Cena náhradních dílů a právo na opravu: co reálně platí

Hledáte konkrétní částku – kolik smí stát náhradní díl k pračce nebo tabletu, aby to bylo v souladu s právem na opravu? Odpověď je jednoduchá a v žádném primárním prameni ji nezměníte: žádné číslo v předpisu není. Směrnice (EU) 2024/1799 pracuje s otevřeným právním standardem – „přiměřená cena, která neodrazuje od oprav“ – a tento standard navíc v Česku k 4. srpnu 2026 ještě právně neplatí. Tento článek vysvětluje, co test skutečně znamená, na koho dopadá a co si z něj e-shop, výrobce nebo dovozce mohou odnést už teď. Jde o obecnou informaci k orientaci ve věci, ne o individuální právní radu pro váš konkrétní případ.

Co směrnice o ceně náhradních dílů skutečně říká

Jádro povinnosti nese čl. 5 odst. 4 směrnice: výrobci, kteří zajišťují dostupnost náhradních dílů a nástrojů ke zboží z přílohy II, je musí nabízet za přiměřenou cenu, která neodrazuje od oprav – a to v rozsahu, v jakém to požadavky na opravitelnost stanoví příslušné unijní akty pro daný produkt.

Tři nuance, které rozhodují

• Nejde o povinnost vyrábět nebo skladovat díly natrvalo – jde o povinnost, pokud výrobce dostupnost dílů už zajišťuje, nastavit k ní přiměřenou cenu.
• Test „neodrazuje od oprav“ je kvalitativní, nikoli číselný. Přiměřenost se posuzuje k okolnostem, ne k pevné tabulce.
• Povinnost se aktivuje jen „v rozsahu, v jakém tyto akty požadavky na opravitelnost stanoví“ – tedy podle konkrétního sektorového unijního aktu k danému produktu (typicky ekodesignové nařízení), ne podle směrnice 2024/1799 samotné.

Poslední bod je klíč, který většina laických výkladů přehlíží: směrnice 2024/1799 cenovou povinnost jen aktivuje a rámuje. Co všechno musí být dostupné a jak dlouho, určuje jiný, produktově specifický předpis.

Proč zde nenajdete číslo – ani v budoucnu

Směrnice je plně harmonizující (čl. 3): členské státy se od ní nesmí odchýlit, pokud to sama nedovolí. U délky lhůt odpovědnosti to dovoluje, u cenového standardu k dílům nikoli. Český zákon tedy nemá volnou ruku doplnit vlastní pevnou částku ani vlastní procento – ani mírnější, ani striktnější. Směrnice ani český návrh s doplněním konkrétní částky nepočítají tak, jako se to čeká třeba u seznamu zboží. Standard „přiměřená cena, která neodrazuje“ zůstane otevřeným právním pojmem i po transpozici.

Na koho a na jaké zboží se to vztahuje

Povinnost cílí jen na zboží, pro které stanoví požadavky na opravitelnost některý z právních aktů Unie uvedených v příloze II, a jen v tom rozsahu, v jakém je stanoví (čl. 1 odst. 3). Příloha II se jmenuje „Seznam právních aktů Unie stanovujících požadavky na opravitelnost“ a má jedenáct položek – nejsou to kategorie zboží, ale ekodesignové předpisy, z jejichž vlastní působnosti okruh zboží teprve plyne: pračky a pračky se sušičkou pro domácnost, myčky nádobí pro domácnost, chladicí spotřebiče, elektronické displeje, svařovací zařízení, vysavače, servery a datová úložiště, mobilní telefony, bezdrátové telefony a počítače typu slate, bubnové sušičky pro domácnost, zboží se zabudovanou baterií lehkých dopravních prostředků a lokální topidla pro domácnost.

Mimo tento seznam cenová povinnost k náhradním dílům podle čl. 5 odst. 4 neplatí – směrnice se navíc týká jen vztahů se spotřebiteli, B2B obchod stojí mimo. Pozor ale na rozhraní mezi jednotlivými částmi předpisu: zatímco povinnost opravy a cenová povinnost k dílům (čl. 5 a 6) se váže jen na přílohu II, evropský formulář o opravě, evropská platforma oprav i prodloužení odpovědnosti po opravě se mají vztahovat na veškeré spotřební zboží. Tato dvě odlišná pole působnosti se v praxi často pletou a je to jeden z nejčastějších zdrojů mylných závěrů.

Kdo je „výrobcem“ v kaskádě povinných osob

Formálně povinnost dopadá na výrobce – čl. 5 odst. 4 mluví o „výrobcích, kteří zajišťují dostupnost náhradních dílů a nástrojů“. Kaskáda v odstavci 3 přitom přenáší jen „povinnost výrobce provést opravu podle odstavce 1“: sídlí-li výrobce mimo Unii, plní ji jeho zplnomocněný zástupce, není-li ho, dovozce, a není-li ani ten, distributor. Cenu dílů podle odstavce 4 tedy směrnice kaskádou výslovně nepřenáší – český návrh ale ano, protože jeho § 7 (sněmovní tisk 62) váže kaskádu na § 3 až 5 a cena dílů je v § 4 odst. 3. Který závěr v ČR nakonec platí, potvrdí až schválený zákon. Český e-shop, který dováží například tablety přímo od výrobce mimo EU bez zástupce a bez samostatného dovozce, se tak může snadno stát tím, kdo v konečném důsledku musí i cenu náhradních dílů řešit. Kdo v této kaskádě přesně stojí, je věc, kterou stojí za to u konkrétního sortimentu ověřit – detailně se rozlišení výrobce, zástupce, dovozce a distributora věnuje samostatné téma; zde stačí vědět, že se to může týkat i vás jako prodejce.

Pokud prodáváte zboží z přílohy II a jste v kaskádě jako výrobce, zástupce, dovozce nebo distributor, pak se vás cenová povinnost k dílům bude týkat přímo, jakmile zákon nabude účinnosti. Pokud jste jen e-shop, který kupuje zboží od dovozce usazeného v EU, pak vás tato konkrétní povinnost necílí – ale reklamační povinnosti (upozornění na prodloužení odpovědnosti, režim renovovaných kusů) vás čekají v každém případě.

Web musí ukazovat orientační cenu opravy – to je jiná povinnost

Kromě samotné ceny dílu má povinná osoba (výrobce, respektive ten, na koho dopadne kaskáda) na svém webu zpřístupnit orientační ceny typické opravy a informace o opravárenských službách. Tuto informaci má držet alespoň po celou dobu trvání povinnosti opravy – ta se váže na ekodesignové požadavky dostupnosti dílů. Důvodová zpráva k českému návrhu k jejich délce uvádí jen obecně, že povinnost zajišťovat náhradní díly „se sice obvykle pohybuje kolem 10 let, může být ale u určitých dílů kratší, například 6 let“. Konkrétní číslo pro konkrétní výrobek proto hledejte přímo v jeho ekodesignovém nařízení, ne v důvodové zprávě a ne v tomto článku.

Pro e-shop nebo výrobce to v praxi znamená dvě oddělené, ale propojené povinnosti:

1. Cena dílu musí být přiměřená a nesmí odrazovat od opravy (čl. 5 odst. 4).
2. Orientační cena celé opravy (díl plus práce) musí být zveřejněná na webu a udržovaná po dobu vázanou na ekodesignové požadavky k danému produktu (čl. 5 odst. 5 a čl. 6).

Tato dvě čísla se nesmí zaměňovat – první je regulační standard na vstupní cenu dílu, druhé je informační povinnost o výsledné ceně servisu pro spotřebitele.

Cena dílu, cena opravy a cena diagnostiky – tři různé částky

Oprava mimo záruku podle práva na opravu nebude povinně zdarma – výrobce ji smí nabídnout bezplatně, nebo za přiměřenou cenu (čl. 5 odst. 2 písm. a)). Operativní text zná jediný důvod odmítnutí: „Výrobce není povinen takové zboží opravit, pokud oprava není možná“ (čl. 5 odst. 1); že jde o nemožnost faktickou nebo právní a že čistě ekonomické důvody nestačí, plyne až z recitálu 24, tedy z vodítka k výkladu, ne z normy. Cena samotné opravy (práce, případně díl) je tedy jiná kategorie než cenová regulace dílu podle čl. 5 odst. 4 – ta se týká jen ceny, za kterou je díl vůbec na trhu k dispozici, ne toho, kolik si servis účtuje za montáž.

Podobně platí, že pokud opravář dobrovolně vydá evropský informační formulář o opravě, musí být bezplatný – ale odchylně smí požadovat úhradu nezbytných nákladů na diagnostiku, je-li potřebná k určení vady, druhu opravy a odhadu ceny, a o těchto nákladech musí informovat; podle českého návrhu (§ 8 odst. 2 tisku 62) by cena diagnostiky neoznámená předem byla považována za bezplatnou. I to je jiná kapsa peněz než cena dílu samotného.

Příklad z praxe: e-shop prodává pračky značky, jejíž výrobce sídlí mimo EU a spolupracuje s českým dovozcem. Dovozce zajišťuje díly přes autorizovaný servis. Pokud servis diagnostikuje vadu bubnu a nabídne díl za cenu, která fakticky odpovídá téměř celé hodnotě nového spotřebiče, jde o typický případ ceny, která odrazuje od opravy – přesně to má standard čl. 5 odst. 4 řešit. Naproti tomu poplatek za samotnou diagnostiku vady je legitimní samostatná položka, pokud o ní servis informuje předem.

Druhý příklad: e-shop dováží počítače typu slate (tablety) od výrobce mimo EU, který v EU nemá zplnomocněného zástupce ani samostatného dovozce. E-shop se tak stává distributorem v kaskádě podle čl. 5 odst. 3 – povinnost opravu zajistit dopadne na něj. Zda ponese i odpovědnost za cenu náhradního displeje nebo baterie, závisí na tom, jak se vyřeší rozdíl mezi čl. 5 odst. 4 směrnice (adresátem jsou „výrobci“) a § 7 českého návrhu (kaskáda i na cenu dílů) popsaný výše.

Z přiměřené ceny dílů budou těžit i nezávislé servisy

Právo na opravu výslovně chrání svobodu volby: spotřebitelé se mají moci obrátit na kteréhokoli opraváře podle svého výběru, nezávisle na tom, kdo nese primární povinnost opravy. Aby to fungovalo v praxi, nesmí výrobce hardwarovými, softwarovými ani smluvními technikami bránit opravě mimo autorizovaný servis – není-li to odůvodněno oprávněnými a objektivními faktory včetně ochrany práv duševního vlastnictví – a nesmí bránit nezávislým opravářům v použití originálních, použitých, kompatibilních i 3D tištěných dílů, jsou-li v souladu s požadavky unijního nebo vnitrostátního práva (čl. 5 odst. 6). Cenová povinnost k dílům podle čl. 5 odst. 4 tedy nechrání jen zákazníky autorizovaného servisu – týká se dostupnosti dílů na trhu obecně, ze které profitují i nezávislí opraváři.

Co platí najisto od kdy

K 4. srpnu 2026 v ČR povinnosti z práva na opravu – včetně cenové povinnosti k dílům – stále neplatí. Transpoziční lhůta uplynula 31. července 2026 nesplněná. Sněmovní tisk 62 (zákon o povinnostech souvisejících s opravou výrobku) prošel druhým čtením 24. června 2026 a čeká na třetí čtení; k témuž 4. srpnu 2026 jej garanční hospodářský výbor po druhém čtení neprojednal. Stav obou tisků si ověřte na psp.cz – od uvedeného data se mohl posunout. Souběžně běží novela zákona o ochraně spotřebitele (tisk 53). Reálná účinnost se očekává nejdříve na podzim 2026, protože navržené znění počítá s účinností prvním dnem měsíce následujícího po vyhlášení zákona.

Do té doby žádná z popsaných povinností v Česku neplatí.

Co teprve upřesní prováděcí akty (výhled)

Několik věcí kolem cenové povinnosti k dílům se ještě upřesní – ale ne v podobě čísla u samotné ceny, spíš v podobě rozsahu a sankcí:

• Seznam zboží poroste. Komise má přílohu II aktualizovat aktem v přenesené pravomoci bez zbytečného odkladu po zveřejnění nového unijního aktu s požadavky na opravitelnost, nejpozději do dvanácti měsíců od jeho zveřejnění. Jednou se to už stalo – směrnice v přenesené pravomoci (EU) 2026/74 doplnila lokální topidla pro domácnost, takže dnešní příloha II má jedenáct položek. Další rozšíření lze čekat, ale bez čísla o konkrétním datu nebo produktu.
• Konkrétní požadavky na opravitelnost pro každý produkt – tedy co přesně musí být za jakou cenu dostupné – určují sektorové akty (typicky ekodesignová nařízení), ne směrnice 2024/1799 samotná. Ty se liší produkt od produktu a jejich sledování je nutná domácí úloha pro každého výrobce či dovozce zvlášť.
• Sankce. Český návrh (tisk 62, po druhém čtení) pracuje s pokutami do 5 000 000 Kč v dozoru ČOI – jde ale o návrh, ne o platný text; konečná podoba se může v třetím čtení ještě změnit.

Akční plán 30/60/90 dní

1. Do 30 dní: Zjistěte, zda na vaše zboží dopadá některý z jedenácti ekodesignových předpisů uvedených v příloze II, a pokud ano, ověřte svou pozici v kaskádě výrobce – zástupce – dovozce – distributor. U dováženého zboží (například počítače typu slate, chladicí spotřebiče) prověřte, zda má výrobce v EU zástupce nebo dovozce, nebo zda kaskáda dopadá až na vás.
2. Do 60 dní: Pokud vyjde najevo, že jste (nebo brzy budete) povinnou osobou, zmapujte u dodavatele nebo výrobce aktuální ceník náhradních dílů a srovnejte ho s cenou nabízenou nezávislým servisům. Připravte si podklady pro budoucí zveřejnění orientačních cen typické opravy na webu.
3. Do 90 dní: Sledujte postup tisků 62 a 53 v Poslanecké sněmovně a nastavte si interní proces, který spustíte v okamžiku nabytí účinnosti zákona. Přesnou expozici vaší firmy a konkrétní kroky si můžete nechat ověřit formou rychlé prověrky.

Časté omyly

„Zákon stanoví konkrétní procento nebo částku za díl.“ Ne. Test je kvalitativní – „přiměřená cena, která neodrazuje od oprav“ – a plná harmonizace znamená, že ani český zákon vlastní číslo nedoplní.

„Týká se to jen praček a mobilů, ne mého sortimentu.“ Záleží na tom, zda na vaše zboží dopadá některý z jedenácti ekodesignových předpisů uvedených v příloze II a v jakém rozsahu pro ně požadavky na opravitelnost stanoví. Bez ověření konkrétního produktu to nelze předjímat.

„Jako e-shop se mě to netýká, to řeší výrobce.“ Netýká se vás jen tehdy, pokud nejste nikde v kaskádě výrobce – zástupce – dovozce – distributor. U zboží dováženého přímo od výrobce mimo EU bez zástupce a bez dovozce se distributorem stává právě prodejce.

Zdroje

• Směrnice (EU) 2024/1799, čl. 3 (plná harmonizace), čl. 5 odst. 1–9, čl. 6 – CELEX 32024L1799: https://publications.europa.eu/resource/celex/32024L1799
• Příloha II směrnice (EU) 2024/1799 ve znění směrnice Komise v přenesené pravomoci (EU) 2026/74 – CELEX 32026L0074: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32026L0074
• Poslanecká sněmovna ČR, text sněmovního tisku 62/0 včetně důvodové zprávy (§ 4, § 5, § 7): https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=10&CT=62&CT1=0
• Poslanecká sněmovna ČR, sněmovní tisk 62 (10. volební období, stav k 4. 8. 2026): https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=10&t=62
• Poslanecká sněmovna ČR, sněmovní tisk 53 (10. volební období): https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=10&t=53

Shrnutí

Přiměřená cena náhradních dílů podle práva na opravu není žádné konkrétní číslo ani procento – je to otevřený právní standard, který má zabránit tomu, aby cena dílu fakticky odradila spotřebitele od opravy. Aktivuje se jen u zboží z působnosti jedenácti ekodesignových předpisů uvedených v příloze II, a jen v rozsahu, který ten který akt stanoví. Adresátem je podle čl. 5 odst. 4 výrobce; kaskáda z odstavce 3 přenáší výslovně jen povinnost opravu provést, český návrh ji však vztahuje i na cenu dílů – český e-shop se tak může snadno stát adresátem, pokud dováží zboží přímo od výrobce mimo EU bez zástupce a bez dovozce. K 4. srpnu 2026 tato povinnost v Česku ještě neplatí, protože transpoziční zákon dosud nenabyl účinnosti; reálně se očekává nejdříve na podzim 2026. Do té doby má smysl zjistit svou pozici v kaskádě a připravit si podklady – ne čekat na číslo, které v předpisu nikdy nebude.