Opravy subdodavatelem: e-shop nemusí mít vlastní servis

Provozujete e-shop a zachytili jste zprávu o „právu na opravu“. První starost bývá stejná: musíme zřídit vlastní servisní dílnu? Odpověď je jednoznačná už z textu směrnice – nebudete. Tento článek se soustředí přesně na jednu otázku: kdo smí opravu zadat subdodavateli, za jakých mezí a kdy se to jako e-shop reálně týká vás. Jde o obecnou informaci, ne o individuální právní radu pro váš konkrétní sortiment.

Komu se otázka subdodavatele týká vůbec

Povinnost opravovat zboží mimo záruku necílí na každého, kdo prodává. Směrnice (EU) 2024/1799 staví kaskádu povinných osob: primárně je to výrobce, není-li usazen v EU, nastupuje jeho zplnomocněný zástupce, jinak dovozce, a pokud ani ten neexistuje, distributor (čl. 5 odst. 3). E-shop, který jen prodává zboží od výrobce z EU nebo od dovozce usazeného v EU, do této kaskády typicky nespadá – povinnost opravy leží výš.

Jinak je to v situaci, kdy e-shop sám dováží zboží od výrobce mimo EU a v Unii neexistuje ani zplnomocněný zástupce, ani dovozce. Pak se kaskáda propadne až na e-shop jako distributora a povinnost opravy dopadne přímo na něj (čl. 5 odst. 3). Reklamační povinnosti – poučení o možném prodloužení doby odpovědnosti, režim renovovaných kusů, úprava reklamačního řádu – naproti tomu vznikají e-shopu jako prodávajícímu v podstatě vždy, bez ohledu na to, zda je zároveň povinnou osobou pro opravu mimo záruku (čl. 16 směrnice, kterým se mění směrnice (EU) 2019/771). Jeden rozdíl si pohlídejte: nový čl. 13 odst. 2a směrnice 2019/771 váže poučení na okamžik „dříve, než prodávající poskytne prostředek nápravy“, kdežto český návrh (sněmovní tisk 53) je posouvá už na uplatnění reklamace – to je zpřísnění nad rámec směrnice.

Povinnost opravy podle čl. 5 se navíc netýká všeho zboží. Dopadá jen na zboží, pro které stanoví požadavky na opravitelnost některý z právních aktů Unie uvedených v příloze II, a jen v tom rozsahu, v jakém jsou v nich tyto požadavky stanoveny (čl. 1 odst. 3). Příloha II se jmenuje „Seznam právních aktů Unie stanovujících požadavky na opravitelnost“ – je to jedenáct ekodesignových předpisů, ne seznam zboží, a okruh zboží plyne z působnosti každého z nich: pračky a pračky se sušičkou pro domácnost, myčky nádobí pro domácnost, chladicí spotřebiče, elektronické displeje, svařovací zařízení, vysavače, servery a datová úložiště, mobilní telefony, bezdrátové telefony a počítače typu slate, bubnové sušičky pro domácnost, zboží se zabudovanou baterií lehkých dopravních prostředků a lokální topidla pro domácnost (poslední položku doplnila směrnice Komise v přenesené pravomoci (EU) 2026/74). Formulář o opravě, evropská platforma oprav a prodloužení odpovědnosti po opravě naproti tomu dopadají na veškeré spotřební zboží – to je téma jiných článků, zde jen pro úplnost.

Co samo právo na opravu dovoluje: subdodávka místo vlastní dílny

Klíčový fakt zní jasně: výrobce, zástupce, dovozce i distributor smí povinnost provést opravu splnit zadáním subdodavateli (čl. 5 odst. 1 a odst. 3). Zákon tedy nevyžaduje, aby povinná osoba budovala vlastní servisní síť – stačí smluvní vztah s externím opravářem, který opravu skutečně provede.

To má praktický důsledek pro každého, kdo se v kaskádě objeví:

• Výrobce se sídlem mimo ČR může krýt český trh smluvním servisním partnerem, aniž musí otevírat pobočku.
• Dovozce – typicky e-shop dovážející elektroniku z Asie – může povinnost delegovat na síť smluvních servisů, aniž by sám opravu fyzicky prováděl.
• Distributor, na kterého kaskáda dopadne jen výjimečně, má stejnou možnost – nemusí nic „mít“, musí jen zajistit, že se oprava reálně stane.

Podstatné je slovo „zajistit“. Zadáním subdodavateli se povinná osoba nezbavuje odpovědnosti za to, že oprava proběhne za podmínek, které směrnice stanovuje – bezplatně nebo za přiměřenou cenu a v přiměřené lhůtě (čl. 5 odst. 2 písm. a) a b)). Odmítnout ji lze podle operativního textu jen tehdy, „pokud oprava není možná“ (čl. 5 odst. 1); že jde o nemožnost faktickou nebo právní a že čistě ekonomické důvody nestačí, plyne až z recitálu 24, tedy z vodítka k výkladu, ne z normy. Smlouva se subdodavatelem musí tato kritéria umět naplnit – samotné zadání povinnost nesplní, splní ji až provedená oprava.

Kdo je „opravář“ podle směrnice

Definice je záměrně široká: opravářem je kdokoli, kdo v rámci podnikání poskytuje opravárenské služby – včetně samotných výrobců a prodávajících, kteří opravy poskytují, i poskytovatelů opravárenských služeb, nezávislých i propojených s výrobcem či prodávajícím (čl. 2 bod 2). Subdodavatel tedy nemusí být nijak právně spjatý s povinnou osobou; postačí smluvní vztah o poskytování opravy.

Meze, které subdodávka nesmí obcházet

Zadání subdodavateli neznamená volnou ruku v tom, kdo opravu smí, nebo nesmí provést.

• Zákaz bránění opravě. Hardwarové, softwarové ani smluvní techniky nesmí opravě bránit, ledaže to odůvodňují oprávněné a objektivní faktory včetně ochrany duševního vlastnictví; nezávislým servisům se nesmí bránit v použití originálních, použitých, kompatibilních i 3D tištěných náhradních dílů, pokud jsou v souladu s požadavky unijního nebo vnitrostátního práva (obojí čl. 5 odst. 6; odstavec 7 řeší jinou věc – zákaz odmítnout opravu pouze kvůli předchozímu zásahu). Zákazy v odstavcích 6 a 7 přitom text adresuje výslovně „výrobcům“ a kaskáda v odstavci 3 přenáší jen „povinnost výrobce provést opravu podle odstavce 1“; stejně to má i český návrh, jehož § 7 váže kaskádu na § 3 až 5, nikoli na § 6. Smlouva s vaším subdodavatelem přesto nesmí fakticky vytvářet uzavřenou síť, která nezávislé opraváře blokuje.
• Odmítnutí jen z minulosti opravy je zakázáno. Nelze odmítnout opravu jen proto, že předchozí opravu provedl jiný servis nebo si spotřebitel poradil sám (čl. 5 odst. 7).
• Spotřebitel si vybírá opraváře sám. Bez ohledu na to, koho si povinná osoba zvolila jako subdodavatele, má spotřebitel právo obrátit se s opravou na kteréhokoli opraváře podle svého výběru (čl. 5 odst. 8). Vaše smluvní síť je nabídka, ne monopol.
• Informační povinnost zůstává na povinné osobě. I když opravu fyzicky provádí subdodavatel, informace o orientačních cenách účtovaných za typickou opravu musí být spotřebitelům přístupné prostřednictvím volně přístupných internetových stránek (čl. 5 odst. 5). Informace o vlastních opravárenských službách je pak třeba zpřístupňovat bezplatně a snadno dostupným, jasným a srozumitelným způsobem, a to alespoň po celou dobu trvání povinnosti opravy (čl. 6) – konkrétní kanál tu směrnice nepředepisuje.

Co platí najisto

Podstata pravidla je na unijní úrovni pevně daná. Směrnice (EU) 2024/1799 je plně harmonizační – členské státy se od jejích pravidel nesmějí odchýlit, ledaže to sama dovolí (čl. 3). Kaskáda povinných osob (výrobce – zástupce – dovozce – distributor), možnost zadat opravu subdodavateli, zákaz bránění nezávislým opravářům i právo spotřebitele zvolit si opraváře podle svého jsou proto dané a český zákon je nemůže zúžit ani rozšířit.

Stejně jisté je ale i to, odkdy tato pravidla v Česku platí: k 4. 8. 2026 ještě neplatí. Transpoziční lhůta uplynula 31. 7. 2026 nesplněná (čl. 22). Sněmovní tisk 62, který má zavést nový zákon o povinnostech souvisejících s opravou výrobku, prošel druhým čtením 24. 6. 2026; k témuž 4. 8. 2026 jej garanční hospodářský výbor po druhém čtení neprojednal a čeká se na třetí čtení. Stav obou tisků si ověřte na psp.cz – od uvedeného data se mohl posunout. Souběžně běží tisk 53, novelizující zákon o ochraně spotřebitele. Reálná účinnost je navržena od prvního dne měsíce následujícího po vyhlášení zákona, nejdříve na podzim roku 2026.

Do nabytí účinnosti obou zákonů tedy pravidlo o subdodavateli v Česku zatím neplatí. Sledovat vývoj tisků 62 a 53 na webu Poslanecké sněmovny je proto rozumnější než spoléhat na to, „co už teď platí v EU“.

Co teprve upřesní český zákon (výhled)

Několik detailů, které se subdodávky přímo dotýkají, český zákon teprve doladí:

• Výše sankcí. Návrh po druhém čtení počítá s pokutami do částky v řádu milionů korun a dozorem České obchodní inspekce, ale jde stále jen o návrh – konečnou výši a rozsah stanoví až přijatý zákon.
• Rozsah zboží se může měnit. Příloha II má dnes jedenáct položek – jedenáct právních aktů – poté, co lokální topidla pro domácnost doplnila směrnice Komise v přenesené pravomoci (EU) 2026/74. Komise má povinnost přílohu dál aktualizovat po každém novém unijním aktu s požadavky na opravitelnost, nejpozději do dvanácti měsíců od jeho zveřejnění (čl. 5 odst. 9) – kdo dnes subdodavatele nepotřebuje, může jej potřebovat po rozšíření seznamu.
• Konkrétní parametry smluv se subdodavateli – lhůty, ceny, formuláře – závisí na tom, jak přesně český zákon převezme rámec „přiměřené lhůty“ a „přiměřené ceny“ z čl. 5 odst. 2 písm. a) a b); směrnice dává mantinely, prováděcí detaily domácí praxe ukáže až po nabytí účinnosti.

Praktický scénář z e-shopu

Prodáváte pračky a chladničky, dovážíte je přímo od výrobce se sídlem mimo EU, který v Unii nemá zplnomocněného zástupce ani samostatného dovozce. V takovém uspořádání se stáváte distributorem v kaskádě povinných osob a povinnost opravy mimo záruku (jde-li o zboží z přílohy II) může po nabytí účinnosti zákona dopadnout na vás. Řešením není otevírat vlastní servisní dílnu, ale uzavřít smlouvu s existující servisní sítí, která umí opravu provést v přiměřené době a za přiměřenou cenu a která nebude bránit spotřebiteli obrátit se místo toho na kteréhokoli jiného opraváře.

Naopak: prodáváte-li stejné pračky od výrobce, který má v EU dovozce s vlastní smluvní servisní sítí, kaskáda na vás jako na e-shop nedopadá – vaší povinností zůstávají jen běžné reklamační náležitosti, ne zajištění opravy mimo záruku.

Rozhodovací vodítko

• Pokud jste výrobce, zplnomocněný zástupce nebo dovozce zboží z přílohy II usazený v EU: potřebujete zajistit opravu – vlastní dílnou, nebo smluvně subdodavatelem; volba je na vás.
• Pokud dovážíte zboží z přílohy II od výrobce mimo EU bez zástupce a bez dovozce: kaskáda dopadá na vás jako distributora – subdodavatel je nejrychlejší cesta, jak povinnost splnit bez vlastní dílny.
• Pokud jen prodáváte zboží, u kterého povinnost opravy nese jiný subjekt výš v kaskádě: subdodavatele neřešíte vy, ale sledujte, zda vám ten subjekt informace o opravě skutečně poskytuje – budete je muset promítnout do reklamačního procesu.
• Pokud si nejste jistí, kde v kaskádě stojíte u konkrétního zboží: ověřte to formou rychlé prověrky.

Akční plán 30/60/90 dní

1. Do 30 dní: Projděte sortiment a u zboží, na které dopadají ekodesignové předpisy z přílohy II (pračky a pračky se sušičkou pro domácnost, myčky nádobí pro domácnost, chladicí spotřebiče, elektronické displeje, svařovací zařízení, vysavače, servery a datová úložiště, mobilní telefony, bezdrátové telefony a počítače typu slate, bubnové sušičky pro domácnost, zboží se zabudovanou baterií lehkých dopravních prostředků, lokální topidla pro domácnost), zjistěte, kdo je výrobce a zda má zplnomocněného zástupce nebo dovozce v EU.
2. Do 60 dní: Pokud vyjde, že jste v kaskádě distributorem bez nadřazeného dovozce, oslovte potenciální servisní subdodavatele a ověřte, zda umí garantovat přiměřenou dobu a cenu opravy a zda nebudou bránit spotřebiteli v obrácení se na jiného opraváře.
3. Do 90 dní: Sledujte stav sněmovních tisků 62 a 53; jakmile bude znám termín třetího čtení a účinnosti, zafixujte si termín, do kterého musí být smlouva se subdodavatelem (nebo vlastní servisní řešení) funkční.

Časté omyly

• „Musíme mít vlastní servis, jinak nesplníme zákon.“ Není to pravda – směrnice výslovně dovoluje zadání subdodavateli; vlastní dílna se nevyžaduje.
• „Když najdeme subdodavatele, spotřebitel musí opravu řešit jen u něj.“ Naopak: spotřebitel má právo zvolit si k opravě kteréhokoli opraváře, nezávisle na vaší smluvní síti.
• „Právo na opravu už teď platí, protože jde o unijní směrnici.“ V Česku k 4. 8. 2026 povinnosti z tohoto titulu nevznikají – transpoziční lhůta uplynula nesplněná a účinnost zákona se očekává nejdříve na podzim 2026.

Zdroje

• Směrnice (EU) 2024/1799, zejména čl. 1 odst. 3, čl. 2, čl. 3, čl. 5, čl. 6, čl. 16, čl. 22 – CELEX 32024L1799: https://publications.europa.eu/resource/celex/32024L1799
• Směrnice Komise v přenesené pravomoci (EU) 2026/74 ze dne 12. ledna 2026 (bod 11 přílohy II) – CELEX 32026L0074: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32026L0074
• Poslanecká sněmovna ČR, text sněmovního tisku 62/0: https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=10&CT=62&CT1=0
• Sněmovní tisk 62 (nový zákon o povinnostech souvisejících s opravou výrobku), 10. volební období: https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=10&t=62
• Sněmovní tisk 53 (novela zákona o ochraně spotřebitele): https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=10&t=53

Shrnutí

Vlastní servisní dílnu právo na opravu nevyžaduje – čl. 5 směrnice (EU) 2024/1799 výslovně dovoluje zadání opravy subdodavateli, ať jde o výrobce, zástupce, dovozce, nebo distributora. Většina e-shopů se do povinnosti opravy vůbec nedostane, protože stojí mimo kaskádu povinných osob; výjimkou je situace, kdy e-shop dováží zboží z přílohy II od výrobce mimo EU bez zástupce a bez dovozce a stává se tak distributorem s povinností opravy. Subdodávka musí splňovat stejná kritéria jako vlastní servis – přiměřenou dobu, přiměřenou cenu a zákaz bránění nezávislým opravářům – a spotřebitel má vždy právo zvolit si opraváře podle svého. V Česku tato pravidla zatím neplatí – čekají na účinnost zákona z tisků 62 a 53, reálně nejdříve na podzim roku 2026. Kdo si není jistý svým postavením v kaskádě, ověří ho nejrychleji formou rychlé prověrky.