní radou pro vaši konkrétní situaci. Pro posouzení vašeho konkrétního případu doporučujeme odbornou konzultaci nebo rychlou prověrku.

Co je klasifikace zemí a proč je to nejpraktičtější nástroj celého EUDR

Klasifikace zemí podle rizika odlesňování je mechanismus, který přímo určuje rozsah vaší povinné náležité péče – a tím i reálnou pracnost plnění EUDR.

Nařízení (EU) 2023/1115 (EUDR) vstoupilo v platnost 29. června 2023. Zavádí povinnost, aby komodity a výrobky z nich – konkrétně dřevo, kaučuk, skot (hovězí), káva, kakao, palma olejná a sója, a výrobky jako nábytek, papír, čokoláda, kůže nebo pneumatiky – pocházely z půdy, která nebyla odlesněna ani znehodnocena po 31. prosinci 2020, a aby byly vyrobeny v souladu s právem země produkce (čl. 2 a čl. 3 nařízení).

Prováděcí nařízení Komise pak každou zemi světa zařazuje do jedné ze tří kategorií: nízké, standardní nebo vysoké riziko. Tato kategorie určuje, jak hluboce musíte prověřovat původ komodity, jaká data od dodavatelů potřebujete a jak náročné je výsledné posouzení rizika. Bez znalosti kategorie nevíte, co po vás zákon vlastně chce.

Co platí najisto: tři kategorie a jejich obsah

Tato část vychází výhradně z pevně daných ustanovení nařízení (EU) 2023/1115 a prováděcího nařízení Komise. Žádné z níže uvedených faktů nevyžaduje další upřesnění delegovaným nebo prováděcím aktem.

Nízké riziko – 140 zemí (prováděcí nařízení Komise (EU) 2025/1093; stav k 7. 8. 2026) včetně celé EU

Do kategorie nízkého rizika zařadilo prováděcí nařízení Komise (EU) 2025/1093 ze dne 22. 5. 2025 rovných 140 zemí (stav k 7. 8. 2026; seznam se podle čl. 29 odst. 2 EUDR přezkoumává a aktualizuje). Patří sem všech 27 členských států Evropské unie, tedy i Česká republika.

Byla-li v těchto zemích komodita vyprodukována a zároveň tam vyroben i produkt, platí zjednodušená náležitá péče (čl. 29 nařízení). Rozsah povinného shromažďování informací je menší a posouzení rizika je méně náročné. Povinnost shromažďovat informace, uchovávat záznamy a podat prohlášení o náležité péči (DDS) – pokud jste první subjekt uvádějící produkt na trh EU – však zcela nezaniká.

Příklad: Prodáváte nábytek z českého dřeva od českého výrobce. Česká republika je v kategorii nízkého rizika. Váš dodavatel (nebo vy, pokud jste první subjekt uvádějící produkt na trh EU) provádí zjednodušenou náležitou péči. Stále ale potřebujete referenční číslo DDS a záznamy pro případnou kontrolu příslušnými orgány.

Standardní riziko – většina zemí světa

Země, které nejsou zařazeny ani do nízkého, ani do vysokého rizika, spadají do standardní kategorie. Sem patří většina zemí Afriky, Latinské Ameriky a Asie – tedy právě ty regiony, odkud pochází velká část globálně obchodovaných komodit jako kakao, káva, palmový olej nebo sója.

U standardního rizika platí plná náležitá péče ve všech třech krocích: shromáždění informací včetně přesných geolokačních souřadnic pozemků, posouzení rizika a v případě potřeby zmírnění rizika (čl. 8–11 nařízení). Výsledkem musí být prohlášení o náležité péči potvrzující nanejvýš zanedbatelné riziko nesouladu.

Příklad: Dovážíte kávu z Brazílie nebo Kolumbie. Obě země jsou ve standardní kategorii. Musíte od svého dodavatele získat přesné geolokační souřadnice pozemků, kde byla káva pěstována, provést posouzení rizika odlesňování a podat elektronické DDS v informačním systému EU, který přidělí referenční číslo (čl. 9 a čl. 33 nařízení).

Vysoké riziko – čtyři země

Do kategorie vysokého rizika prováděcí nařízení zařadilo čtyři země: Bělorusko, Myanmar, Severní Koreu a Rusko. U komodit a výrobků pocházejících z těchto zemí platí nejpřísnější požadavky – plná náležitá péče bez jakéhokoli zjednodušení a s nejvyšší mírou prověřování.

Objem relevantních komodit z těchto zemí na trhu EU je omezený, ale pokud s nimi obchodujete – například dřevo nebo dřevěné výrobky z Ruska nebo Běloruska – musíte počítat s maximálními nároky na dokumentaci, geolokační data a posouzení rizika.

Jak kategorie rizika ovlivňuje tři kroky náležité péče

Náležitá péče podle EUDR má tři povinné kroky bez ohledu na kategorii rizika. Kategorie ale určuje jejich náročnost (čl. 8–11 nařízení).

Krok 1: Shromáždění informací

U všech kategorií musíte shromáždit informace o komoditě, zemi produkce a dodavateli. U standardního a vysokého rizika je povinnou součástí také shromáždění přesných geolokačních souřadnic všech pozemků, kde byly komodity vyprodukovány (čl. 9 nařízení). U nízkého rizika je rozsah tohoto kroku zjednodušen – přesné souřadnice nejsou povinné ve stejném rozsahu.

Praktický dopad: Geolokační data od dodavatelů v zemích standardního rizika jsou nejnáročnější část celého procesu. Mnoho malých farmářů v Africe nebo Latinské Americe nemá souřadnice připravené – jejich zajištění trvá měsíce a vyžaduje aktivní spolupráci s dodavatelem nebo certifikačním schématem.

Krok 2: Posouzení rizika

Na základě shromážděných informací posoudíte, zda existuje riziko, že produkt nesplňuje požadavky EUDR. U standardního a vysokého rizika musí posouzení zohledňovat více faktorů – například míru odlesňování v dané zemi nebo regionu, přítomnost lesů s vysokou hodnotou ochrany přírody nebo složitost dodavatelského řetězce.

Krok 3: Zmírnění rizika a prohlášení o náležité péči

Pokud posouzení odhalí nezanedbatelné riziko, musíte přijmout zmírňující opatření – jinak produkt na trh EU uvést nesmíte (čl. 10 nařízení). Výsledkem celého procesu je prohlášení o náležité péči (DDS), které se podává elektronicky v informačním systému EU a které přiděluje referenční číslo (čl. 4 a čl. 33 nařízení).

Klíčové zjednodušení platné pro celý dodavatelský řetězec: úplné DDS podává pouze subjekt, který produkt poprvé uvádí na trh EU (čl. 4 a čl. 5 nařízení). Navazující subjekty v řetězci DDS znovu nepodávají, ale uchovávají záznamy a referenční čísla pro případnou kontrolu příslušnými orgány.

Kdo se musí klasifikací řídit: rozhodovací vodítko

EUDR dopadá na hospodářské subjekty a obchodníky, kteří uvádějí dotčené komodity a výrobky na trh EU nebo je z EU vyvážejí (čl. 2 nařízení).

Použijte toto vodítko:

Pokud váš produkt neobsahuje žádnou ze sedmi komodit ani výrobek z nich – EUDR se vás netýká.
Pokud produkt komoditu obsahuje a vy jste první, kdo ho uvádí na trh EU – jste povinni podat DDS; kategorie rizika země produkce určuje náročnost péče.
Pokud produkt komoditu obsahuje, ale DDS již podal váš dodavatel – uchováváte referenční číslo a záznamy, DDS znovu nepodáváte.
Pokud byla komodita vyprodukována a produkt vyroben v nízkorizikové zemi (včetně EU) – platí zjednodušená péče. Samotný původ suroviny nestačí (čl. 13 odst. 1).
Pokud komodita pochází ze standardní nebo vysokorizikové země – platí plná péče včetně geolokačních souřadnic.

Pozor na edge case: Váš přímý dodavatel sídlí v ČR, ale zpracovává kakao z Pobřeží slonoviny. Země produkce komodity je Pobřeží slonoviny (standardní riziko), nikoli Česká republika. Plná náležitá péče musí být provedena – buď vaším dodavatelem, nebo vámi, pokud jste první subjekt uvádějící produkt na trh EU.

Termíny uplatňování: co platí najisto

Termíny jsou pevně dané nařízením (EU) 2023/1115 po dvou předchozích odkladech a nevyžadují žádné další upřesnění (čl. 38 nařízení):

30. prosince 2026: EUDR se uplatní pro velké hospodářské subjekty a obchodníky.
30. června 2027: EUDR se uplatní pro hospodářské subjekty, které jsou fyzickými osobami, mikropodniky nebo malými podniky zřízenými do 31. 12. 2024 – mimo produkty uvedené v příloze nařízení (EU) č. 995/2010. Navazujících hospodářských subjektů ani obchodníků se odklad netýká.

Sankce za nesoulad zahrnují pokuty až nejméně 4 % celkového ročního obratu v EU, zabavení dotčených produktů a příjmů z nich, vyloučení veřejných zakázek a z přístupu k veřejnému financování na dobu nejvýše 12 měsíců a – v případě závažného nebo opakovaného porušení – dočasný zákaz uvádět či dodávat produkty na trh Unie a zákaz vykonávat zjednodušenou náležitou péči podle čl. 13 (úplný výčet: čl. 25 odst. 2 písm. a) až f)) (čl. 25 nařízení).

EUDR ruší a nahrazuje dosavadní nařízení o dřevu (EUTR, 995/2010); EUTR se ruší jednotně k 30. prosinci 2026 bez ohledu na velikost subjektu (čl. 37 odst. 1); do té doby platí dál. Na dřevo vyprodukované před 29. 6. 2023 a uvedené na trh od 30. 12. 2026 se EUTR nadále použije až do 31. 12. 2029 (čl. 37 odst. 2).

Akční plán 30/60/90 dní

Začněte mapováním, ne dokumentací – bez přehledu o původu komodit nemá smysl vyplňovat formuláře.

Prvních 30 dní: zmapujte dodavatelský řetězec

Sestavte seznam všech produktů, které prodáváte nebo dovážíte, a ověřte, zda obsahují některou ze sedmi komodit EUDR.
Pro každý dotčený produkt zjistěte zemi produkce komodity – nikoli zemi sídla dodavatele.
Zařaďte každou zemi produkce do příslušné kategorie rizika (nízké / standardní / vysoké) podle prováděcího nařízení Komise.
Identifikujte, zda jste vy nebo váš dodavatel první subjekt uvádějící produkt na trh EU – od toho se odvíjí, kdo podává DDS.

31.–60. den: připravte procesy pro náležitou péči

Pro komodity ze standardních a vysokorizikových zemí kontaktujte dodavatele a vyžádejte si geolokační souřadnice pozemků a dokumentaci o původu – počítejte s tím, že toto jednání může trvat měsíce.
Pro komodity z nízkorizikových zemí (včetně EU) nastavte zjednodušený proces shromažďování informací a uchovávání záznamů.
Ověřte, zda váš dodavatel již podává DDS – pokud ano, zajistěte předávání referenčních čísel ve vaší objednávkové dokumentaci.

61.–90. den: otestujte a zdokumentujte

Proveďte zkušební posouzení rizika pro alespoň jeden produkt z každé kategorie rizika, abyste odhalili mezery v datech.
Nastavte interní systém uchovávání záznamů (referenční čísla DDS, dodavatelská dokumentace) tak, aby byl připraven na kontrolu příslušných orgánů.
Nechte si celý postup nezávisle prověřit – například prostřednictvím rychlé prověrky.

Časté omyly

Většina firem dělá při práci s klasifikací zemí tři opakující se chyby – a každá z nich může vést k nesouladu s EUDR.

Omyl 1: „Nakupuji od českého dodavatele, takže se mě EUDR netýká“

Toto je nejrozšířenější nedorozumění. EUDR se nevztahuje na zemi sídla vašeho dodavatele, ale na zemi produkce komodity. Pokud váš český dodavatel vyrábí čokoládu z kakaa z Pobřeží slonoviny (standardní riziko), musí být pro toto kakao provedena plná náležitá péče – bez ohledu na to, že výrobce sídlí v Praze. Klíčová otázka není „kde sídlí dodavatel?“, ale „odkud pochází komodita?“.

Omyl 2: „Nízké riziko = žádné povinnosti“

Zjednodušená náležitá péče u nízkorizikových zemí neznamená nulové povinnosti. Stále musíte shromažďovat informace o původu produktu, uchovávat záznamy a – pokud jste první subjekt uvádějící produkt na trh EU – podat DDS s referenčním číslem. Zjednodušení se týká rozsahu a hloubky posouzení, nikoli samotné existence povinnosti.

Omyl 3: „Mám čas, termín je daleko“

Termín 30. prosince 2026 platí pro všechny kromě hospodářských subjektů, které jsou fyzickými osobami, mikropodniky nebo malými podniky zřízenými do 31. 12. 2024; ty mají 30. června 2027. Geolokační data od dodavatelů ze zemí standardního nebo vysokého rizika se ale nezajistí přes noc – v mnoha případech jde o měsíce jednání a technické přípravy na straně dodavatele. Firmy, které začnou mapovat dodavatelský řetězec až v roce 2026, budou mít vážný problém stihnout termín s kvalitní dokumentací.

Zdroje

Nařízení (EU) 2023/1115 o produktech bez odlesňování (EUDR), CELEX 32023R1115: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32023R1115

- Klasifikace zemí podle rizika: čl. 29 a prováděcí nařízení Komise

- Náležitá péče (tři kroky): čl. 8–11

- Geolokační souřadnice a informační systém EU: čl. 9 a čl. 33

- Prohlášení o náležité péči (DDS): čl. 4 a čl. 5

- Sankce: čl. 25

- Rozhodné datum (31. prosinec 2020): čl. 2

- Termíny uplatňování: čl. 38

Shrnutí

Klasifikace zemí podle rizika odlesňování je páteří celého systému náležité péče podle EUDR. 140 zemí (prováděcí nařízení Komise (EU) 2025/1093; stav k 7. 8. 2026) včetně celé EU je v kategorii nízkého rizika. Zjednodušená péče se uplatní, byla-li v takové zemi komodita vyprodukována a produkt vyroben (čl. 13 odst. 1). Čtyři země – Bělorusko, Myanmar, Severní Korea a Rusko – jsou v kategorii vysokého rizika s nejpřísnějšími požadavky. Všechny ostatní země jsou ve standardní kategorii s plnou náležitou péčí včetně geolokačních souřadnic pozemků.

Pro váš byznys z toho plyne jediné: nejprve zjistěte, odkud skutečně pochází komodita ve vašem produktu – ne kde sídlí váš dodavatel. Teprve pak víte, jak náročnou péči musíte provést. Termíny (30. prosince 2026 pro všechny kromě hospodářských subjektů, které jsou fyzickými osobami, mikropodniky nebo malými podniky zřízenými do 31. 12. 2024; pro ně 30. června 2027) se blíží rychleji, než se zdá – zejména pokud potřebujete geolokační data od dodavatelů v zemích standardního nebo vysokého rizika, kde jejich zajištění trvá měsíce.

Pokud si nejste jisti, do které kategorie vaše komodity a země produkce patří, využijte rychlou prověrku – zjistíte to bez zbytečného tápání v regulatorních textech.