Dovozce místo výrobce: kdy vás potká povinnost opravy

Dovážíte zboží ze třetí země a prodáváte ho pod svým jménem, nebo jste jediným článkem mezi zahraničním výrobcem a českým spotřebitelem? Pak se vás týká otázka, kterou většina textů o právu na opravu odbude jednou větou: povinnost opravovat zboží nemusí zůstat u výrobce. Podle směrnice (EU) 2024/1799 přechází dál po řetězci – a často skončí právě u dovozce, aniž by o tom musel kdekoli aktivně rozhodovat. Tento text je obecná informace, ne individuální právní rada; pro konkrétní posouzení vaší pozice v dodavatelském řetězci doporučujeme rychlou prověrku.

Kaskáda povinných osob: kdo je na řadě, když výrobce chybí

Směrnice (EU) 2024/1799 svěřuje povinnost opravovat zboží z přílohy II primárně výrobci (čl. 5). Počítá ale i se situací, kdy výrobce v EU nikoho nemá nebo sídlí zcela mimo Unii – pro ten případ zavádí kaskádu náhradních povinných osob (čl. 5 odst. 3):

1. Sídlí-li výrobce mimo EU, povinnost přechází na jeho zplnomocněného zástupce v EU.
2. Nemá-li výrobce mimo EU takového zástupce, povinným se stává dovozce, který zboží uvedl na trh EU.
3. Neexistuje-li ani zástupce, ani dovozce, povinnost dopadá na distributora – tedy typicky na obchodníka, který zboží dále prodává, včetně e-shopu.

Pořadí je závazné: zástupce, pak dovozce, pak distributor. Každý další stupeň nastupuje jen tam, kde předchozí chybí. Právě druhý stupeň bývá pro české firmy překvapením – dovozce se stává povinnou osobou automaticky, bez jakéhokoli formálního úkonu. V Česku ale tato povinnost sama o sobě vznikne teprve účinností transpozičního zákona (viz sekce níže) – do té doby jde o popis toho, co směrnice předpokládá, ne o dnes vymahatelnou povinnost.

Kdo je „dovozce“ a kdo „distributor“

Rozdíl je praktický, ne kosmetický. Dovozce je ten, kdo zboží od výrobce mimo EU jako první uvádí na unijní trh – typicky firma, která objedná zboží ze třetí země a sama je celně propustí do EU. Distributor je kdokoli další v dodavatelském řetězci, kdo zboží dodává dál, ale sám je nedovážel – třeba e-shop, který nakupuje od českého nebo unijního dovozce.

Pokud nakupujete od dovozce usazeného v EU, kaskáda se u vás jako distributora zpravidla zastaví o stupeň výš – u něj. Pokud ale sami dovážíte zboží od výrobce mimo EU, který nemá v EU zástupce, jste dovozcem vy – a povinnost by podle čl. 5 odst. 3 padla na vás.

Jak zjistíte, zda má výrobce zástupce v EU

Než uděláte závěr o své pozici v řetězci, ověřte si fakticky, kdo je kdo:

• Vyžádejte si od zahraničního výrobce písemné potvrzení, zda má v EU zplnomocněného zástupce, a jeho identifikační údaje.
• Zkontrolujte prohlášení o shodě (CE) a průvodní dokumentaci – bývá tam uveden odpovědný subjekt v EU.
• Pokud nakupujete přes českého nebo unijního prostředníka, vyžádejte si potvrzení, že je to on, kdo zboží celně propouští a formálně dováží – ne vy.

Pokud tuto informaci nemáte černé na bílém, jednáte naslepo. V praxi bývá nejjistější mít smluvně ošetřeno, kdo v řetězci roli dovozce nese.

Kdy se to reálně stane vašemu e-shopu

Nejčastější rizikový scénář: menší e-shop objednává zboží přímo od výrobce se sídlem mimo EU, bez zprostředkovatele, a sám je celně propouští do Unie.

Příklad 1: E-shop dováží mobilní telefony přímo od výrobce ze třetí země, který nemá v EU žádného zplnomocněného zástupce. Na mobilní telefony dopadá ekodesignové nařízení uvedené v příloze II pod bodem 8 (kryje mobilní telefony, bezdrátové telefony a počítače typu slate) – dovozce se tak podle čl. 5 odst. 3 stává povinnou osobou, protože výrobce v EU zástupce nemá.

Příklad 2: E-shop kupuje pračky od českého dovozce, který zboží od zahraničního výrobce sám dováží a je řádně identifikovatelný. Zde je dovozce jasně určen a e-shop jako distributor zůstává mimo první linii povinností. Pokud by ale tento dovozce z řetězce vypadl (např. ukončil činnost) a nikdo jiný ho formálně nenahradil, kaskáda by podle čl. 5 odst. 3 mohla dopadnout až na distributora.

Rozhodovací vodítko: Pokud sami zboží z přílohy II dovážíte ze třetí země a výrobce nemá v EU zástupce, počítejte s rolí povinné osoby. Pokud nakupujete od jasně identifikovaného dovozce usazeného v EU, role povinné osoby zůstává primárně u něj – vy jako distributor jste v bezpečí jen do té doby, dokud tento dovozce v řetězci existuje a je dohledatelný.

Na jaké zboží se kaskáda vztahuje

Povinnost opravy podle čl. 5 se váže jen na zboží, pro které stanoví požadavky na opravitelnost některý z právních aktů Unie uvedených v příloze II, a jen v tom rozsahu, v jakém jsou v nich tyto požadavky stanoveny (čl. 1 odst. 3). Příloha II se jmenuje „Seznam právních aktů Unie stanovujících požadavky na opravitelnost“ – má dnes jedenáct položek, ale nejsou to kategorie zboží, nýbrž ekodesignové předpisy, z jejichž vlastní působnosti okruh zboží teprve plyne: pračky a pračky se sušičkou pro domácnost, myčky nádobí pro domácnost, chladicí spotřebiče, elektronické displeje, svařovací zařízení, vysavače, servery a datová úložiště, mobilní telefony, bezdrátové telefony a počítače typu slate, bubnové sušičky pro domácnost, zboží se zabudovanou baterií lehkých dopravních prostředků a lokální topidla pro domácnost.

Toto rozlišení se v praxi často plete: samotná povinnost opravovat a informační povinnosti podle čl. 5 a 6 dopadají jen na zboží z přílohy II. Naproti tomu evropský formulář o opravě, evropská platforma oprav a prodloužení odpovědnosti po opravě u reklamací se podle směrnice mají vztahovat na veškeré spotřební zboží – to je ale samostatné téma reklamační odpovědnosti, kterým se tento text nezabývá.

Pokud tedy dovážíte zboží mimo přílohu II (drobné spotřebiče mimo uvedené kategorie, textil, hračky), kaskáda povinné opravy podle čl. 5 se vás jako dovozce netýká – i když i tady na vás jako na prodávajícího mohou dopadat jiné, obecnější povinnosti z reklamačního režimu.

Co všechno na dovozce v kaskádě přejde

Stane-li se dovozce povinnou osobou podle čl. 5 odst. 3, převezme v podstatě roli, kterou by jinak nesl výrobce. Podle směrnice půjde o tyto okruhy:

• Oprava na žádost spotřebitele i mimo záruku – bezplatně, nebo za přiměřenou cenu, a v přiměřené lhůtě (čl. 5 odst. 2 písm. a) a b)). Operativní text zná jediný důvod odmítnutí: „Výrobce není povinen takové zboží opravit, pokud oprava není možná“ (čl. 5 odst. 1). Že jde o nemožnost faktickou nebo právní a že čistě ekonomické důvody nestačí, plyne až z recitálu 24 – tedy z vodítka k výkladu, ne z normy.
• Zákaz bránění opravě a zákaz odmítnout opravu kvůli předchozímu zásahu – pozor, tyhle dva zákazy text adresuje výslovně „výrobcům“ (čl. 5 odst. 6 a 7) a kaskáda z odstavce 3 je nepřenáší; ta přenáší jen „povinnost výrobce provést opravu podle odstavce 1“. Stejnou cestou jde i český návrh, jehož § 7 (sněmovní tisk 62) váže kaskádu na § 3 až 5, nikoli na § 6. Věcně jde o to, že výrobce nesmí opravě bránit hardwarovými, softwarovými ani smluvními technikami, není-li to odůvodněno oprávněnými a objektivními faktory včetně ochrany práv duševního vlastnictví, že nesmí bránit nezávislým opravářům v použití originálních, použitých, kompatibilních i 3D tištěných dílů, jsou-li v souladu s požadavky unijního nebo vnitrostátního práva, a že nesmí odmítnout opravu pouze z toho důvodu, že předchozí opravu provedli jiní opraváři nebo jiné osoby.
• Zpřístupnění orientačních cen účtovaných za typickou opravu, a to prostřednictvím volně přístupných internetových stránek (čl. 5 odst. 5), a bezplatné zpřístupňování informací o vlastních opravárenských službách snadno dostupným, jasným a srozumitelným způsobem alespoň po celou dobu trvání povinnosti opravy (čl. 6). Tyhle dvě povinnosti obě ustanovení jmenují vedle výrobce i pro zástupce, dovozce a distributora, takže na dovozce v kaskádě skutečně dopadají.
• Dostupnost náhradních dílů za přiměřenou cenu – v rozsahu, v jakém to pro dané zboží vyžadují příslušné unijní akty o opravitelnosti, mají být díly a nástroje nabízeny za cenu, která od oprav neodrazuje. Čl. 5 odst. 4 tu ovšem mluví jen o „výrobcích, kteří zajišťují dostupnost náhradních dílů a nástrojů“; český návrh jde dál, protože § 7 tisku 62 vztahuje kaskádu i na § 4 odst. 3, kde je právě cena dílů. Který závěr v ČR nakonec platí, potvrdí až schválený zákon.

Dobrá zpráva pro dovozce, kteří se v kaskádě ocitnou: vlastní servisní síť budovat nebudou muset. Směrnice výslovně dovoluje, aby povinná osoba zajistila opravu subdodavatelsky – smluvním servisem, který zásah provede jejím jménem.

Pro úplnost: spotřebitel si podle směrnice bude moci vždy vybrat kteréhokoli opraváře podle svého uvážení, bez ohledu na to, kdo je povinnou osobou podle kaskády. Povinnost dovozce opravovat tak nevylučuje, že si zákazník zvolí nezávislý servis mimo tento řetězec.

Co je jisté už dnes a co v Česku ještě neplatí

Kaskáda, rozsah přílohy II i obsah povinností jsou dané textem směrnice (EU) 2024/1799 – to je jisté a nemění se s tím, jak pokračuje český legislativní proces. Směrnice je plně harmonizační: členské státy se od jejího obsahu nemohou odchýlit, ledaže to sama dovolí (typicky u délky lhůt odpovědnosti podle čl. 16).

Stejně jisté je ale i toto: k 4. 8. 2026 povinnosti z práva na opravu v ČR stále neplatí. Transpoziční lhůta uplynula 31. 7. 2026 nesplněná. Sněmovní tisk 62, který má zavést nový zákon o povinnostech souvisejících s opravou výrobku, prošel druhým čtením 24. 6. 2026 a čeká na třetí; k témuž 4. 8. 2026 jej garanční hospodářský výbor po druhém čtení neprojednal. Souběžně běží novela zákona o ochraně spotřebitele (tisk 53). Reálná účinnost se očekává nejdříve na podzim 2026, protože pozměňovací návrh z druhého čtení váže účinnost na první den měsíce následujícího po vyhlášení zákona. Stav obou tisků si ověřte na psp.cz – od uvedeného data se mohl posunout.

Do té doby vůči dovozci nelze vymáhat povinnost opravovat na základě samotné směrnice – v ČR povinnosti vzniknou až účinností českého zákona, a to v podobě a rozsahu, který tento zákon skutečně schválí.

Sankce zatím jen v návrhu

Za porušení povinností z čl. 4, 5 a 6 mají členské státy stanovit sankce účinné, přiměřené a odrazující; konkrétní výši v ČR určí až schválený zákon. Projednávaný tisk 62 svěřuje dozor České obchodní inspekci a počítá s pokutou do 5 000 000 Kč. Ve znění předloženém sněmovně a dostupném k 4. srpnu 2026 přitom výčet přestupků (§ 14) míří jen na neprovedení opravy, na odmítnutí opravy kvůli předchozímu zásahu a na nezpřístupnění informací; definitivní podoba záleží na finálním znění.

Co teprve upřesní prováděcí akty (výhled)

Rozsah přílohy II se bude v čase rozšiřovat. Komise má povinnost aktualizovat přílohu II aktem v přenesené pravomoci bez zbytečného odkladu poté, co vznikne nový unijní požadavek na opravitelnost daného zboží, nejpozději do dvanácti měsíců od jeho zveřejnění. Už se to jednou stalo – směrnicí v přenesené pravomoci (EU) 2026/74 přibyla lokální topidla pro domácnost jako jedenáctá kategorie. Dovozci zboží, které dnes v příloze II není, by proto měli sledovat, zda se jejich sortiment do kaskády v budoucnu nezařadí.

Do 31. července 2027 má vzniknout evropská online platforma oprav s národními sekcemi; registrace opravářů na ní má být dobrovolná (čl. 7 odst. 5) a podle českého návrhu bezplatná (§ 11 odst. 2 tisku 62); kontaktním místem má být Ministerstvo průmyslu a obchodu (§ 12 tisku 62). Pro dovozce v roli povinné osoby to znamená další místo, kde bude třeba zajistit dohledatelnost svého servisního zajištění, budou-li chtít.

Akční plán 30/60/90 dní

1. Do 30 dní: Zmapujte dodavatelský řetězec u zboží, na které dopadají ekodesignové předpisy z přílohy II (mobilní telefony, bezdrátové telefony a počítače typu slate, chladicí spotřebiče, pračky a další uvedené položky). U každé položky písemně ověřte, zda existuje výrobcem zplnomocněný zástupce v EU a kdo je formálně dovozcem.
2. Do 30 dní: Pokud sami dovážíte zboží ze třetí země bez zástupce výrobce v EU, ověřte, zda je konkrétní zboží v příloze II – jen tam vám hrozí role povinné osoby.
3. Do 60 dní: Pokud vám role povinné osoby reálně hrozí, oslovte potenciální smluvní servisy pro zajištění subdodavatelské opravy – vlastní servisní síť budovat nemusíte, stačí smluvní partner.
4. Do 60 dní: Připravte podklady pro budoucí zveřejnění orientačních cen typické opravy na webu – až zákon nabude účinnosti, budete je muset mít k dispozici bez odkladu.
5. Do 90 dní: Sledujte postup tisku 62 a tisku 53 ve Sněmovně a datum účinnosti. Posouzení, zda jste povinnou osobou, se může s vývojem zákona ještě upřesnit.
6. Kdykoli: Ověřte si svou konkrétní pozici v řetězci formou rychlé prověrky (/oprava/proverka/) – u dovozců je nejčastější chybou domněnka, že povinnost automaticky zůstává u výrobce.

Časté omyly

„Povinnost opravovat má vždy výrobce, mě se to jako dovozce netýká.“ Neplatí. Kaskáda podle čl. 5 odst. 3 počítá přesně s opačnou situací – chybí-li výrobce v EU nebo jeho zástupce, povinnost přechází na dovozce automaticky, bez nutnosti jakéhokoli rozhodnutí či oznámení.

„Když se stanu povinnou osobou, budu si muset zřídit vlastní servis.“ Neplatí. Směrnice dovoluje zajištění opravy subdodavatelsky. Postačí smluvní vztah s opravářem, který zásah provede jménem povinné osoby.

„Kaskáda se týká všeho zboží, co dovážím.“ Neplatí. Povinnost opravy podle čl. 5 se váže výhradně na zboží z působnosti jedenácti ekodesignových předpisů uvedených v příloze II, a jen v rozsahu, v jakém tam požadavky na opravitelnost skutečně jsou. Zboží mimo tento okruh do kaskády podle tohoto článku nespadá – i když jiné, obecnější povinnosti z reklamačního režimu se mohou týkat širšího sortimentu.

Zdroje

• Směrnice (EU) 2024/1799, čl. 1, 2, 5, 6, 7, 14, 15 – CELEX 32024L1799: https://publications.europa.eu/resource/celex/32024L1799
• Směrnice Komise v přenesené pravomoci (EU) 2026/74 (aktualizace přílohy II) – CELEX 32026L0074: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32026L0074
• Poslanecká sněmovna PČR, text sněmovního tisku 62/0 (§ 4, § 6, § 7, § 11, § 12, § 14): https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=10&CT=62&CT1=0
• Poslanecká sněmovna PČR, sněmovní tisk 62 (10. volební období, stav k 4. 8. 2026): https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=10&t=62
• Poslanecká sněmovna PČR, sněmovní tisk 53 (10. volební období): https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=10&t=53

Shrnutí

Povinnost opravovat zboží podle čl. 5 směrnice (EU) 2024/1799 se řídí kaskádou: výrobce, chybí-li v EU jeho zástupce, dovozce, a chybí-li i ten, distributor. Dovozce se stane povinnou osobou automaticky vždy, když výrobce sídlí mimo EU a nemá v Unii zástupce – nejde o volbu, ale o důsledek postavení v řetězci. Týká se to výhradně zboží z působnosti jedenácti ekodesignových předpisů uvedených v příloze II – od praček po mobilní telefony a počítače typu slate. Povinná osoba bude muset opravovat na žádost spotřebitele mimo záruku a zveřejnit orientační ceny typické opravy; zákaz bránění opravě naproti tomu text adresuje výrobci a kaskáda z čl. 5 odst. 3 ho nepřenáší. Vlastní servis si povinná osoba budovat nemusí, opravu bude moci zajistit subdodavatelsky. V Česku tyto povinnosti k srpnu 2026 ještě neplatí – transpoziční lhůta uplynula nesplněná a účinnost se očekává nejdříve na podzim 2026. Dovozcům zboží z přílohy II se přesto vyplatí zmapovat řetězec už teď, protože jakmile zákon nabude účinnosti, žádná lhůta na přípravu nezbude.