EIRF pole po poli: obsah, diagnostika a platnost 30 dní

Formulář o opravě (EIRF) zní jako administrativní drobnost, ale kdo si o něm bude dělat mylné představy – že je povinný, že je zdarma celý, nebo že jeho podmínky drží libovolně dlouho – riskuje spor se zákazníkem o cenu diagnostiky i o to, zda ho nabídnutá cena ještě váže. Tento text jde pole po poli: kdy formulář vzniká, co smí a nesmí stát, a jak dlouho jeho obsah platí. Jde o obecnou informaci k orientaci ve směrnici a v připravovaném českém zákoně, ne o individuální právní radu pro váš konkrétní případ.

Pro koho formulář vůbec je – a pro koho ne

EIRF se týká veškerého spotřebního zboží, ne jen kategorií s povinnou opravou. To je první věc, kterou si musíte ujasnit, protože se tu snadno plete dohromady několik různých institutů směrnice (EU) 2024/1799.

Směrnice rozlišuje dva okruhy působnosti:

• Povinnost výrobce opravit zboží mimo záruku (čl. 5) a informační povinnosti o cenách a opravárenských službách (čl. 6) se použijí jen na zboží, pro které stanoví požadavky na opravitelnost některý z jedenácti ekodesignových předpisů v příloze II, a to jen v tom rozsahu, v jakém tyto požadavky stanovují (čl. 1 odst. 3).
• Formulář o opravě (čl. 4) naproti tomu dopadá na veškeré spotřební zboží – i na produkty, které do přílohy II vůbec nespadají (čl. 1 odst. 2 a 3).

Prakticky to znamená, že EIRF může nabídnout i servis, který opravuje kávovary nebo notebooky mimo přílohu II – zákon mu to nezakazuje, jen mu to (na rozdíl od zboží z přílohy II) neukládá jako povinnost opravu skutečně provést.

Jedenáct kategorií, které dnes zakládají povinnost opravy

Příloha II se jmenuje „Seznam právních aktů Unie stanovujících požadavky na opravitelnost“ – není to seznam zboží, ale jedenáct ekodesignových nařízení, z jejichž vlastní působnosti okruh zboží teprve plyne (poslední, jedenáctou položku doplnila směrnice Komise v přenesené pravomoci (EU) 2026/74):

1. pračky a pračky se sušičkou pro domácnost,
2. myčky nádobí pro domácnost,
3. chladicí spotřebiče,
4. elektronické displeje,
5. svařovací zařízení,
6. vysavače,
7. servery a datová úložiště,
8. mobilní telefony, bezdrátové telefony a počítače typu slate,
9. bubnové sušičky pro domácnost,
10. zboží se zabudovanou baterií lehkých dopravních prostředků,
11. lokální topidla pro domácnost.

Jen u těchto jedenácti okruhů má smysl řešit povinnost opravy podle čl. 5. EIRF ale funguje nezávisle na tomto výčtu – vydat ho může servis opravující cokoli.

Kdo je „opravář“, který formulář vydává

Definice je široká: opravářem se rozumí kdokoli, kdo v rámci podnikání poskytuje opravárenské služby – včetně výrobců a prodávajících, kteří opravy sami provádějí, i nezávislých servisů (čl. 2 bod 2). Pokud e-shop provozuje vlastní servisní oddělení, například pro mobilní telefony, je „opravářem“ ve smyslu čl. 4 stejně jako nezávislá opravna, kterou si najme jako subdodavatele – volbou subdodavatele se zabývá jiné téma, tady zůstáváme u formuláře samotného.

Nepleťte si formulář (čl. 4) s informační povinností o cenách na webu (čl. 6). Povinná osoba (výrobce, respektive kaskáda) má u zboží z přílohy II zvlášť zpřístupnit na webu orientační ceny typické opravy a informace o opravárenských službách, a to po celou dobu trvání povinnosti opravy – podle důvodové zprávy typicky v řádu let daných konkrétním ekodesignovým nařízením, u praček například deset let (čl. 5 odst. 5 a čl. 6). To je samostatná, plošná povinnost nezávislá na tom, zda konkrétní opravář v jednotlivém případě vydává EIRF.

Kdy opravář formulář vydává

EIRF je pro opraváře dobrovolný nástroj, ne povinnost vůči každému zákazníkovi. Čl. 4 odst. 1 říká, že opravář formulář poskytnout „může“ – rozhodnutí je na něm, žádná automatika tu není.

Pokud se pro vydání formuláře rozhodne, musí dodržet tři podmínky současně:

1. Forma – formulář se poskytuje na trvalém nosiči ve smyslu definice ze směrnice (EU) 2019/771 (čl. 4 odst. 1). Český návrh (§ 8 odst. 3 sněmovního tisku 62) místo toho mluví o „textové podobě“ – jde o odlišnou formulaci národního návrhu, ne o znění směrnice, a dokud zákon neprojde třetím čtením, nevíte jistě, která verze nakonec platí. Doporučujeme sledovat finální znění, ne se spoléhat na dnešní návrh.
2. Časování – formulář se vydává v přiměřené lhůtě po podání žádosti spotřebitele a vždy dřív, než je spotřebitel vázán smlouvou o opravě (čl. 4 odst. 1). Přesný počet dnů pro „přiměřenou lhůtu“ směrnice nestanovuje – jde o neurčitý pojem, který si vyžádá výklad, ne pevné číslo.
3. Adresát žádosti – iniciativa vychází od spotřebitele, který o opravu žádá; teprve na jeho žádost opravář zvažuje, zda formulář vystaví.

Příklad: e-shop provozuje vlastní servis pro mobilní telefony (položka přílohy II, kde navíc platí povinnost opravu provést podle čl. 5) i pro bezdrátová sluchátka mimo přílohu II (kde žádná povinnost opravy neplatí). EIRF může nabídnout u obou kategorií stejně – jeho dobrovolnost nezávisí na tom, zda je zboží v příloze II.

Co formulář obsahuje: pole, která znáte už dnes

Přesný vzor stanoví příloha I směrnice, jejíž promítnutí do českého práva teprve dokončuje příloha 2 sněmovního tisku 62 – detailní grafickou podobu formuláře tedy dnes nikdo se stoprocentní jistotou nepopíše. Z textu čl. 4 už ale plynou konkrétní obsahové prvky, které formulář nese, ať bude finální šablona vypadat jakkoli:

• Podmínky opravy – čl. 4 odst. 5 mluví o „podmínkách opravy uvedených ve formuláři“, které opravář po určitou dobu nesmí měnit. Formulář tedy musí obsahovat konkrétní nabídku, ne jen obecné informace o servisu.
• Informace o diagnostice a jejích nákladech, je-li diagnostika potřeba k určení povahy vady, druhu opravy a odhadu ceny (čl. 4 odst. 3) – pokud opravář diagnostiku účtuje, musí to být z formuláře patrné ještě předtím, než se do ní pustí.
• Dobu platnosti nabídky – konkrétně 30 kalendářních dnů, o kterých píšeme níž (čl. 4 odst. 5).
• Identifikaci opraváře a formu doručení na trvalém nosiči (čl. 4 odst. 1).

Doporučujeme: postavte šablonu tak, aby jasně oddělovala cenu diagnostiky (pokud ji účtujete) od odhadu ceny opravy samotné – smísení obou položek je nejčastější zdroj sporů se zákazníkem.

Cena opravy a diagnostiky: co je zdarma a co ne

Formulář samotný musí být bezplatný, ale diagnostika bezplatná být nemusí. Tohle rozlišení je jádro celého čl. 4 a zároveň místo, kde vzniká nejvíc nedorozumění.

• Čl. 4 odst. 2: formulář o opravě je pro spotřebitele bezplatný.
• Čl. 4 odst. 3 – odchylně od odstavce 2: je-li k určení povahy vady, druhu opravy a odhadu ceny opravy nezbytná diagnostická služba (včetně fyzické kontroly nebo kontroly na dálku), smí opravář požádat spotřebitele o úhradu nezbytných nákladů na tuto službu – musí ho o nich ale informovat.
• Český návrh k tomu přidává tvrdý následek pro opraváře, který na oznámení zapomene: nebyla-li cena diagnostiky spotřebiteli oznámena předem, platí, že strany si sjednaly její bezplatné provedení (§ 8 odst. 2 tisku 62). Jinými slovy – mlčení se nevyplácí a dopadá na opraváře.

Nepleťte si tohle s otázkou, zda bude samotná oprava zdarma. To je jiný institut: u zboží z přílohy II je povinná osoba (výrobce, respektive kaskáda) povinna opravu na žádost spotřebitele provést i mimo záruku, ale bezplatně nebo za přiměřenou cenu – odmítnout smí jen při faktické nebo právní nemožnosti opravy, čistě ekonomické důvody nestačí (čl. 5 odst. 1 a 2, recitál 24). EIRF a tato opravárenská povinnost jsou dva samostatné mechanismy s různým okruhem zboží i různými pravidly ceny – formulář může vydat i opravář, který žádnou povinnost opravit nemá.

Kaskáda povinných osob (výrobce, jinak zplnomocněný zástupce, jinak dovozce, jinak distributor) se přitom týká jen povinnosti provést opravu podle čl. 5 (čl. 5 odst. 3) – nemá vliv na to, kdo smí nebo nesmí vydat formulář podle čl. 4. Český dovozce elektroniky bez zástupce v EU se tak může stát povinnou osobou k opravě, aniž by to jakkoli měnilo pravidla pro vydávání EIRF, pokud formulář vůbec nabízí. Stejně tak e-shop, který prodává zboží výrobce mimo EU bez zástupce i bez dovozce, se stane distributorem povinným opravit podle kaskády – to ale opět neznamená, že by mu vznikla povinnost vydávat formulář: ten zůstává dobrovolný.

Platnost údajů: 30 kalendářních dnů a co se stane potom

Podmínky opravy uvedené ve formuláři nesmí opravář měnit po dobu 30 kalendářních dnů od jeho vydání. Tohle je jediné pevné číslo, které k obsahu formuláře směrnice dává, a stojí za to ho mít v procesech napevno:

• Lhůtu nelze zkrátit – 30 kalendářních dnů je minimum dané přímo směrnicí.
• Opravář a spotřebitel se ale mohou dohodnout na delší době platnosti (čl. 4 odst. 5).
• Přijme-li spotřebitel podmínky formuláře kdykoli během doby jeho platnosti, je opravář povinen opravu za těchto podmínek provést – nemůže si mezitím cenu zvýšit ani podmínky jinak zpřísnit.

Prakticky to znamená: pokud vydáváte EIRF, potřebujete evidenci s datem vydání a datem konce platnosti u každé nabídky. Po uplynutí 30 dnů (nebo delší sjednané lhůty) platnost zaniká a je potřeba vystavit nové posouzení – stará cena už opraváře nezavazuje.

Co platí najisto ze směrnice – a co v ČR zatím nevymůžete

Žádná z výše popsaných povinností dnes mezi soukromými osobami v Česku nevzniká – transpoziční lhůta uplynula nesplněná. Členské státy měly směrnici (EU) 2024/1799 provést do vnitrostátního práva do 31. července 2026 (čl. 22). Česko tento termín nestihlo:

• Sněmovní tisk 62 (nový zákon o povinnostech souvisejících s opravou výrobku) prošel druhým čtením 24. června 2026, ale garanční hospodářský výbor jej dosud neprojednal a čeká na třetí čtení.
• Souběžně běží tisk 53, který novelizuje zákon o ochraně spotřebitele a občanský zákoník v návaznosti na stejnou směrnici.
• Reálná účinnost se očekává nejdříve na podzim 2026 – navržena je jako první den měsíce následujícího po vyhlášení zákona ve Sbírce (stav k 4. 8. 2026, ověřte aktuální fázi na psp.cz).

Do nabytí účinnosti českého zákona tedy opraváři formulář podle popsaných pravidel vydávat nemusí a spotřebitelé se jich nemohou domáhat. To ale neznamená, že má smysl čekat s přípravou – naopak, čas do schválení je ideální na otestování procesů nanečisto.

Co teprve upřesní český zákon (výhled)

Směrnice je plně harmonizační, takže český zákon nemá u obsahu čl. 4 volnost – prostor pro odchylky je jen tam, kde to směrnice sama výslovně dovoluje (čl. 3; u délky lhůt odpovědnosti to dovoluje čl. 16 bod 2, což se ale týká jiného tématu než EIRF). U samotného formuláře proto očekávejte spíše upřesnění provedení než změnu podstaty:

• Trvalý nosič vs. textová podoba – zda finální znění zachová formulaci návrhu, nebo se přesněji přimkne k pojmu trvalého nosiče ze směrnice, ukáže až schválený text.
• Sankce – čl. 15 směrnice vyžaduje, aby sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých podle článků 4, 5 a 6 byly účinné, přiměřené a odrazující; členské státy je měly Komisi oznámit do 31. července 2026. Aktuální návrh po druhém čtení pracuje s citelnou peněžitou pokutou v řádu milionů korun a dozorem České obchodní inspekce – konkrétní výši i podmínky ukládání potvrdí až finálně schválený zákon.

Akční plán 30/60/90 dní

1. Dny 1–30: Zjistěte, zda váš e-shop nebo servis naplňuje definici „opraváře“ (vlastní servisní oddělení, i pro zboží mimo přílohu II). Zmapujte, u kterých produktů byste EIRF v budoucnu chtěli nabízet. Sledujte stav sněmovního tisku 62 (třetí čtení).
2. Dny 30–60: Připravte interní šablonu formuláře podle popsaných obsahových prvků – podmínky opravy, oddělená položka diagnostiky s cenou, datum vydání a datum konce platnosti (30 kalendářních dnů). Nastavte proces, kdy a jak zákazníka o ceně diagnostiky informujete předem, aby nedošlo k automatické bezplatnosti z nepozornosti.
3. Dny 60–90: Proškolte servisní i zákaznický tým na lhůtu platnosti nabídky a na to, že podmínky nelze v jejím průběhu zhoršit. Otestujte proces na jedné pilotní zakázce. Nejistotu ohledně rozsahu vlastní situace si ověřte formou rychlé prověrky – ukáže vám, kde přesně stojíte, než zákon nabude účinnosti.

Časté omyly

„Formulář musíme vydat každému, kdo o opravu požádá.“ Není to pravda – čl. 4 odst. 1 dává opraváři možnost, ne povinnost. Nevydání formuláře samo o sobě porušením není.

„Když je formulář zdarma, celá diagnostika je zdarma taky.“ Není. Diagnostiku nezbytnou k určení vady, druhu opravy a odhadu ceny lze účtovat, pokud o tom opravář zákazníka informuje předem – jinak se podle českého návrhu bere jako bezplatně sjednaná.

„Ceny a podmínky ve formuláři platí, jak dlouho chceme.“ Naopak – minimální doba je 30 kalendářních dnů a zkrátit ji nejde, jen prodloužit dohodou. Po jejím uplynutí přestává formulář opraváře vázat.

„Tohle už dnes v Česku platí, tak to spusťme rovnou podle směrnice.“ V ČR k 4. srpnu 2026 povinnosti kolem EIRF nevznikají – transpozice se zpozdila a účinnost se čeká nejdříve na podzim 2026. Přípravu má smysl dělat už teď, vymáhat se ale zatím nedá.

Zdroje

• Směrnice (EU) 2024/1799, čl. 1–6, 15, 22, příloha I a II – CELEX 32024L1799: https://publications.europa.eu/resource/celex/32024L1799
• Sněmovní tisk 62, 10. volební období – § 5, 7, 8, 9, 13–15, příloha 2 (stav k 4. 8. 2026): https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=10&t=62
• Sněmovní tisk 53, 10. volební období (novela ZOS a OZ): https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=10&t=53

Shrnutí

EIRF je dobrovolný nástroj opraváře pro veškeré spotřební zboží, ne jen pro jedenáct kategorií z přílohy II – tam navíc platí samostatná povinnost výrobce (respektive kaskády) opravu provést. Formulář musí být bezplatný, ale nezbytnou diagnostiku lze účtovat, pokud o tom opravář informuje předem; jinak se bere jako bezplatně sjednaná. Podmínky ve formuláři nesmí opravář měnit po dobu nejméně 30 kalendářních dnů, zkrátit tuto lhůtu nejde. V Česku k 4. srpnu 2026 žádná z těchto povinností ještě nevznikla, protože transpoziční lhůta uplynula nesplněná a zákon čeká na třetí čtení – reálná účinnost se očekává nejdříve na podzim 2026. Do té doby má smysl procesy připravit, ne je vymáhat.