Zapůjčení náhradní věci při opravě: povinnost, nebo volba?

Zákazníkovi se rozbila pračka, nese ji na servis a ptá se, jestli mu po dobu opravy někdo půjčí náhradní kus. Majitel e-shopu nebo dovozce elektroniky si klade jinou otázku: bude to muset zajišťovat on, a bude ho to něco stát? Odpověď má dvě vrstvy – co říká evropská směrnice a co z toho v Česku vůbec platí. Obě vrstvy si v tomto článku rozklíčujeme přesně u institutu zapůjčení náhradní věci, a ničeho jiného. Tento text je obecná informace, ne individuální právní rada k vaší konkrétní smlouvě nebo obchodním podmínkám.

Co je zapůjčení náhradní věci a proč se o něm mluví

Zapůjčení náhradního zboží po dobu opravy je možnost, kterou směrnice výrobci dává – není to jeho povinnost ani samostatný nárok spotřebitele. Směrnice (EU) 2024/1799 ji zmiňuje jako jednu z možností v čl. 5 odst. 2 písm. c): výrobce může spotřebiteli po dobu trvání opravy zapůjčit náhradní zboží, a to bezplatně, nebo za přiměřený poplatek.

Klíčové je slovo „může“. Není to samostatný nárok spotřebitele, který by šel vymáhat bez ohledu na to, jak výrobce opravu jinak zajistí. Pozor ale i na opačný omyl: zapůjčení nic nemění na tom, že oprava má být provedena v přiměřené lhůtě podle čl. 5 odst. 2 písm. b). U paralelního institutu na straně prodávajícího to směrnice říká výslovně – podle recitálu 42 může zapůjčené zboží spotřebitele ušetřit významných obtíží, ale „nemůže odůvodňovat nepřiměřeně dlouhou dobu potřebnou k opravě“.

Co platí najisto: text směrnice (v Česku zatím bez účinku)

Směrnice (EU) 2024/1799 je plně harmonizační – členské státy se od ní nesmí odchýlit, pokud to sama nedovolí (čl. 3). Český zákon proto nemůže ze zapůjčení udělat povinnost, kterou směrnice staví jako možnost, ani naopak.

Tři body, které z textu směrnice plynou jistě:

• Zapůjčení je vždy volbou výrobce, ne automatickým nárokem zákazníka (čl. 5 odst. 2 písm. c)).
• Smí být zdarma, nebo za přiměřený poplatek – směrnice bezplatnost nevyžaduje.
• Vztahuje se jen na zboží z působnosti aktů uvedených v příloze II. Čl. 5 včetně možnosti zapůjčení dopadá jen na zboží, pro které stanoví požadavky na opravitelnost některý z jedenácti právních aktů Unie uvedených v příloze II, a jen v tom rozsahu, v jakém je stanoví (čl. 1 odst. 3). Příloha II se jmenuje „Seznam právních aktů Unie stanovujících požadavky na opravitelnost“ – není to seznam zboží. Naproti tomu evropský formulář o opravě, evropská platforma oprav nebo prodloužení doby odpovědnosti po opravě platí pro veškeré spotřební zboží. Tuto hranici je dobré mít v hlavě u každého ustanovení, které se k opravám váže.

Povinnou osobou podle čl. 5 odst. 3 je vždy nejprve výrobce. Není-li v EU, nastupuje jeho zplnomocněný zástupce. Pokud ani ten neexistuje, povinnost přechází na dovozce, a chybí-li i on, na distributora. Tato kaskáda platí i pro rozhodování o zapůjčení – rozhoduje o něm ten, kdo je v daném případě povinnou osobou, nikoli automaticky výrobce jako takový.

Podstatné ale je, že k srpnu 2026 tato pravidla v Česku nezakládají žádné povinnosti. Transpoziční lhůta uplynula 31. července 2026 nesplněná. Sněmovní tisk 62, který má povinnosti z práva na opravu zavést do českého práva, prošel druhým čtením 24. června 2026 a čeká na třetí čtení; k 4. srpnu 2026 jej garanční hospodářský výbor po druhém čtení neprojednal. Stav obou tisků si ověřte na psp.cz – od uvedeného data se mohl posunout. Dokud zákon nenabude účinnosti, žádná strana – výrobce, zástupce, dovozce, distributor ani e-shop – povinnost opravovat ani možnost zapůjčení podle tohoto ustanovení v českém právu nemá.

Zapůjčení versus renovovaný kus: dva instituty, které se pletou

Směrnice v témže odstavci nabízí i jinou možnost: není-li oprava možná, smí výrobce nabídnout renovované (repasované) zboží (čl. 5 odst. 2 písm. d)). Jde o zcela jinou situaci než zapůjčení. Zapůjčení řeší dobu, kdy oprava teprve probíhá a zákazník potřebuje výrobek mezitím používat; nabídka repasovaného kusu naopak nastupuje tam, kde oprava vůbec nejde provést. Obě možnosti jsou volbou výrobce, ne automatickým nárokem, ale nelze je zaměnit ani sloučit do jednoho postupu.

Se zapůjčením ani s touto možností nesouvisí třetí, samostatný institut: repasovaný kus jako náhrada při reklamaci. Ten se má řešit jen na výslovnou žádost spotřebitele v rámci reklamačního řízení – a to neplyne teprve z českého návrhu, nýbrž už ze směrnice: čl. 16 bod 4 tak mění čl. 14 odst. 1 směrnice (EU) 2019/771. Jde o úplně jiný kontext než oprava mimo záruku podle čl. 5. Jde o odlišné pravidlo s odlišným rozhodujícím – tam volbu dělá spotřebitel, u zapůjčení i repasovaného kusu podle čl. 5 volbu dělá výrobce. Detaily reklamačního režimu jsou samostatné téma, kterým se tento článek dále nezabývá.

Na jaké zboží se možnost zapůjčení vztahuje

Protože zapůjčení je součástí čl. 5, platí jen pro zboží, na které dopadají ekodesignové předpisy uvedené v příloze II. K srpnu 2026 je jich jedenáct a okruh zboží plyne z působnosti každého z nich: pračky a pračky se sušičkou pro domácnost, myčky nádobí pro domácnost, chladicí spotřebiče, elektronické displeje, svařovací zařízení, vysavače, servery a datová úložiště, mobilní telefony, bezdrátové telefony a počítače typu slate, bubnové sušičky pro domácnost, zboží se zabudovanou baterií lehkých dopravních prostředků a lokální topidla pro domácnost (poslední položku doplnila směrnice Komise v přenesené pravomoci (EU) 2026/74).

Prodáváte-li zboží mimo tento výčet – typicky drobnou elektroniku jako bezdrátová sluchátka nebo bezdrátové reproduktory – povinnost opravy podle čl. 5 se na ně nevztahuje, a tedy se na ně nevztahuje ani možnost zapůjčení náhradního kusu podle tohoto ustanovení. Reklamační ochrana takového zboží se řeší jinými pravidly, která nejsou předmětem tohoto článku.

Kdo v praxi rozhoduje – a proč to skoro nikdy nebude běžný e-shop

E-shopu jako prodávajícímu obvykle povinnost opravovat mimo záruku nevzniká – nese ji výrobce, případně v kaskádě jeho zástupce, dovozce nebo distributor. Pokud prodáváte zboží velkého výrobce se zastoupením v EU, rozhodnutí o zapůjčení náhradního kusu bude ležet na něm, ne na vás.

Jinak je to, pokud jste sami dovozcem nebo distributorem zboží výrobce mimo EU, který zde nemá zástupce ani jiného dovozce. V takovém případě kaskáda dopadne přímo na vás a s ní i rozhodnutí, zda zapůjčení nabídnout.

Příklad: dovážíte pračky přímo od výrobce z Číny, který v EU nemá zplnomocněného zástupce ani jiného dovozce. Jakmile český zákon nabude účinnosti, stanete se vy povinnou osobou podle čl. 5 – ponesete povinnost opravu zajistit, směrnice u povinné osoby výslovně dovoluje zadání subdodavateli, a budete moci, nikoli muset, nabídnout i zapůjčení náhradního kusu – jako vstřícný krok vůči zákazníkovi, ne jako náhradu za dodržení přiměřené lhůty opravy.

Srovnávací příklad: prodáváte bezdrátová sluchátka. Nejsou v příloze II, takže se na ně čl. 5 nevztahuje vůbec – ani povinnost opravy, ani možnost zapůjčení kusu podle tohoto ustanovení se vás v této podobě netýká.

Rozhodovací vodítko:

• Pokud prodáváte zboží z přílohy II a jste v kaskádě jedinou osobou s vazbou na EU, počítejte s tím, že po účinnosti zákona budete muset opravu zajistit; zapůjčení náhradního kusu je k tomu dobrovolný doplněk, ne způsob, jak si prodloužit lhůtu na opravu.
• Pokud prodáváte zboží výrobce s vlastním zastoupením v EU, řešení leží primárně na něm a vaší povinností zůstávají jen navazující reklamační povinnosti.
• Pokud prodáváte zboží mimo přílohu II, čl. 5 a zapůjčení se vás v této podobě netýkají vůbec – nemusíte pro ně nic připravovat.

Co teprve upřesní český zákon (výhled)

Přesná podoba české úpravy zapůjčení náhradní věci se odvíjí od finálního znění zákona navazujícího na sněmovní tisk 62. K srpnu 2026 je jistá jen tato kostra:

• Zákon má nabýt účinnosti prvním dnem měsíce následujícího po vyhlášení – reálně nejdříve na podzim 2026.
• Návrh počítá s pokutami a dozorem České obchodní inspekce za porušení povinností z práva na opravu; konkrétní výše sankcí se ještě může v dalších čteních změnit, proto ji zde neuvádíme jako pevné číslo.
• Souběžně běží tisk 53, který má do zákona o ochraně spotřebitele a občanského zákoníku promítnout navazující reklamační povinnosti – to je ale samostatné téma mimo zapůjčení náhradní věci.

Dokud tisk 62 neprojde třetím čtením a zákon nenabude účinnosti, žádná z uvedených povinností v Česku právně nevzniká.

Akční plán 30/60/90 dní

1. 0–30 dní: Zjistěte, zda na vaše zboží dopadá některý z jedenácti ekodesignových předpisů uvedených v příloze II (viz výše). Pokud ne, tato část přípravy se vás v podobě povinnosti opravy a zapůjčení netýká.
2. 0–30 dní: Určete svou roli v kaskádě – jste čistě prodávající se zahraničním výrobcem, který má zástupce či dovozce v EU, nebo jste sami dovozcem či distributorem bez nikoho před vámi v řadě?
3. 30–60 dní: Pokud vycházíte jako povinná osoba, promyslete si interní proces pro budoucí povinnost opravy – smlouvu se servisním subdodavatelem, orientační ceník oprav i to, zda chcete zapůjčení náhradního kusu nabízet jako konkurenční výhodu ještě před tím, než to bude vyžadovat zákon.
4. 60–90 dní: Sledujte postup sněmovních tisků 62 a 53 a datum účinnosti. Připravte úpravu reklamačního řádu a interní komunikace se zákazníky předem, ať vás účinnost zákona nezastihne nepřipravené.
5. 60–90 dní: Ověřte si nastavení celé oblasti formou rychlé prověrky, než začnete cokoli měnit v obchodních podmínkách nebo na webu.

Časté omyly

„Zapůjčení náhradní věci po dobu opravy je ze zákona povinné.“ Není. Směrnice ho staví jako možnost výrobce, v kaskádě zástupce, dovozce nebo distributora – ne jako samostatný nárok spotřebitele a ne jako způsob, jak si prodloužit lhůtu na opravu.

„Když už to nabízím, musí to být zdarma.“ Nemusí. Směrnice výslovně dovoluje zapůjčení za přiměřený poplatek, bezplatnost je jen jedna z variant.

„Prodávám elektroniku z přílohy II, takže se mě to týká už teď.“ Netýká. Dokud český zákon navazující na tisk 62 nenabude účinnosti, žádná z těchto povinností ani možností v Česku právně neexistuje, bez ohledu na to, co už říká text směrnice.

Zdroje

• Směrnice (EU) 2024/1799, čl. 1 odst. 3, čl. 3, čl. 5, čl. 16, recitál 42 – https://publications.europa.eu/resource/celex/32024L1799
• Směrnice Komise v přenesené pravomoci (EU) 2026/74 (bod 11 přílohy II) – CELEX 32026L0074: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32026L0074
• Sněmovní tisk 62, 10. volební období (stav k srpnu 2026) – https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=10&t=62
• Sněmovní tisk 53, 10. volební období (stav k srpnu 2026) – https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=10&t=53

Shrnutí

Zapůjčení náhradní věci po dobu opravy je podle čl. 5 odst. 2 písm. c) směrnice (EU) 2024/1799 možností výrobce, v kaskádě zástupce, dovozce nebo distributora – ne povinností vůči spotřebiteli, ne způsobem, jak obejít přiměřenou lhůtu opravy, a ne institutem, který by se týkal zboží mimo působnost ekodesignových předpisů uvedených v příloze II. Může být zdarma, nebo za přiměřený poplatek. Běžnému e-shopu jako prodávajícímu tato role zpravidla nevzniká, pokud za ním v kaskádě stojí výrobce se zastoupením v EU; vzniká naopak tomu, kdo je jediným článkem s vazbou na EU – typicky dovozci zboží od výrobce mimo Unii. V Česku navíc žádné z těchto pravidel dosud nemá účinnost, protože transpoziční zákon navazující na sněmovní tisk 62 čeká na třetí čtení a reálně nabude účinnosti nejdříve na podzim 2026. Do té doby je zapůjčení náhradního kusu čistě dobrovolným gestem obchodníka, ne právní povinností.