Musí být oprava po záruce zdarma?

Ne. Podle čl. 5 odst. 2 písm. a) směrnice bude výrobce povinen opravu provést buď bezplatně, nebo za přiměřenou cenu – volbu mezi tím směrnice výrobci nepředepisuje. Týká se to zboží, na které dopadá některý z ekodesignových předpisů uvedených v příloze II. V ČR tato povinnost začne platit až po přijetí transpozičního zákona.

Kdo zaplatí diagnostiku vady?

Vyplnění evropského formuláře o opravě má být bezplatné, ale opravář si bude smět zvlášť účtovat nezbytné náklady na diagnostiku, je-li potřeba k určení vady a odhadu ceny – musí o tom předem informovat.

Platí právo na opravu už dnes v Česku?

Ne. Transpoziční lhůta uplynula 31. 7. 2026 nesplněná, sněmovní tisk čeká na třetí čtení a reálná účinnost se očekává nejdříve na podzim 2026.

Kdy se z e-shopu stane osoba povinná opravovat?

Pokud dovážíte zboží od výrobce mimo EU, který nemá v EU zplnomocněného zástupce ani jiného dovozce, může kaskáda povinnosti dopadnout až na vás jako distributora.

Oprava po záruce nebude zdarma: co skutečně ukládá zákon

Za metodiku ručí Marek Galetka, zakladatel Pravano. Text prošel lidským schválením před zveřejněním.

Pokud jste zachytili zprávy o „právu na opravu“ a usoudili, že servis po záruce bude muset být zdarma, jde o omyl, který vás může stát zbytečné investice do vlastní servisní kapacity nebo špatně nastavený ceník. Tento článek se soustředí výhradně na peníze – kdo bude platit, kolik se smí účtovat a kde zákon žádnou horní hranici nestanoví. Jde o obecnou informaci, ne o individuální právní radu; pro konkrétní situaci vždy počítejte s ověřením aktuálního znění českého zákona.

Proč mýtus „oprava zdarma“ nesedí

Základní pravidlo je jednoduché a zároveň nejčastěji zkreslované: výrobce bude na žádost spotřebitele povinen opravit zboží, na které dopadají ekodesignové předpisy z přílohy II, i mimo záruku – ale bezplatně, nebo za přiměřenou cenu; volbu mezi těmito dvěma variantami směrnice výrobci nepředepisuje (čl. 5 odst. 2 písm. a) směrnice, § 3 a 4 tisku 62). Operativní text zná jediný důvod odmítnutí: „Výrobce není povinen takové zboží opravit, pokud oprava není možná“ (čl. 5 odst. 1). Že jde o nemožnost faktickou nebo právní a že čistě ekonomický důvod – třeba náklady na náhradní díly – nestačí, plyne až z recitálu 24; recitál je vodítko k výkladu, ne norma.

Jinými slovy: zákon nezaručí spotřebiteli nulovou cenu. Zaručí mu dostupnost opravy a zákaz svévolného odmítnutí. Cenu si výrobce nebo jím pověřený servis stanoví sám, pokud se nerozhodne opravu poskytovat bezplatně jako marketingový benefit.

Koho se povinnost týká a na jaké zboží

Povinnost opravy dopadá jen na spotřebitelské obchody – vztahy mezi podnikateli směrnice neřeší. A míří na vady mimo reklamaci: směrnice se vztahuje na opravu zboží zakoupeného spotřebitelem „v případě vady zboží, která se vyskytne nebo se projeví mimo rámec odpovědnosti prodávajícího podle článku 10 směrnice (EU) 2019/771“ (čl. 1 odst. 2). Povinnou osobou bude podle kaskády primárně výrobce; není-li v EU, nastoupí jeho zplnomocněný zástupce, jinak dovozce, jinak distributor (čl. 5 odst. 3 směrnice, § 7 tisku 62).

Na co dopadá jen povinnost opravy a co dopadá na všechno zboží

Tady se nejvíc chybuje, proto rozlišujte přesně:

Jen na zboží z přílohy II dopadá samotná povinnost opravit a informační povinnosti o cenách a opravárenských službách (čl. 5 a 6 směrnice).
Na veškeré spotřební zboží dopadá evropský formulář o opravě, evropská platforma oprav a prodloužení odpovědnosti po opravě (čl. 1 odst. 2 a 3 směrnice).

Příloha II se jmenuje „Seznam právních aktů Unie stanovujících požadavky na opravitelnost“ a má jedenáct položek – nejsou to kategorie zboží, ale ekodesignové předpisy, z jejichž vlastní působnosti okruh zboží teprve plyne: pračky a pračky se sušičkou pro domácnost, myčky nádobí pro domácnost, chladicí spotřebiče, elektronické displeje, svařovací zařízení, vysavače, servery a datová úložiště, mobilní telefony, bezdrátové telefony a počítače typu slate, bubnové sušičky pro domácnost, zboží se zabudovanou baterií lehkých dopravních prostředků a lokální topidla pro domácnost (poslední položku doplnila směrnice Komise v přenesené pravomoci (EU) 2026/74). Povinnost navíc platí jen v tom rozsahu, v jakém tyto akty požadavky na opravitelnost skutečně stanoví (čl. 1 odst. 3). Prodáváte-li textil, hračky nebo kosmetiku, samotná povinnost opravy se vás netýká – ostatní části směrnice ale mohou.

Kolik to bude stát: diagnostika, formulář, díly, zápůjčka

Toto je jádro tématu „kdo platí“ – kde zákon cenu omezí a kde ji naopak nechá volnou.

Formulář o opravě bude bezplatný, diagnostika nemusí být

Vydání evropského informačního formuláře o opravě (EIRF) bude pro opraváře dobrovolné. Pokud ho vydá, bude muset být bezplatný a poskytnutý na trvalém nosiči (čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice; český návrh v § 8 odst. 3 tisku 62 mluví o textové podobě), a nabídnuté podmínky včetně ceny budou muset zůstat neměnné po dobu 30 kalendářních dnů – dohodnout se lze na době delší, kratší ne (čl. 4 odst. 5). Přijme-li je spotřebitel během doby platnosti, je opravář povinen opravu za těchto podmínek provést. Odchylně od této bezplatnosti ale opravář bude smět požadovat úhradu nezbytných nákladů na diagnostiku, je-li potřebná k určení povahy vady, druhu opravy a odhadu ceny – musí o těchto nákladech spotřebitele informovat (čl. 4 odst. 3 směrnice). Český návrh jde dál: podle § 8 odst. 2 sněmovního tisku 62 by se u ceny diagnostiky neoznámené předem uplatnila fikce bezplatnosti. Bezplatný formulář tedy neznamená bezplatné otevření a prohlédnutí zařízení.

Náhradní díly za „přiměřenou“ cenu, ne zdarma

Výrobci, kteří u zboží z přílohy II zajišťují dostupnost náhradních dílů a nástrojů, je budou muset nabízet za cenu, která je přiměřená a neodrazuje od opravy, a to v rozsahu, v jakém to vyžadují příslušné ekodesignové akty pro daný produkt (čl. 5 odst. 4 směrnice). Přiměřená cena není totéž jako nejnižší možná – směrnice stanoví jen mez „neodrazující od opravy“, konkrétní částku neurčuje.

Zápůjčka a renovovaný kus: volba výrobce, ne nárok spotřebitele

Dvě související možnosti stojí za zmínku jen v kostce. Po dobu trvání opravy bude výrobce moci zapůjčit náhradní zboží, a to zdarma nebo za přiměřený poplatek (čl. 5 odst. 2 písm. c) směrnice) – jde o jeho možnost, ne o nárok spotřebitele. Není-li oprava možná, bude výrobce moci nabídnout renovované zboží jako náhradu (čl. 5 odst. 2 písm. d) směrnice) – i to bude jeho volba, nikoli povinnost, kterou by si spotřebitel mohl vynutit. Nezaměňujte to s jiným institutem – výměnou renovovaným kusem při reklamaci, o které bude rozhodovat výslovná žádost spotřebitele, ne výrobce; tomu se věnujeme níže.

Ceny musí být viditelné předem

Povinná osoba bude muset zpřístupnit informace o orientačních cenách účtovaných za typickou opravu prostřednictvím volně přístupných internetových stránek (čl. 5 odst. 5) a bezplatně zpřístupňovat informace o svých opravárenských službách snadno dostupným, jasným a srozumitelným způsobem alespoň po celou dobu trvání povinnosti opravy (čl. 6). Jak dlouho tato doba trvá, směrnice sama neurčuje – odvíjí se od požadavků na opravitelnost v ekodesignovém předpisu pro daný výrobek. Důvodová zpráva k tisku 62 k tomu uvádí jen obecně, že povinnost zajišťovat náhradní díly „se sice obvykle pohybuje kolem 10 let, může být ale u určitých dílů kratší, například 6 let“. Konkrétní číslo pro konkrétní výrobek si proto ověřte přímo v jeho ekodesignovém nařízení, ne v tomto článku.

Co platí najisto, i když zákon v ČR ještě neplatí

Text směrnice je finální a plně harmonizovaný – členské státy se od něj nesmí odchýlit, ledaže to směrnice sama dovolí (čl. 3 směrnice). Text směrnice se tedy nebude měnit tam, kde členským státům neponechává prostor. Rozsah přílohy II se ale může rozšiřovat akty Komise v přenesené pravomoci a u délky lhůt odpovědnosti si směrnice odchylku sama dovoluje.

Transpoziční lhůta uplynula 31. 7. 2026 nesplněná.
Sněmovní tisk 62 (nový zákon o povinnostech souvisejících s opravou výrobku) prošel druhým čtením 24. 6. 2026 a čeká na třetí čtení; k 4. 8. 2026 jej garanční hospodářský výbor po druhém čtení neprojednal. Stav obou tisků si ověřte na psp.cz – od uvedeného data se mohl posunout.
Souběžně běží tisk 53, který novelizuje zákon o ochraně spotřebitele a občanský zákoník.
Reálná účinnost se očekává nejdříve na podzim 2026, navržena je od prvního dne měsíce následujícího po vyhlášení.

Do té doby žádnému výrobci, dovozci ani distributorovi z popsaných pravidel v Česku právně vymahatelná povinnost neplyne – vymahatelnost založí až účinnost českého zákona.

Co teprve upřesní schvalovací proces (výhled)

Několik čísel z návrhu ještě není definitivní, protože zákon neprošel třetím čtením:

Sankce. Návrh počítá s pokutou do 5 000 000 Kč a dozorem ČOI (§ 13–15 tisku 62), jde ale o návrh, ne o schválený text. Podle směrnice se sankce mají vztahovat na porušení vnitrostátních ustanovení přijatých podle čl. 4, 5 a 6 – tedy i na formulář – a mají být účinné, přiměřené a odrazující (čl. 15 směrnice). Ve znění tisku 62 předloženém sněmovně ale výčet přestupků (§ 14) míří jen na neprovedení opravy, na odmítnutí opravy kvůli předchozímu zásahu a na nezpřístupnění informací; porušení pravidel o formuláři přestupkem nečiní a váže na ně jen soukromoprávní následek.
Prodloužení odpovědnosti po opravě. Návrh počítá s prodloužením doby odpovědnosti za vady na tři roky od převzetí po opravě reklamované vady (u použité věci o jeden rok), s povinností upozornit spotřebitele už při uplatnění reklamace. To poslední je zpřísnění nad rámec směrnice: nový čl. 13 odst. 2a směrnice (EU) 2019/771 váže poučení až na okamžik „dříve, než prodávající poskytne prostředek nápravy“. Prodloužení odpovědnosti se týká veškerého spotřebního zboží, ne jen zboží z přílohy II, a jen smluv uzavřených od účinnosti nové úpravy – čl. 21 směrnice navíc vylučuje smlouvy uzavřené před 31. červencem 2026.
Renovovaný kus při reklamaci. Půjde jen na výslovnou žádost spotřebitele – to ale neplyne teprve z českého návrhu, nýbrž už ze směrnice: čl. 16 bod 4 tak mění čl. 14 odst. 1 směrnice (EU) 2019/771. Jde o jiný institut než volba výrobce nabídnout renovované zboží místo nemožné opravy popsaná výše: tam rozhoduje výrobce, tady spotřebitel.

Tyto body detailně rozebírají jiné články; zde je zmiňujeme jen proto, abyste věděli, že finální čísla se ještě mohou v mezích daných směrnicí upravit.

Dopad na e-shopy: kdy náklady padnou na vás

Prodejce v roli e-shopu zpravidla povinnost opravovat mimo záruku nenese – tu bude mít výrobce a jeho kaskáda zástupce, dovozce, distributor (čl. 5 odst. 3 směrnice, § 7 tisku 62). Pozor ale na situaci, kde se role obrací.

Příklad z praxe: dovoz vysavačů bez evropského zástupce

Prodáváte v e-shopu vysavače od výrobce se sídlem mimo EU. Výrobce nemá v EU zplnomocněného zástupce ani jiného dovozce a vy zboží nakupujete přímo a dále prodáváte spotřebitelům – jste distributor. Podle kaskády (čl. 5 odst. 3 směrnice, § 7 tisku 62) na vás povinnost opravovat dopadne, protože před vámi v kaskádě nikdo neexistuje. Náklady na zajištění opravy, náhradních dílů a informační povinnosti pak ponesete vy. Vysavače jsou přitom jednou z jedenácti položek přílohy II, takže se jich povinnost opravy skutečně týká.

Řešením není nutně vlastní servisní síť – povinná osoba bude smět opravu zadat subdodavatelům (čl. 5 odst. 1 a 3 směrnice), postačí tedy smluvní síť opravářů.

Bez ohledu na to, zda vás kaskáda povinnosti opravovat mimo záruku potká, e-shopu vždy vzniknou samostatné reklamační povinnosti (upozornění na prodloužení odpovědnosti, úprava reklamačního řádu) – ty mají jiný právní základ a jsou tématem pro samostatný výklad.

Kogentnost pravidel a proč se jim nevyplatí vyhýbat smlouvou

Práva plynoucí ze směrnice mají být kogentní: smluvní ujednání, které k újmě spotřebitele vylučuje použití vnitrostátních prováděcích předpisů, se od nich odchyluje nebo mění jejich účinek, nebude pro spotřebitele závazné (čl. 14 odst. 1 směrnice). Odstavec 2 výslovně dovoluje nabízet podmínky nad rámec ochrany podle směrnice – mluví sice o opraváři, ale nabídnout spotřebiteli víc, než žádá zákon, nikomu zapovězeno není; je to legitimní konkurenční výhoda, ne riziko.

Pokud si nejste jistí, zda vás kaskáda povinnosti opravovat zasáhne, nebo jen chcete mít jasno, jaké náklady na vás díky reklamacím a nové úpravě dopadnou, ověřte to formou rychlé prověrky – ukáže vám, kde ve vztahu k této oblasti reálně stojíte.

Akční plán 30/60/90 dní

Do 30 dní: Zjistěte, zda u zboží, které prodáváte, existuje v EU výrobce, zplnomocněný zástupce nebo dovozce před vámi v kaskádě – pokud ne a vy zboží dovážíte, počítejte s rolí distributora.
Do 30 dní: Zkontrolujte, zda na prodávané zboží dopadá některý z jedenácti ekodesignových předpisů uvedených v příloze II – ostatního zboží se samotná povinnost opravy netýká, ale reklamační povinnosti ano.
Do 60 dní: Pokud jste v kaskádě povinnou osobou, poptejte servisní partnery ochotné opravu zajišťovat jako subdodavatelé, včetně orientačního ceníku diagnostiky a typické opravy.
Do 60 dní: Sledujte postup sněmovních tisků 62 a 53 na webu Poslanecké sněmovny – od třetího čtení a přijetí zákona poběží lhůta do účinnosti.
Do 90 dní: Připravte úpravu reklamačního řádu a informačních textů na webu tak, aby byly hotové k účinnosti zákona, nikoli až po ní.
Do 90 dní: Pokud si nejste jistí vlastní rolí v kaskádě, ověřte si to formou rychlé prověrky.

Časté omyly

„Oprava po záruce musí být zdarma.“ Nebude to tak – zákon dá výrobci na výběr mezi bezplatnou opravou a opravou za přiměřenou cenu; nulová cena není podmínkou.
„Diagnostika bude součástí bezplatného formuláře.“ Formulář samotný má být bezplatný, ale nezbytné náklady na diagnostiku si opravář bude smět účtovat zvlášť, pokud o tom informuje.
„Jako e-shop se mě to netýká, povinnost má jen výrobce.“ Platí to jen tehdy, je-li v kaskádě před vámi skutečně zplnomocněný zástupce nebo dovozce. Bez nich se povinnou osobou stane distributor.
„Pravidla už dnes platí, protože jde o unijní směrnici.“ Transpoziční lhůta uplynula nesplněná a český zákon dosud nenabyl účinnosti – do té doby z popsaných pravidel v Česku žádná povinnost neplyne.

Zdroje

Směrnice (EU) 2024/1799, čl. 1–7, 14, 15, 16, 21 – CELEX 32024L1799: https://publications.europa.eu/resource/celex/32024L1799
Směrnice Komise v přenesené pravomoci (EU) 2026/74 (bod 11 přílohy II) – CELEX 32026L0074: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32026L0074
Poslanecká sněmovna ČR, text sněmovního tisku 62/0 včetně důvodové zprávy: https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=10&CT=62&CT1=0
Sněmovní tisk 62 (10. volební období) – historie a stav projednávání: https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=10&t=62
Sněmovní tisk 53 (10. volební období) – historie a stav projednávání: https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=10&t=53

Shrnutí

Právo na opravu z výrobce nedělá bezplatný servis – ukládá mu povinnost opravu poskytnout, ne ji darovat. Cena bude moci být nulová nebo přiměřená, diagnostiku bude možné účtovat samostatně a náhradní díly budou muset být jen v mezích „neodrazující od opravy“, ne zadarmo. V Česku navíc žádná z těchto povinností dosud právně nevznikla – čeká se na dokončení legislativního procesu a reálná účinnost se očekává nejdříve na podzim 2026. Pro e-shopy je klíčové vědět, zda jim kaskáda povinnosti opravovat hrozí jako distributorům, a připravit reklamační procesy včas, ne až po nabytí účinnosti zákona.