Servisy a právo na opravu: nová poptávka i limity pro výrobce

Právo na opravu pro servisy neznamená především novou administrativu, ale nový obchodní kanál – volný výběr opraváře, veřejnou evropskou platformu a poptávku po subdodávkách od výrobců, kteří vlastní servisní síť nemají. Tento článek se drží úzce pohledu servisu: kdo je podle směrnice „opravář“, kde má naopak povinnosti jen výrobce a jeho kaskáda, co přinese evropská platforma oprav a kde vzniká prostor pro subdodávky. Jde o obecnou informaci, ne o individuální právní radu pro váš konkrétní provoz.

Kdo je „opravář“ a koho se týká povinnost opravit

Opravářem se podle čl. 2 bodu 2 směrnice (EU) 2024/1799 rozumí každý, kdo v rámci podnikání poskytuje opravárenské služby – včetně výrobců a prodávajících, kteří opravy provádějí sami, i nezávislých poskytovatelů nepropojených s výrobcem ani prodejcem. Autorizovaný servis i zcela nezávislá dílna jsou tedy „opraváři“ ve stejném smyslu.

Postavení opraváře vám ale samo o sobě nezakládá povinnost opravu provést. Tu podle čl. 5 odst. 1 a 3 nese kaskáda výrobce → zplnomocněný zástupce → dovozce → distributor, a jen u zboží, na které dopadá příloha II směrnice (čl. 1 odst. 3). Příloha II se přitom jmenuje „Seznam právních aktů Unie stanovujících požadavky na opravitelnost“ – není to seznam kategorií zboží, ale jedenáct ekodesignových nařízení, z jejichž vlastní působnosti okruh zboží teprve plyne:

1. pračky a pračky se sušičkou pro domácnost,
2. myčky nádobí pro domácnost,
3. chladicí spotřebiče,
4. elektronické displeje,
5. svařovací zařízení,
6. vysavače,
7. servery a datová úložiště,
8. mobilní telefony, bezdrátové telefony a počítače typu slate,
9. bubnové sušičky pro domácnost,
10. zboží se zabudovanou baterií lehkých dopravních prostředků,
11. lokální topidla pro domácnost (doplněno směrnicí Komise v přenesené pravomoci (EU) 2026/74).

Pokud jste čistě servisní firma bez role výrobce, zástupce, dovozce nebo distributora daného zboží, povinnost opravit se vás netýká – dotýká se vás ale poptávka, kterou vytváří. Formulář o opravě, evropská platforma a prodloužení odpovědnosti po opravě se naproti tomu vztahují na veškeré spotřební zboží, ne jen na jedenáct kategorií z přílohy II (čl. 1 odst. 2 a 3).

Edge case: provozujete-li vedle servisu i prodej zboží a jednáte jako distributor výrobce mimo EU, který nemá v Unii zplnomocněného zástupce ani dovozce, dopadne povinnost opravit kaskádou přímo na vás (čl. 5 odst. 3).

Aktuální stav: co je jisté na úrovni EU a co v Česku ještě neplatí

K 4. srpnu 2026 v Česku z práva na opravu neplatí nic – transpoziční lhůta uplynula 31. července 2026 nesplněná. Sněmovní tisk 62 (nový zákon o povinnostech souvisejících s opravou výrobku) prošel druhým čtením 24. června 2026, garanční hospodářský výbor jej ale ještě neprojednal a čeká na třetí čtení; souběžně běží tisk 53 (novela zákona o ochraně spotřebitele). Reálná účinnost se očekává nejdříve na podzim 2026, navržena jako první den měsíce následujícího po vyhlášení zákona.

To neznamená, že text směrnice je nejistý. Jde o plně harmonizační předpis – členské státy se od něj nesmějí odchýlit, ledaže to směrnice sama výslovně dovolí (u délky lhůt odpovědnosti to dovoluje čl. 16 bod 2 – čl. 3 směrnice). Český zákon tedy nemá volnou ruku měnit podstatu povinností, jen dolaďuje procesní detaily a sankce. Pro servis to znamená: rámec, ve kterém budete fungovat, je z velké části daný textem směrnice už dnes – mění se jen okamžik, od kdy je vymahatelný v Česku.

Nová poptávka: spotřebitel si vybere opraváře svobodně

Klíčové pro byznys servisu je pravidlo, že bez ohledu na povinnost výrobce opravit smějí spotřebitelé požadovat opravu u kteréhokoli opraváře podle svého výběru (čl. 5 odst. 8). Spotřebitel tedy není vázán na autorizovanou síť výrobce ani u zboží z přílohy II – může jít do jakékoli dílny, kterou si zvolí.

Ceny a informace, které povinná osoba zveřejní na webu

Výrobce, případně kaskáda (zástupce, dovozce, distributor), musí na webu zpřístupnit orientační ceny typické opravy a informace o opravárenských službách, a to po celou dobu trvání povinnosti opravit – tedy zpravidla po dobu vázanou na ekodesignové požadavky daného produktu (podle důvodové zprávy zpravidla šest až deset let, u praček například deset let – čl. 5 odst. 5 a čl. 6 směrnice). Pro nezávislý servis to znamená veřejný cenový benchmark, proti kterému se budete na trhu profilovat, ať už cenou, nebo rychlostí.

Dva zákazy pro výrobce, ze kterých těží nezávislý servis

Směrnice obsahuje dva samostatné zákazy namířené na výrobce, které je třeba nezaměňovat:

• Čl. 5 odst. 6 (s výhradou): výrobci nesmějí používat smluvní ustanovení ani hardwarové či softwarové techniky, které brání opravě – zejména nesmějí bránit nezávislým opravářům v používání originálních či použitých náhradních dílů, kompatibilních dílů a dílů z 3D tisku, jsou-li v souladu s právem. Zákaz neplatí, je-li omezení odůvodněno oprávněnými a objektivními faktory, například ochranou práv duševního vlastnictví.
• Čl. 5 odst. 7 (bez jakékoli výhrady): výrobci nesmějí odmítnout opravu zboží z přílohy II pouze proto, že předchozí opravu provedli jiní opraváři nebo jiné osoby. Tady žádná výjimka není – zákaz platí bezpodmínečně.

Oba zákazy míří textem na výrobce. Kaskáda podle čl. 5 odst. 3 přenáší na zplnomocněného zástupce, dovozce a distributora jen povinnost opravu provést podle odstavce 1 – tyto dva zákazy jí neprocházejí a zůstávají vázané na výrobce samotného.

Praktický dopad pro nezávislý servis: jakmile zákon nabude účinnosti, spotřebitelé přestanou mít motivaci obcházet vaši dílnu ze strachu, že jim výrobce kvůli tomu později odmítne vlastní opravu – konkurujete tak snáze o zakázky, které dřív automaticky spadaly jen autorizovaným sítím.

Cenová dostupnost náhradních dílů – výrobci u zboží z přílohy II musí díly a nástroje nabízet za cenu, která od oprav neodrazuje (čl. 5 odst. 4) – cílí také na výrobce, ne na servis, ale usnadňuje vám přístup ke vstupům pro vlastní práci.

Evropská platforma oprav: nový, bezplatný kanál poptávky

Do 31. července 2027 má vzniknout evropská online platforma oprav s národními sekcemi (čl. 7 směrnice). Registrace servisů na ní bude dobrovolná a bezplatná; českým kontaktním místem má být Ministerstvo průmyslu a obchodu.

Pro servis to znamená konkrétní přípravu:

• Platforma bude veřejně dohledatelným seznamem opraváren – bez rozdílu mezi autorizovanými a nezávislými.
• Registrace nebude nic stát, ale bude vyžadovat srovnané základní údaje o službě (kontakt, obor, případně orientační ceny).
• Protože si spotřebitelé podle čl. 5 odst. 8 mohou vybrat opraváře svobodně, propojí platforma poptávku vzniklou právem na opravu přímo s nabídkou servisů – včetně těch vašich.

Přesnou technickou podobu platformy (rozhraní, strukturu záznamů) zatím žádný veřejně dostupný prováděcí dokument nepopisuje; sledujte proto stránky MPO a psp.cz, jakmile se legislativní proces posune (stav k 4. srpnu 2026).

Subdodávky pro výrobce a dovozce: nová zakázka, ne jen konkurence

Směrnice výslovně dovoluje, aby výrobce (a stejně tak zplnomocněný zástupce, dovozce či distributor) splnil povinnost provést opravu zadáním opravy subdodavatelům (čl. 5 odst. 1 a odst. 3). Povinná osoba tedy nemusí mít vlastní servisní síť – může si opravu objednat u vás.

• Výrobci a dovozci elektroniky, praček, myček a dalšího zboží z přílohy II budou po účinnosti zákona hledat servisní partnery, kteří opravu zvládnou technicky i kapacitně.
• Oprava mimo záruku nemusí být zdarma – výrobce ji smí nabídnout za přiměřenou cenu; odmítnout ji smí jen při faktické nebo právní nemožnosti opravy, ne z čistě ekonomických důvodů (čl. 5 odst. 1 a 2, recitál 24). To vytváří stabilní placenou poptávku, na kterou může subdodavatelský servis reagovat.
• Smluvním detailům vztahu mezi výrobcem/dovozcem a subdodavatelem se věnuje samostatný text – zde jen konstatujeme, že jde o legální a směrnicí předpokládaný model.

Formulář o opravě a diagnostika: co byste měli vědět jako opravář

Evropský informační formulář o opravě (EIRF) je pro opraváře dobrovolný – směrnice říká, že jej „mohou“ poskytnout, a to na trvalém nosiči, v přiměřené lhůtě po podání žádosti a předtím, než je spotřebitel vázán smlouvou (čl. 4 odst. 1). Poskytnete-li jej, musí být bezplatný, s podmínkami platnými nejméně 30 kalendářních dnů; delší dobu si se spotřebitelem smíte dohodnout, kratší ne (čl. 4 odst. 2 a 5). Sněmovní tisk 62 místo trvalého nosiče mluví o „textové podobě“ – jde o formulaci českého návrhu, ne směrnice, a stojí za sledování, zda ji finální zákon změní.

Odchylně od bezplatnosti si ale smíte účtovat nezbytné náklady na diagnostickou službu, je-li nutná k určení povahy vady, druhu opravy a odhadu ceny – musíte o nich spotřebitele jen předem informovat (čl. 4 odst. 3). Český návrh k tomu přidává důsledek: neoznámíte-li cenu diagnostiky předem, platí, že jste si s klientem ujednali její bezplatné provedení.

Práva ze směrnice mají být navíc kogentní – smluvní ujednání, které by k újmě spotřebitele tato práva vylučovalo nebo omezovalo, nebude závazné; nadstandardní podmínky ve prospěch spotřebitele nabízet můžete (čl. 14 odst. 1 a 2).

Prodloužená odpovědnost po opravě: proč se vyplatí opravovat kvalitně

Zvolí-li spotřebitel opravu jako prostředek nápravy podle čl. 13 odst. 2 směrnice (EU) 2019/771, prodlouží se doba odpovědnosti prodávajícího jednou o dvanáct měsíců; při výměně se neprodlužuje (čl. 16 bod 2 písm. a) směrnice 2024/1799). Tato změna se podle čl. 21 nevztahuje na kupní smlouvy uzavřené před 31. červencem 2026 – v Česku se ale projeví až v rozsahu a od data, které určí transpoziční zákon.

Pro servis, který opravu fyzicky provádí, je to argument do rukou: kvalitně provedená oprava dnes zakládá spotřebiteli delší ochranu do budoucna, což je prodejní argument, který můžete zákazníkovi sdělit rovnou u přebírky.

Co teprve upřesní český zákon (výhled)

Několik parametrů zůstává otevřených až do dokončení legislativního procesu:

• Sankce. Sněmovní tisk 62 v aktuálním znění po druhém čtení navrhuje pokuty do 5 000 000 Kč a dozor České obchodní inspekce; podoba se ve třetím čtení ještě může změnit. Směrnice sama jen ukládá, že sankce za porušení vnitrostátních ustanovení přijatých podle článků 4, 5 a 6 (formulář, oprava, informace o službách) mají být účinné, přiměřené a odrazující, a členské státy je měly Komisi oznámit do 31. července 2026 (čl. 15).
• Konkrétní délka prodloužené odpovědnosti. Český návrh počítá s celkovou dobou odpovědnosti tři roky od převzetí u nového zboží a jeden rok u použité věci, s povinností upozornit spotřebitele na prodloužení už při uplatnění reklamace – tuto konkrétní podobu ale ještě může doladit legislativní proces.
• Technická podoba platformy a detailní obsah reklamačního poučení se odvíjí od prováděcích kroků, které teprve přijdou – sledujte je u zdroje, ne podle odhadů.

Akční plán 30/60/90 dní

1. Do 30 dnů: Projděte si smlouvy s výrobci a distributory, se kterými spolupracujete – hledejte ustanovení, která by mohla být softwarovou nebo smluvní překážkou opravy (např. párování dílů), a připravte přehled, kde byste je po účinnosti zákona museli řešit. Sledujte stav sněmovních tisků 62 a 53 na psp.cz.
2. Do 60 dnů: Ujasněte si cenovou politiku diagnostiky – kdy ji budete účtovat a jak o tom budete klienta informovat předem, ať se nedostanete do pozice, kdy je diagnostika automaticky zdarma. Zvažte, zda chcete oslovit výrobce nebo dovozce zboží z přílohy II s nabídkou subdodavatelské opravy.
3. Do 90 dnů: Připravte si podklady pro dobrovolnou registraci na evropské platformě oprav, jakmile bude spuštěna, a projděte si vlastní pozici formou rychlé prověrky, abyste věděli, kde přesně stojíte, než zákon nabude účinnosti.

Časté omyly

• „Formulář o opravě musím vydávat vždycky a zadarmo.“ Není to tak – vydání EIRF je pro opraváře dobrovolné, a i když jej vydáte, diagnostiku si za jasně stanovených podmínek účtovat smíte.
• „Právo na opravu už v Česku platí, je to přece unijní směrnice.“ Není to tak – transpoziční lhůta uplynula nesplněná a povinnosti vzniknou až účinností českého zákona, očekávanou nejdříve na podzim 2026.
• „Když zákazník předtím opravoval jinde, výrobce mu to může vrátit jen na vlastní náklady.“ Naopak – výrobce nesmí opravu zboží z přílohy II odmítnout pouze proto, že ji předtím dělal jiný opravář; tento zákaz je bez výjimky.

Zdroje

• Směrnice (EU) 2024/1799, čl. 1–7, 13–16, 21, recitál 24 a příloha II (ve znění směrnice v přenesené pravomoci (EU) 2026/74) – https://publications.europa.eu/resource/celex/32024L1799
• Sněmovní tisk 62, 10. volební období – https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=10&t=62
• Sněmovní tisk 53, 10. volební období – https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=10&t=53

Shrnutí

Pro servisy neznamená právo na opravu především povinnost, ale novou poptávku: spotřebitelé si podle čl. 5 odst. 8 mohou vybrat opraváře svobodně, výrobci jim nesmějí bránit v opravě u nezávislé dílny technickými ani smluvními překážkami (čl. 5 odst. 6), ani odmítat vlastní opravu jen proto, že už opravovala jiná osoba (čl. 5 odst. 7) – oba zákazy míří na výrobce, kaskádou nepřecházejí. Evropská platforma oprav od poloviny roku 2027 přidá bezplatný kanál viditelnosti a výrobci budou stále častěji hledat servisní partnery pro subdodávky. Zákon v Česku k 4. srpnu 2026 ještě neplatí – účinnost přijde nejdříve na podzim 2026 – ale rámec je z velké části daný textem směrnice už dnes, takže se vyplatí připravit dřív, než se stane vymahatelným.