Právo na opravu 2026: co e-shopu chybí připravit už teď

Právo na opravu je v Česku zatím jen návrhem – a přesně to je důvod, proč přípravu neodkládat, ale ani nepřehánět. Tento text není o tom, co „už platí“, protože nic z toho zatím neplatí. Je o tom, co si můžete ověřit a nastavit už dnes, aby vás účinnost zákona nezastihla s nepřipraveným e-shopem, a co naopak ještě nemá smysl řešit do detailu, protože to dopíše až český zákonodárce. Jde o obecnou informaci, ne o individuální právní radu pro váš konkrétní sortiment.

Kde skutečně stojíme k 4. srpnu 2026

Transpoziční lhůta pro směrnici (EU) 2024/1799 uplynula 31. 7. 2026, aniž ji Česko splnilo. Sněmovní tisk 62 (nový zákon o povinnostech souvisejících s opravou výrobku) prošel druhým čtením 24. 6. 2026, ale čeká na třetí čtení a garanční hospodářský výbor jej dosud neprojednal. Souběžně běží sněmovní tisk 53, který novelizuje zákon o ochraně spotřebitele a občanský zákoník v části o prodloužení odpovědnosti po opravě. Navržená účinnost je prvním dnem měsíce následujícího po vyhlášení ve Sbírce – reálně tedy nejdříve na podzim 2026.

Pro e-shop to znamená jediné: žádná z povinností popsaných níže dnes není vymahatelná podle českého práva. Přesto je většina z nich daná směrnicí natolik pevně, že se v transpozici nezmění – směrnice (EU) 2024/1799 je plně harmonizační a členské státy se od ní nesmějí odchýlit, ledaže to sama dovolí (u délky lhůt odpovědnosti to umožňuje čl. 16 bod 2).

Co je dané směrnicí napevno a český zákon to nesmí obejít

Následující body nejsou spekulace, ale rámec, ve kterém se český zákon musí pohybovat.

Koho se povinnost opravy vůbec týká

Směrnice chrání jen spotřebitele, ne B2B vztahy, a jen vady, které se vyskytnou nebo projeví mimo rámec odpovědnosti prodávajícího podle čl. 10 směrnice (EU) 2019/771 (čl. 1 odst. 2). Samotná povinnost opravit (čl. 5) a informační povinnosti k ní (čl. 6) se navíc použijí jen na zboží, pro které stanoví požadavky na opravitelnost některý z právních aktů Unie v příloze II, a to jen v rozsahu, v jakém tyto požadavky stanoví (čl. 1 odst. 3). Naproti tomu evropský formulář o opravě, evropská platforma oprav a prodloužení odpovědnosti po opravě se týkají veškerého spotřebního zboží bez ohledu na přílohu II.

Příloha II se jmenuje „Seznam právních aktů Unie stanovujících požadavky na opravitelnost“ – není to seznam kategorií zboží, ale výčet jedenácti ekodesignových nařízení, z jejichž vlastní působnosti teprve plyne okruh zboží. Aktuálně jde o:

1. pračky a pračky se sušičkou pro domácnost,
2. myčky nádobí pro domácnost,
3. chladicí spotřebiče,
4. elektronické displeje,
5. svařovací zařízení,
6. vysavače,
7. servery a datová úložiště,
8. mobilní telefony, bezdrátové telefony a počítače typu slate,
9. bubnové sušičky pro domácnost,
10. zboží se zabudovanou baterií lehkých dopravních prostředků,
11. lokální topidla pro domácnost.

Poslední bod doplnila teprve směrnice Komise v přenesené pravomoci (EU) 2026/74. Seznam přitom není uzavřený – Komise jej má aktualizovat aktem v přenesené pravomoci bez zbytečného odkladu po zveřejnění nového unijního aktu s požadavky na opravitelnost, nejpozději do dvanácti měsíců od tohoto zveřejnění. Prodáváte-li dnes zboží, které do žádné z jedenácti kategorií nespadá, může se to časem změnit.

Co povinnost opravit znamená v praxi

Oprava se má provést bezplatně, nebo za přiměřenou cenu, a v přiměřené lhůtě (čl. 5 odst. 1 a 2). Povinná osoba smí opravu odmítnout jen tehdy, je-li fakticky nebo právně nemožná – podle recitálu 24 k tomu nestačí čistě ekonomické důvody, tedy že je oprava pro ni nevýhodná. Oprava tedy nebude povinně zdarma, ale zároveň ji nelze odmítnout jen proto, že se nevyplatí.

Kdo povinnost opravit skutečně nese

Povinnost opravit podle čl. 5 odst. 1 nese primárně výrobce. Není-li usazen v Unii, přechází na jeho zplnomocněného zástupce; není-li zástupce, na dovozce; není-li ani ten, na distributora (čl. 5 odst. 3). Český e-shop, který dováží zboží z přílohy II od výrobce mimo EU bez zástupce a bez dovozce, se tak snadno stává osobou povinnou opravovat.

Tato kaskáda ale přenáší jen povinnost provést opravu podle odstavce 1 – nic víc. Dva zákazy vázané na výrobce se kaskádou dál nepřenášejí:

• Čl. 5 odst. 6: výrobci nesmějí používat smluvní ustanovení ani technické překážky (hardwarové či softwarové), které brání opravě, ledaže je to odůvodněno oprávněnými a objektivními faktory včetně ochrany duševního vlastnictví. Zejména nesmějí bránit nezávislým opravářům v používání originálních i použitých náhradních dílů, kompatibilních dílů nebo dílů z 3D tisku, jsou-li v souladu s právem.
• Čl. 5 odst. 7: výrobci nesmějí odmítnout opravu pouze z toho důvodu, že předchozí opravu provedli jiní opraváři nebo jiné osoby. Tady žádná výhrada neplatí – oprávněné a objektivní faktory patří jen k odstavci 6.

Pokud tedy nejste výrobce, tyto dva zákazy vás přímo nezavazují, i kdybyste díky kaskádě museli opravu provést.

Formulář o opravě: dobrovolný nástroj s jednou důležitou výjimkou

Evropský informační formulář o opravě (EIRF) je pro opraváře dobrovolný – čl. 4 odst. 1 říká, že jej opraváři poskytnout „mohou“. Poskytne-li jej, musí být bezplatný (čl. 4 odst. 2), na trvalém nosiči a v přiměřené lhůtě po podání žádosti, ještě předtím, než je spotřebitel vázán smlouvou. Podmínky ve formuláři nelze měnit po dobu 30 kalendářních dnů, prodloužit tuto dobu lze dohodou, zkrátit ne (čl. 4 odst. 5).

Odchylně od bezplatnosti smí opravář požadovat úhradu nezbytných nákladů na diagnostickou službu, je-li nutná k určení povahy vady, druhu opravy a odhadu ceny – musí o tom ale spotřebitele informovat (čl. 4 odst. 3). Český návrh k tomu přidává vlastní pojistku: nebyla-li cena diagnostiky oznámena předem, platí, že strany si sjednaly její bezplatné provedení (§ 8 odst. 2 tisku 62). Návrh také místo pojmu „trvalý nosič“ pracuje s pojmem „textová podoba“ (§ 8 odst. 3 tisku 62) – jde o formulaci českého návrhu, ne směrnice.

Prodloužení odpovědnosti po opravě: mechanismus, ne čísla

Směrnice vkládá do směrnice (EU) 2019/771 pravidlo, že zvolí-li si spotřebitel jako prostředek nápravy opravu (podle čl. 13 odst. 2 této směrnice), prodlouží se doba odpovědnosti jednou o dvanáct měsíců; při výměně se neprodlužuje (čl. 16 bod 2 písm. a)). Prodávající musí spotřebitele o právu volby mezi opravou a výměnou a o možnosti prodloužení informovat dříve, než poskytne prostředek nápravy (čl. 16 bod 3). Tyto změny se navíc netýkají kupních smluv uzavřených před 31. červencem 2026 (čl. 21) – v ČR ovšem nastanou v rozsahu a ode dne, který určí až transpoziční zákon.

Toto je mechanismus daný napevno. Konkrétní číslo, kterým jej český zákon vyjádří, je jiná otázka – viz sekce níže.

Co dalšího je dané a nezmění se

• Výrobce splní povinnost opravit i zadáním subdodavateli – vlastní servisní síť tedy není nutná (čl. 5 odst. 1 a 3).
• Zapůjčení náhradního zboží po dobu opravy je možností výrobce, ne povinností – lze zdarma i za přiměřený poplatek (čl. 5 odst. 2 písm. c).
• Není-li oprava možná, smí výrobce nabídnout spotřebiteli renovované zboží jako náhradu – jde o možnost výrobce, ne o nárok spotřebitele (čl. 5 odst. 2 písm. d). Nejde o totéž, co výměna za renovovaný kus při reklamaci – to je jiný institut vázaný na výslovnou žádost spotřebitele, viz níže.
• Náhradní díly ke zboží z přílohy II musí být za přiměřenou cenu, která od opravy neodrazuje, v rozsahu, v jakém to daný ekodesignový akt vyžaduje (čl. 5 odst. 4).
• Spotřebitel si bez ohledu na povinnost výrobce může vybrat kteréhokoli opraváře podle svého uvážení (čl. 5 odst. 8). Opravářem se přitom rozumí kdokoli, kdo v rámci podnikání poskytuje opravárenské služby – včetně výrobců, prodávajících i nezávislých servisů (čl. 2 bod 2).
• Povinná osoba musí na webu zveřejňovat orientační ceny typické opravy a informace o opravárenských službách, a to po celou dobu trvání povinnosti opravy – podle recitálu 25 a důvodové zprávy jde typicky o řadu let vázanou na dostupnost dílů podle konkrétního ekodesignového nařízení (čl. 5 odst. 5 a čl. 6).
• Do 31. 7. 2027 má vzniknout evropská online platforma oprav s národními sekcemi; registrace servisů je dobrovolná a bezplatná, českým kontaktním místem má být MPO (čl. 7).
• Ujednání, které by v neprospěch spotřebitele vylučovalo, omezovalo nebo měnilo účinek těchto práv, nebude vůči spotřebiteli závazné – nadstandardní podmínky v jeho prospěch nabízet lze (čl. 14 odst. 1 a 2).
• Sankce za porušení povinností z čl. 4, 5 a 6 mají být účinné, přiměřené a odrazující; členské státy je měly Komisi oznámit do 31. 7. 2026 (čl. 15).

Co teprve upřesní český zákon

Tři důležité detaily zatím nemají finální podobu, protože je dotváří sněmovní tisky 62 a 53:

• Český návrh promítá prodloužení odpovědnosti po opravené reklamaci jako celkovou lhůtu tří let od převzetí věci (u použité věci o rok kratší), jednou, bez opakování, a jen pro smlouvy uzavřené od účinnosti nové úpravy. Prodávající by měl na prodloužení upozornit už při uplatnění reklamace, ne až při jejím vyřízení. Jde o jiné vyjádření téhož mechanismu, který směrnice popisuje jako prodloužení o dvanáct měsíců (viz výše) – finální číslo sledujte přímo v tisku 53.
• Výše sankcí se v návrhu pohybuje do 5 000 000 Kč s dozorem ČOI – jde ale zatím o návrh po druhém čtení, ne o schválené znění.
• Výměna za renovovaný (repasovaný) kus při reklamaci má být podle návrhu možná jen na výslovnou žádost spotřebitele – to je jiný institut než volba výrobce nabídnout renovované zboží místo nemožné opravy popsaná výše, nezaměňujte je.

Přesné znění všech tří bodů se může do třetího čtení a případného pozměňovacího řízení ještě upravit – sledujte stav tisků 62 a 53 přímo na webu Poslanecké sněmovny.

Koho z e-shopů se to reálně týká

Rozhodovací vodítko je jednoduché: pokud jste čistě prodávající a zboží pro vás dováží nebo vyrábí subjekt usazený v EU (výrobce, jeho zástupce, nebo dovozce), povinnost opravit mimo záruku vás minout může – nese ji ten subjekt. Pokud ale sami dovážíte zboží z přílohy II od výrobce mimo EU, a tento výrobce nemá v EU zplnomocněného zástupce ani jiného dovozce, stáváte se distributorem, na kterého kaskáda dopadá přímo.

Bez ohledu na to, kde v kaskádě stojíte, vám jako prodávajícímu vždy vzniknou reklamační povinnosti dané novelou občanského zákoníku a zákona o ochraně spotřebitele: upozornit spotřebitele na prodloužení odpovědnosti při uplatnění reklamace, respektovat režim výměny za renovovaný kus jen na jeho žádost a upravit reklamační řád.

Příklad: e-shop dováží mobilní telefony přímo od výrobce v Asii bez jeho zplnomocněného zástupce a bez samostatného dovozce v EU. Po účinnosti zákona se stává distributorem povinným k opravě podle čl. 5 odst. 1 – mobilní telefony jsou v příloze II. Naproti tomu e-shop, který stejné telefony nakupuje od českého distributora s vlastním zastoupením výrobce, povinnost opravit nenese – tu má subjekt výše v kaskádě.

Co dělat už teď – bez čekání na Sbírku

Zmapujte sortiment proti příloze II

Projděte katalog a označte položky, které spadají pod některý z jedenácti ekodesignových aktů – zejména bílou techniku, elektroniku s displejem, servery a úložiště, mobilní a bezdrátová zařízení. U ostatního zboží se vás povinnost opravit netýká, i když se na ně budou vztahovat formulář, platforma a prodloužená odpovědnost po opravě.

Ověřte si pozici v dodavatelském řetězci

Zjistěte u každého klíčového dodavatele, zda má výrobce zplnomocněného zástupce nebo dovozce v EU. Pokud ne a vy jste jediným článkem mezi výrobcem mimo EU a spotřebitelem, počítejte s tím, že se stanete distributorem povinným opravovat.

Připravte obsah webu předem

Text s orientačními cenami oprav a informacemi o opravárenských službách bude nutné mít dostupný na webu po celou dobu trvání povinnosti opravy. Připravte si šablonu podle sortimentu už teď, ať ji jen doplníte konkrétními čísly, jakmile budou známa.

Projděte reklamační řád a VOP

I bez ohledu na povinnost opravit vás čeká úprava reklamačního řádu kvůli prodloužené odpovědnosti po opravě a režimu renovovaného zboží na žádost spotřebitele. Ujednání, která by tato práva oslabovala, nebudou vůči spotřebiteli závazná. Stav svých VOP a reklamačního řádu si ověřte formou rychlé prověrky.

Sledujte legislativní proces

Sněmovní tisky 62 a 53 procházejí posledními čteními – sledujte je přímo na webu Poslanecké sněmovny, protože právě tam se dořeší body popsané výše jako otevřené.

Akční plán 30/60/90 dní

1. Do 30 dnů: Projděte katalog a označte zboží spadající pod přílohu II. Zjistěte u klíčových dodavatelů, kdo je výrobce, jeho zástupce, dovozce nebo distributor.
2. Do 30 dnů: Zkontrolujte, zda ve VOP nemáte ustanovení, která by po účinnosti zákona odporovala kogentní úpravě prodloužené odpovědnosti nebo renovovaného zboží.
3. Do 60 dnů: Připravte šablonu webové stránky s orientačními cenami oprav a kontakty na servisy pro zboží z přílohy II, i kdyby zatím zůstala neveřejná.
4. Do 60 dnů: Projednejte se servisním partnerem, zda bude EIRF formulář vydávat, a nastavte proces informování o ceně diagnostiky předem.
5. Do 90 dnů: Upravte návrh reklamačního řádu tak, aby zohledňoval upozornění na prodloužení odpovědnosti při uplatnění reklamace.
6. Do 90 dnů: Ověřte stav tisků 62 a 53 a datum plánované účinnosti, ať víte, kdy má nová úprava reálně nabýt účinnosti.

Časté omyly

„Oprava bude vždycky zdarma.“ Směrnice ukládá opravu bezplatně nebo za přiměřenou cenu – zdarma to není automaticky, a diagnostiku si opravář navíc smí účtovat, pokud o tom předem informuje.

„Když nemáme vlastní servis, povinnost opravit se nás netýká.“ Vlastní servisní síť není podmínkou – výrobce i celá kaskáda mohou opravu zadat subdodavateli. Otázka zní, kde v kaskádě stojíte, ne jestli máte dílnu.

„Formulář o opravě musí vydávat každý opravář.“ EIRF je dobrovolný nástroj – opravář jej „může“ poskytnout, nemusí. Pokud jej ale poskytne, musí dodržet bezplatnost formuláře samotného i pravidla pro dobu platnosti podmínek.

„Zákon už teď zavazuje, protože jde o unijní pravidlo.“ Povinnosti mezi e-shopem a spotřebitelem v Česku nastanou až účinností transpozičního zákona, který zatím čeká na třetí čtení.

Zdroje

• Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1799, CELEX 32024L1799 – https://publications.europa.eu/resource/celex/32024L1799
• Sněmovní tisk 62, Poslanecká sněmovna, 10. volební období – https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=10&t=62
• Sněmovní tisk 53, Poslanecká sněmovna, 10. volební období – https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=10&t=53

Shrnutí

K 4. srpnu 2026 právo na opravu v Česku neplatí – transpoziční lhůta uplynula nesplněná a zákon čeká na třetí čtení. Rámec, který se transpozicí nezmění, je ale jasný: povinnost opravit mimo záruku se váže na výrobce a kaskádou na zástupce, dovozce a distributora, a to jen u zboží z jedenácti ekodesignových aktů přílohy II; formulář o opravě, platforma a prodloužená odpovědnost po opravě dopadají na veškeré spotřební zboží. E-shop jako prodávající povinnost opravit zpravidla nenese, pokud ale sám dováží zboží mimo EU bez zástupce a dovozce, může se stát distributorem, na kterého kaskáda dopadne. Reklamační povinnosti – upozornění na prodloužení odpovědnosti a režim renovovaného zboží na žádost – vzniknou každému prodávajícímu bez ohledu na kaskádu. Konkrétní výši sankcí, přesnou délku prodloužené odpovědnosti a detaily renovovaného zboží při reklamaci dopíše až schválený český zákon – do té doby má smysl mapovat sortiment, dodavatelský řetězec a připravovat obsah webu, ne čekat na vyhlášení ve Sbírce se založenýma rukama.