Volba opraváře podle práva na opravu: výrobce, nebo servis?

Zákazník donese vadnou pračku do e-shopu a ptá se: „Musím s tím k výrobci, nebo si mohu vybrat vlastní servis?“ Odpověď se často plete s jinou otázkou – kdo je povinen opravu provést. To jsou dvě různé věci a směrnice (EU) 2024/1799 je záměrně rozděluje. Tento článek se drží jen jedné z nich: kdo rozhoduje o výběru opraváře a co to znamená pro e-shop, který takové zboží prodává. Jde o obecný výklad, ne o individuální právní radu pro váš konkrétní případ.

Než začnete číst dál, jedna věc napřed: pravidla popsaná níže jsou pevně daná textem směrnice, ale v České republice zatím nejsou vymahatelná – čekají na český transpoziční zákon. Kde to je podstatné, text to výslovně připomíná.

Co znamená právo zvolit si opraváře

Směrnice (EU) 2024/1799 dává spotřebiteli právo zvolit si opraváře bez ohledu na to, zda někdo jiný má povinnost opravu provést (čl. 5 odst. 8). Existence povinnosti výrobce opravu provést tedy neznamená, že by ji spotřebitel musel využít. Může se rozhodnout jít úplně jinam – k nezávislému servisu, k jinému prodejci, nebo si zboží opravit sám.

Toto právo je součástí čl. 5 směrnice, tedy stejného ustanovení, které zakládá samotnou povinnost opravy. Dává tak smysl přesně tam, kde tato povinnost existuje.

Kdo se podle směrnice počítá jako „opravář“

Opravářem se rozumí každý, kdo v rámci podnikání poskytuje opravárenské služby – včetně výrobců a prodávajících, kteří opravy sami provádějí, i poskytovatelů opravárenských služeb, nezávislých i propojených s výrobcem (čl. 2 bod 2). Volba mezi „výrobcem“ a „vlastním opravářem“ tedy ve skutečnosti znamená volbu mezi povinnou osobou v kaskádě (viz níže) a kterýmkoli jiným podnikatelem v oboru.

Na jaké zboží se právo volby vztahuje

Právo zvolit si opraváře podle čl. 5 odst. 8 se týká jen zboží z působnosti aktů uvedených v příloze II. Články 5 a 6 se totiž použijí jen na zboží, pro které stanoví požadavky na opravitelnost některý z právních aktů Unie uvedených v příloze II, a jen v tom rozsahu, v jakém jsou v nich tyto požadavky stanoveny (čl. 1 odst. 3), zatímco jiné instituty směrnice – formulář o opravě, evropská platforma oprav nebo prodloužení odpovědnosti po opravě – se vztahují na veškeré spotřební zboží. U práva volby opraváře je to naopak úzké: platí jen tam, kde existuje i povinnost opravy.

Příloha II se jmenuje „Seznam právních aktů Unie stanovujících požadavky na opravitelnost“ a obsahuje jedenáct položek – nejsou to kategorie zboží, ale ekodesignové předpisy, z jejichž vlastní působnosti okruh zboží teprve plyne: pračky a pračky se sušičkou pro domácnost, myčky nádobí pro domácnost, chladicí spotřebiče, elektronické displeje, svařovací zařízení, vysavače, servery a datová úložiště, mobilní telefony, bezdrátové telefony a počítače typu slate, bubnové sušičky pro domácnost, zboží se zabudovanou baterií lehkých dopravních prostředků a lokální topidla pro domácnost (poslední položku doplnila směrnice Komise v přenesené pravomoci (EU) 2026/74).

U ostatního spotřebního zboží se touto konkrétní otázkou směrnice nezabývá. Neznamená to, že jste u něj automaticky vázáni na výrobce – jen že se na volbu servisu u takového zboží tato konkrétní úprava nevztahuje a rozhodné je obecné české právo reklamace.

Proč povinnost výrobce nebrání jít jinam

Výrobce bude na žádost spotřebitele povinen opravu provést – bezplatně, nebo za přiměřenou cenu, a v přiměřené lhůtě (čl. 5 odst. 2 písm. a) a b)). Operativní text zná jediný důvod odmítnutí: „Výrobce není povinen takové zboží opravit, pokud oprava není možná“ (čl. 5 odst. 1). Že jde o nemožnost faktickou nebo právní a že čistě ekonomický důvod – například drahé náhradní díly – nestačí, plyne až z recitálu 24, tedy z vodítka k výkladu, ne z normy. Tato povinnost ale bude fungovat jako záruka, ne jako exkluzivita: spotřebitel se jí nemusí chytit a smí jít jinam, aniž by mu v tom výrobce směl bránit.

Bránit nepůjde ani technicky. Hardwarové, softwarové ani smluvní techniky nesmí podle směrnice bránit opravě u jiného servisu, ledaže to odůvodňují oprávněné a objektivní faktory, například ochrana práv duševního vlastnictví (čl. 5 odst. 6). Odmítnout opravu pouze z toho důvodu, že předchozí opravu provedli jiní opraváři nebo jiné osoby, nepůjde – a tenhle zákaz v odstavci 7 už žádnou výhradu nemá. Obojí přitom text adresuje výrobci; kaskáda v čl. 5 odst. 3 přenáší na zástupce, dovozce a distributora jen povinnost opravu provést. Praktický dopad, až pravidla nabudou v ČR účinnosti: necháte-li si pračku opravit v nezávislém servisu, výrobce vám kvůli tomu nebude smět odmítnout další opravu jen z tohoto důvodu.

Směrnice zároveň výslovně dovoluje, aby povinná osoba – výrobce, zástupce, dovozce i distributor – splnila povinnost opravy zadáním zakázky subdodavateli (čl. 5 odst. 1 a 3). Vlastní servisní síť tedy nebude nutná; pokud vám povinná osoba nabídne opravu přes prověřeného subdodavatele, jde o legitimní cestu, ne o obcházení povinnosti.

Kaskáda povinných osob – jedna věta, kterou musíte znát

Není-li výrobce zboží z přílohy II v EU, přechází povinnost opravit na jeho zplnomocněného zástupce, jinak na dovozce, jinak na distributora (čl. 5 odst. 3) – český e-shop se tak může stát povinnou osobou, chybí-li v řetězci zástupce i dovozce. Detailně tuto kaskádu řeší samostatný text; zde jen platí, že i vůči povinné osobě z kaskády má spotřebitel stejné právo zvolit si místo ní jiného opraváře.

Rozhodovací vodítko: kdy zůstat u povinné osoby, kdy jít jinam

Až pravidla nabudou v ČR účinnosti, bude platit toto jednoduché vodítko:

• Budete-li u zboží z přílohy II chtít vynutitelnou opravu zdarma nebo za přiměřenou cenu, s právem odmítnutí jen při skutečné nemožnosti opravy – obraťte se na výrobce, případně na osobu v kaskádě (zástupce, dovozce, distributora).
• Budete-li chtít rychlost, důvěru ke konkrétnímu servisu, nebo prostě nebudete chtít čekat na povinnou osobu – budete se moci obrátit na kteréhokoli jiného opraváře. Nebudete se ale moci opřít o vynutitelnost podle povinnosti opravy vůči této třetí straně, protože na ni tato povinnost nedopadá.
• Odmítne-li opravu provést sama povinná osoba, ale nabídne vám subdodavatele, půjde o legitimní cestu, kterou směrnice výslovně dovoluje.

Příklad z praxe: e-shop prodává pračky značky, jejíž výrobce sídlí mimo EU a nemá v EU zástupce ani dovozce. E-shop v takovém případě figuruje jako distributor v kaskádě. Zákazník, kterému se pračka porouchá po záruce, se bude moci obrátit na e-shop s žádostí o opravu podle povinnosti z přílohy II – ale stejně tak se bude moci rozhodnout jít s prasklým bubnem rovnou do nezávislého servisu za rohem. Ani jedna volba mu nesmí být bez oprávněného důvodu odepřena.

Co to znamená pro e-shop jako prodávajícího

E-shopu jako běžnému prodávajícímu zpravidla nevzniká povinnost opravovat mimo záruku – tu nese výrobce, případně kaskáda zástupce, dovozce, distributor (čl. 5 odst. 3). Pozor ale na výjimku: prodává-li e-shop zboží výrobce mimo EU, který nemá zástupce ani dovozce v EU, dopadne povinnost opravy až na e-shop samotný jako distributora.

Bez ohledu na to, zda vám povinnost opravy vznikne, se vás dotkne jiná věc: nesmíte zákazníkovi bránit ve volbě opraváře. Jak se předchozí oprava u jiného servisu promítne do reklamace, upřesní až transpoziční zákon. Ke stejnému okruhu patří i další reklamační povinnosti, které e-shopu vznikají vždy, nezávisle na tom, zda je zrovna povinnou osobou v kaskádě – poučení o možném prodloužení doby odpovědnosti, úprava reklamačního řádu a režim renovovaného zboží při reklamaci (čl. 16 směrnice, kterým se mění směrnice (EU) 2019/771). Pozor na jeden rozdíl: nový čl. 13 odst. 2a směrnice 2019/771 váže poučení na okamžik „dříve, než prodávající poskytne prostředek nápravy“, kdežto český návrh (sněmovní tisk 53) je posouvá už na uplatnění reklamace – to je zpřísnění nad rámec směrnice. Tyto tři povinnosti jsou samostatné téma nad rámec volby opraváře, proto je zde jen zmiňujeme.

Pokud přijímáte roli distributora bez zástupce a dovozce v EU u zboží z přílohy II, ověřte si to formou rychlé prověrky – ušetří vám čas, který byste jinak strávili dohledáváním, kde ve struktuře dodavatelů skutečně stojíte.

Co platí najisto – stav v ČR k dnešnímu dni

Právo zvolit si opraváře, zákaz bránění opravě i možnost zadat opravu subdodavateli jsou pravidla, která směrnice (EU) 2024/1799 stanovuje jednoznačně – u zákazu bránění opravě ovšem s výhradou oprávněných a objektivních faktorů. Jde o plně harmonizační úpravu – český zákon se od ní nemůže odchýlit, ledaže to směrnice sama dovolí (čl. 3).

V České republice ale tato pravidla k 4. 8. 2026 stále neplatí jako vymahatelné právo. Transpoziční lhůta uplynula 31. 7. 2026 nesplněná. Sněmovní tisk 62, který má zavést nový zákon o povinnostech souvisejících s opravou výrobku, prošel druhým čtením 24. 6. 2026 a čeká na třetí čtení; k témuž 4. 8. 2026 jej garanční hospodářský výbor po druhém čtení neprojednal. Souběžně běží tisk 53, novela zákona o ochraně spotřebitele. Reálná účinnost se očekává nejdříve na podzim 2026: pozměňovací návrh podaný ve druhém čtení váže účinnost na první den měsíce následujícího po vyhlášení zákona. Nezaměňujte to s čl. 22 směrnice – ten stanoví transpoziční lhůtu pro členské státy (31. 7. 2026), ne datum účinnosti českého zákona. Stav obou tisků si ověřte na psp.cz, od uvedeného data se mohl posunout.

Do té doby se právo volby opraváře podle této směrnice nedá u nás opřít o žádný vymahatelný český předpis – vymahatelnost, sankce i konkrétní znění ponese až schválený tisk 62, respektive tisk 53.

Co teprve upřesní český zákon (výhled)

Konečné znění českého zákona ještě může doladit detaily kolem toho, jak se právo volby opraváře promítne do reklamačního procesu – například jakou přesně bude mít podobu informační povinnost prodávajícího vůči spotřebiteli, který si vybral jiný servis než povinnou osobu. Sledujte průběh tisků 62 a 53 v Poslanecké sněmovně; dokud nebudou schváleny, nelze konkrétní znění brát jako jisté.

Akční plán 30/60/90 dní

1. 30 dní: Zmapujte, zda u zboží, na které dopadají ekodesignové předpisy z přílohy II (pračky a pračky se sušičkou pro domácnost, myčky nádobí pro domácnost, chladicí spotřebiče, elektronické displeje, svařovací zařízení, vysavače, servery a datová úložiště, mobilní telefony, bezdrátové telefony a počítače typu slate, bubnové sušičky pro domácnost, zboží se zabudovanou baterií lehkých dopravních prostředků, lokální topidla pro domácnost), máte v EU výrobce, zástupce nebo dovozce – nebo zda byste jako distributor mohli spadnout do kaskády povinných osob.
2. 60 dní: Připravte si formulaci reklamačního řádu, která zákazníkům jasně říká, že si mohou zvolit libovolného opraváře a že to nebude důvod k odmítnutí další opravy nebo reklamace – jako přípravu na účinnost zákona, ne jako platný text dnes.
3. 90 dní: Sledujte třetí čtení tisku 62 a postup tisku 53 na webu Poslanecké sněmovny; jakmile budou schváleny, ověřte si svou konkrétní pozici v kaskádě formou rychlé prověrky.

Časté omyly

„Musím k výrobci, jinak přijdu o záruku.“ Není to tak – zákaz odmítnout opravu jen proto, že předchozí opravu provedl jiný servis nebo spotřebitel sám, jde přesně proti tomuto mýtu. Jakmile zákon nabude účinnosti, tento důvod k odmítnutí neobstojí.

„Nezávislý servis má stejný nárok na bezplatnou opravu jako výrobce.“ Ne. Povinnost opravit bezplatně nebo za přiměřenou cenu leží na výrobci, případně na osobě v kaskádě – ne na libovolném servisu, kterého si zákazník vybere. Volba jiného opraváře je právo spotřebitele, ne rozšíření povinnosti na kohokoli dalšího.

„Tohle už dnes platí, je to přece unijní směrnice.“ Není. Transpoziční lhůta uplynula nesplněná a v ČR se na vymahatelnost čeká na dokončení tisků 62 a 53; reálná účinnost se očekává nejdříve na podzim 2026.

Zdroje

• Směrnice (EU) 2024/1799, čl. 5 odst. 1, 2, 3, 6, 7, 8, 9, čl. 2 bod 2, čl. 3, čl. 22 – CELEX 32024L1799, https://publications.europa.eu/resource/celex/32024L1799
• Směrnice Komise v přenesené pravomoci (EU) 2026/74 (příloha II, bod 11) – CELEX 32026L0074: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32026L0074
• Poslanecká sněmovna PČR, text sněmovního tisku 62/0 a pozměňovací návrhy (tisk 62/3): https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=10&CT=62&CT1=0
• Poslanecká sněmovna PČR, sněmovní tisk 62, 10. volební období – https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=10&t=62
• Poslanecká sněmovna PČR, sněmovní tisk 53, 10. volební období – https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=10&t=53

Shrnutí

Právo zvolit si opraváře podle čl. 5 odst. 8 směrnice se týká zboží z působnosti ekodesignových předpisů uvedených v příloze II a znamená, že existence povinnosti výrobce opravit nikoho nenutí zůstat u výrobce – spotřebitel bude moci jít ke kterémukoli jinému opraváři, nezávislému i propojenému s výrobcem. Zákazy blokovat opravu a odmítnout ji pouze kvůli předchozímu zásahu (čl. 5 odst. 6 a 7) přitom text adresuje výrobci; kaskáda z čl. 5 odst. 3 přenáší na zástupce, dovozce a distributora jen povinnost opravu provést. E-shopu tato povinnost opravovat zpravidla nevzniká, pokud ale figuruje jako distributor bez zástupce a dovozce v EU, může do kaskády spadnout. V ČR se na vymahatelnost tohoto práva musí čekat na dokončení tisků 62 a 53 – k 4. 8. 2026 stále platí, že transpoziční lhůta uplynula nesplněná a reálná účinnost se očekává nejdříve na podzim 2026.