Může český zákon dát spotřebitelům víc práv, než stanoví směrnice o právu na opravu?

U povinnosti opravy, informačních povinností i formuláře o opravě ne – směrnice (EU) 2024/1799 je podle čl. 3 plně harmonizační a odchylka je možná jen tam, kde to směrnice výslovně dovolí. Jedinou takovou výjimkou je podle čl. 16 bod 2 délka doby odpovědnosti po opravě.

Proč se právo na opravu v ČR ještě nepoužívá, když unijní lhůta uplynula?

Protože povinnosti vznikají až účinností českého transpozičního zákona, ne samotnou směrnicí. Transpoziční lhůta uplynula 31. 7. 2026 nesplněná, sněmovní tisk 62 čeká na třetí čtení a reálná účinnost se očekává nejdříve na podzim 2026.

Může se prodávající smluvně zbavit povinností z práva na opravu k tíži spotřebitele?

Ne. Podle čl. 14 směrnice jsou tato práva kogentní – ujednání, které by je k újmě spotřebitele vyloučilo nebo omezilo, nebude vůči němu závazné. Nadstandardní podmínky ve prospěch spotřebitele naopak nabízet lze.

Bude výše pokut za porušení povinnosti opravy v Česku stejná jako v jiných zemích EU?

Ne nutně. Směrnice v čl. 15 jen ukládá, že sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující, konkrétní výši ale stanoví každý členský stát sám. Český návrh pracuje s pokutami v řádu milionů korun, konečné číslo ale potvrdí až schválený zákon.

Plná harmonizace práva na opravu: co zákon nesmí měnit

Za metodiku ručí Marek Galetka, zakladatel Pravano. Text prošel lidským schválením před zveřejněním.

Čekáte, že český zákon o právu na opravu bude „o trochu jinak“ než unijní směrnice – mírnější k malým firmám, nebo naopak přísnější na ochranu spotřebitelů? Čekáte marně. Směrnice (EU) 2024/1799 patří mezi plně harmonizační předpisy, a to má pro vás jako prodávajícího, dovozce nebo distributora konkrétní důsledek: v drtivé většině otázek nemá český zákonodárce žádnou volbu. Tento článek ukazuje, kde přesně ta volnost končí, kde začíná jediná povolená výjimka a co to znamená pro plánování vašich povinností.

Toto je obecný informační přehled, ne individuální právní rada pro vaši konkrétní situaci.

Co znamená plná harmonizace a proč se vás týká

Plná harmonizace znamená, že členské státy se od pravidel směrnice nesmějí odchýlit – ani ve prospěch spotřebitele, ani ve prospěch obchodníka – pokud jim to směrnice sama výslovně nedovolí (čl. 3 směrnice). Nejde o typický „minimální standard“, který znáte z jiných spotřebitelských předpisů a kde si stát může nastavit vyšší ochranu. Rozsah povinností je daný unijním textem a český zákon ho jen převádí do vnitrostátní podoby.

Pro vaši firmu z toho plynou dva praktické závěry:

Nepočítejte s úlevou. Naděje typu „český zákon to jistě zmírní pro malé e-shopy“ se nevyplatí – u naprosté většiny povinností taková úleva není v moci Parlamentu.
Nepočítejte ani s přitvrzením nad unijní rámec. Vztahuje-li se povinnost opravy jen na vymezený okruh zboží, český zákon jí rozsah nemůže svévolně rozšířit na další produkty.

Čtete-li v budoucnu finální český zákon, hledáte v něm především to, jak přesně transponoval unijní text – ne to, zda něco přidal nebo ubral.

Kde směrnice volnost výslovně dává: délka lhůt odpovědnosti

U povinností podle čl. 4, 5 a 6 – tedy u formuláře, povinnosti opravy a informací o opravárenských službách – směrnice členským státům žádný prostor nedává. Výslovnou volnost dává u délky doby odpovědnosti po opravě (čl. 16 bod 2 směrnice). Tato novelizace cílí na směrnici (EU) 2019/771 o prodeji zboží – konkrétně na situaci, kdy spotřebitel podle svého práva volit mezi opravou a výměnou zvolí opravu. V takovém případě se doba odpovědnosti prodlouží jednou o dvanáct měsíců (nový čl. 10 odst. 2a směrnice 2019/771); u výměny směrnice žádné prodloužení nestanoví. Toto unijní minimum je závazné, ale nový čl. 10 odst. 3 členským státům dovoluje ponechat v platnosti nebo zavést lhůty delší.

Český návrh (sněmovní tisk 53) s touto výjimkou pracuje: počítá s tím, že po úspěšné opravě reklamované vady se doba odpovědnosti prodlouží na tři roky od převzetí věci, a to jednou, bez řetězení; u použité věci o jeden rok. Tady je nutné oddělit dvě věci: unijní minimum dvanácti měsíců je jisté (čl. 16 bod 2 směrnice), konkrétní podoba českého řešení je zatím jen návrh projednávaný v Parlamentu a přesné znění potvrdí až schválený zákon. Prodloužení se navíc podle směrnice netýká kupních smluv uzavřených před 31. červencem 2026 (čl. 21 směrnice) – i v ČR dopadne jen na smlouvy uzavřené od účinnosti nové úpravy, ne zpětně.

U povinnosti opravy, informačních povinností ani u formuláře o opravě už směrnice žádný podobný manévrovací prostor nedává. Jinde ho ale výslovně dává: výši sankcí neharmonizuje vůbec a určuje ji každý stát sám v mezích čl. 15; členské státy si volí mezi vnitrostátní sekcí evropské platformy a vlastní vnitrostátní platformou a mohou stanovit podmínky přístupu k ní (čl. 7 a 9); a samy si vybírají, jakým opatřením opravy podpoří (čl. 13).

Kde plná harmonizace svazuje ruce nejvíc: povinnost opravy

Povinnost opravy je oblast, kde plná harmonizace dopadá nejtvrději, protože definuje i to, kdo je povinnou osobou a za jakých podmínek smí opravu odmítnout.

Povinnost opravit mimo záruku dopadá primárně na výrobce; není-li usazen v Unii, kaskáda postupuje na jeho zplnomocněného zástupce, není-li ten, na dovozce, a není-li ani ten, na distributora (čl. 5 odst. 3). Přechází tím ale jen „povinnost výrobce provést opravu podle odstavce 1“ – zákazy v odstavcích 6 a 7 míří textem výslovně na „výrobce“ a v kaskádě uvedeny nejsou. Stejnou cestou jde i český návrh: § 7 sněmovního tisku 62 váže kaskádu na § 3 až 5, nikoli na § 6, kde je zákaz bránění opravě. Český dovozce elektroniky se tak snadno stane osobou povinnou opravovat, aniž by o tom sám rozhodl.
Operativní text je úzký: „Výrobce není povinen takové zboží opravit, pokud oprava není možná“ (čl. 5 odst. 1). Že jde o nemožnost faktickou nebo právní a že čistě ekonomické důvody – například náklady na náhradní díly – nestačí, plyne až z recitálu 24; recitál je vodítko k výkladu, ne norma. Oprava přitom nemusí být zdarma: poskytuje se bezplatně, nebo za přiměřenou cenu, a v přiměřené lhůtě (čl. 5 odst. 2 písm. a) a b)).
Hardwarové, softwarové ani smluvní techniky nesmí bránit opravě, ledaže to odůvodňují oprávněné a objektivní faktory včetně ochrany práv duševního vlastnictví; nezávislým opravářům nelze bránit v použití originálních, použitých, kompatibilních ani 3D tištěných dílů, pokud jsou v souladu s požadavky unijního nebo vnitrostátního práva. Obojí je čl. 5 odst. 6 – odstavec 7 řeší něco jiného, totiž zákaz odmítnout opravu pouze z toho důvodu, že předchozí opravu provedl někdo jiný.

Tady žádný český zákon nemůže „přidat“ povinnost tam, kde ji směrnice nezakotvuje, ani ji „odebrat“ tam, kde ji zakotvuje.

Rozsah povinnosti opravy: jen zboží z přílohy II

Klíčové je rozlišit, na co přesně se povinnost opravy vztahuje. Příloha II se jmenuje „Seznam právních aktů Unie stanovujících požadavky na opravitelnost“ – není to seznam zboží, ale jedenáct ekodesignových předpisů, z jejichž vlastní působnosti okruh zboží teprve plyne: pračky a pračky se sušičkou pro domácnost, myčky nádobí pro domácnost, chladicí spotřebiče, elektronické displeje, svařovací zařízení, vysavače, servery a datová úložiště, mobilní telefony, bezdrátové telefony a počítače typu slate, bubnové sušičky pro domácnost, zboží se zabudovanou baterií lehkých dopravních prostředků a lokální topidla pro domácnost (poslední položku doplnila směrnice Komise v přenesené pravomoci (EU) 2026/74). Povinnost navíc platí jen v tom rozsahu, v jakém požadavky na opravitelnost tyto akty skutečně stanoví (čl. 1 odst. 3).

Povinnost opravy a informační povinnosti podle čl. 5 a 6 se týkají jen tohoto vymezeného zboží. Naproti tomu formulář o opravě, evropská platforma oprav a prodloužení doby odpovědnosti po opravě dopadají na veškeré spotřební zboží, ne jen na těch jedenáct kategorií. Tento rozdíl je zásadní – a je to zároveň místo, kde český zákon nemá žádnou volnost rozsah zúžit ani rozšířit, protože rozsah určuje přímo unijní text.

Příklad: Prodáváte přes e-shop pračky od výrobce mimo EU, který v Unii nemá zplnomocněného zástupce ani dovozce, a vy zboží dovážíte a distribuujete přímo koncovým spotřebitelům. V takovém uspořádání se stáváte distributorem v kaskádě a povinnost opravovat mimo záruku dopadne až na vás. Pokud naopak prodáváte stejné pračky od výrobce se zástupcem v EU, povinnost opravy zůstává na výrobci nebo zástupci a vás se dotýkají „jen“ reklamační povinnosti popsané níže.

Proč se z povinností nelze smluvně vyvázat

Práva plynoucí ze směrnice mají být kogentní – vynutitelná bez ohledu na to, co si strany sjednají. Smluvní ujednání, které by k újmě spotřebitele vylučovalo použití vnitrostátních prováděcích předpisů, se od nich odchylovalo nebo měnilo jejich účinek, nebude vůči spotřebiteli závazné (čl. 14 odst. 1 směrnice). Odstavec 2 výslovně dovoluje nabízet podmínky nad rámec ochrany podle směrnice – mluví sice o opraváři, ale nabídnout spotřebiteli víc, než žádá zákon, nikomu zapovězeno není.

Pro vás to znamená: obchodní podmínky, servisní politiky ani reklamační řád nemohou obsahovat klauzuli, která by povinnost opravy nebo informační povinnosti fakticky obcházela. I kdyby takovou klauzuli spotřebitel podepsal, vůči němu nebude vymahatelná.

Sankce zůstávají v gesci státu – ale ne úplně volně

Plná harmonizace se netýká výše sankcí – tady má stát skutečnou volnost, byť omezenou. Směrnice v čl. 15 jen stanoví, že sankce za porušení vnitrostátních ustanovení přijatých podle čl. 4, 5 a 6 (formulář o opravě, povinnost opravy, informace o opravárenských službách) musí být účinné, přiměřené a odrazující, a že členské státy je měly Komisi oznámit do 31. července 2026. Konkrétní výši si každý stát určuje sám.

Český návrh (sněmovní tisk 62) pracuje s dozorem České obchodní inspekce a pokutou do 5 000 000 Kč. Ve znění předloženém sněmovně a dostupném k 4. srpnu 2026 ale výčet přestupků (§ 14) míří jen na neprovedení opravy, na odmítnutí opravy kvůli předchozímu zásahu a na nezpřístupnění informací; porušení pravidel o formuláři návrh přestupkem nečiní a váže na ně jen soukromoprávní následek. Vše to ještě prochází legislativním procesem a konečnou podobu potvrdí až schválený zákon.

Co platí najisto od kdy

K 4. srpnu 2026 povinnosti z práva na opravu v Česku stále neplatí. Transpoziční lhůta uplynula 31. července 2026 nesplněná. Sněmovní tisk 62 (nový zákon o povinnostech souvisejících s opravou výrobku) prošel druhým čtením 24. června 2026 a čeká na třetí čtení; k témuž dni jej garanční hospodářský výbor po druhém čtení neprojednal. Stav obou tisků si ověřte na psp.cz – od uvedeného data se mohl posunout. Souběžně běží sněmovní tisk 53, který novelizuje zákon o ochraně spotřebitele a občanský zákoník. Reálná účinnost se očekává nejdříve na podzim 2026, přičemž navržené znění počítá s nabytím účinnosti prvním dnem měsíce následujícího po vyhlášení.

Do té doby povinnosti z práva na opravu v Česku neplatí – vzniknou až účinností českého zákona. Sledovat proto máte primárně stav legislativního procesu u tisků 62 a 53, ne jen text směrnice samotné.

Co teprve upřesní prováděcí akty a schválený zákon (výhled)

Několik konkrétních parametrů zůstává otevřených, dokud Parlament zákon nedokončí:

Přesná délka prodloužené doby odpovědnosti po opravě – unijní minimum dvanácti měsíců je jisté, konkrétní české řešení (návrh počítá se třemi roky od převzetí, u použité věci s prodloužením o jeden rok) potvrdí až finální znění.
Výše sankcí – požadavek na účinnost, přiměřenost a odrazující účinek je jistý, konkrétní horní hranice pokuty (v návrhu zmiňovaná v řádu milionů korun) se může v dalším čtení změnit.
Podoba výměny renovovaným kusem při reklamaci – že prodávající může poskytnout renovované zboží ke splnění povinnosti výměny jen „na výslovnou žádost spotřebitele“, plyne už ze směrnice: čl. 16 bod 4 tak mění čl. 14 odst. 1 směrnice (EU) 2019/771. Český návrh to jen přebírá. Institut je odlišný od možnosti výrobce nabídnout renovované zboží podle čl. 5 odst. 2 písm. d), která nastupuje jen tam, kde oprava není možná, a kde o volbě rozhoduje výrobce, ne spotřebitel. Přesnou textaci potvrdí schválený zákon.

Dokud tyto body nejsou uzákoněny, počítejte s nimi jako s výhledem, ne jako s jistotou pro nastavení vnitřních procesů.

Co to znamená pro e-shop a malou firmu

Pro naprostou většinu e-shopů, které jen prodávají zboží od výrobců se sídlem nebo zástupcem v EU, povinnost opravu samotnou poskytovat obvykle nevzniká – tu nese výrobce, případně kaskáda zástupce, dovozce, distributora. Přesto na vás dopadnou reklamační povinnosti, jakmile zákon nabude účinnosti: podle českého návrhu budete muset upozornit spotřebitele na možné prodloužení doby odpovědnosti už při uplatnění reklamace, promítnout režim renovovaných kusů do reklamačního postupu a upravit reklamační řád podle finálního znění zákona. Pozor, tohle je zpřísnění nad rámec směrnice: nový čl. 13 odst. 2a směrnice (EU) 2019/771, vložený čl. 16 bodem 3, váže poučení až na okamžik „dříve, než prodávající poskytne prostředek nápravy“, kdežto sněmovní tisk 53 je posouvá už na uplatnění reklamace. Tyto povinnosti se navíc týkají veškerého spotřebního zboží, ne jen položek z přílohy II.

Pokud si nejste jistí, do které role v kaskádě (výrobce, zástupce, dovozce, distributor) vaše firma reálně spadá, ověřte to formou rychlé prověrky.

Akční plán 30/60/90 dní

Do 30 dní: Zmapujte, u kterého zboží z vašeho sortimentu jste výrobcem, dovozcem nebo distributorem bez zplnomocněného zástupce a dovozce v EU – to je klíčové pro určení, zda na vás může dopadnout kaskáda povinnosti opravy.
Do 30 dní: Sledujte stav sněmovních tisků 62 a 53 – od nich se odvíjí přesné datum účinnosti i konečná podoba parametrů, které jsou dnes ještě otevřené.
Do 60 dní: Připravte si šablonu úpravy reklamačního řádu s místem pro informaci o prodloužení doby odpovědnosti při uplatnění reklamace – text doplníte, jakmile bude znám finální rozsah prodloužení.
Do 60 dní: Prověřte obchodní podmínky, zda neobsahují ujednání, které by mohlo být po nabytí účinnosti zákona vyhodnoceno jako odchylka k újmě spotřebitele.
Do 90 dní: Ověřte formou rychlé prověrky, zda se vás povinnost opravy dotýká přímo (jako výrobce, zástupce, dovozce či distributora), nebo jen nepřímo prostřednictvím reklamačních povinností.
Do 90 dní: Naplánujte revizi cenové politiky u zboží z přílohy II, pokud jste zapojeni do kaskády – počítejte s tím, že oprava smí být účtovaná za přiměřenou cenu, nemusí být bezplatná.

Časté omyly

„Český zákon bude mírnější pro malé firmy.“ Ne u povinnosti opravy, informačních povinností ani formuláře – tam plná harmonizace žádnou národní úlevu nedovoluje. Jedinou výjimkou je délka doby odpovědnosti po opravě podle čl. 16 bod 2.
„Když směrnice platí od unijního data, musím podle ní postupovat už teď.“ Ne – povinnosti vzniknou až účinností českého transpozičního zákona. K 4. srpnu 2026 zákon ještě není účinný, transpoziční lhůta uplynula 31. července 2026 nesplněná.
„Když jsem e-shop, povinnost opravy se mě nikdy netýká.“ Týká se vás, pokud jste v kaskádě posledním článkem – typicky jako distributor zboží výrobce mimo EU bez zástupce a dovozce. I mimo tento případ se vás ale týkají reklamační povinnosti u veškerého zboží, ne jen u položek z přílohy II.

Zdroje

Směrnice (EU) 2024/1799, zejména čl. 1 odst. 3, čl. 3, 4, 5, 6, 7, 9, 13, 14, 15, 16, 21 – CELEX 32024L1799: https://publications.europa.eu/resource/celex/32024L1799
Směrnice Komise v přenesené pravomoci (EU) 2026/74 ze dne 12. ledna 2026 (bod 11 přílohy II) – CELEX 32026L0074: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32026L0074
Poslanecká sněmovna PČR, text sněmovního tisku 62/0 (návrh zákona včetně důvodové zprávy): https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=10&CT=62&CT1=0
Poslanecká sněmovna PČR, text sněmovního tisku 53/0: https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=10&CT=53&CT1=0
Poslanecká sněmovna PČR, sněmovní tisk 62 (10. volební období), stav k 4. 8. 2026: https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=10&t=62
Poslanecká sněmovna PČR, sněmovní tisk 53 (10. volební období), stav k 4. 8. 2026: https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=10&t=53

Shrnutí

Směrnice (EU) 2024/1799 je plně harmonizační – u povinnosti opravy, informačních povinností, formuláře o opravě i evropské platformy oprav nemá český zákonodárce prostor ani přitvrdit, ani zmírnit (čl. 3). Výslovnou výjimku dává směrnice u délky doby odpovědnosti po opravě podle čl. 16 bod 2; unijní minimum dvanácti měsíců je jisté, konkrétní české řešení (návrh počítá se třemi roky, u použité věci o jeden rok) potvrdí až schválený zákon. Povinnost opravy dopadá jen na zboží z působnosti ekodesignových předpisů uvedených v příloze II, a jen v rozsahu, v jakém tam požadavky na opravitelnost skutečně jsou, a v kaskádě výrobce, zástupce, dovozce, distributor; naproti tomu formulář, platforma i prodloužení odpovědnosti se týkají veškerého spotřebního zboží. Kogentnost práv podle čl. 14 znamená, že se z nich nelze smluvně vyvázat k újmě spotřebitele, a sankce podle čl. 15 musí být účinné, přiměřené a odrazující, i když jejich výši si určuje stát sám. K 4. srpnu 2026 povinnosti v Česku ještě neplatí – transpoziční lhůta uplynula nesplněná a reálná účinnost se očekává nejdříve na podzim 2026. Do té doby má smysl sledovat stav sněmovních tisků 62 a 53, zmapovat svou roli v kaskádě povinných osob a připravit si šablony pro reklamační povinnosti.