Technický list vs. prohlášení o shodě podle PPWR

Zákazníci – ať už koneční spotřebitelé, nebo B2B odběratelé – si od e-shopů čím dál častěji vyžadují „doklad o shodě s PPWR“. Řada firem na to reaguje rychle: pošle vlastní technický list s větou „naše obaly jsou ve shodě s PPWR“ a považuje věc za vyřízenou. Problém je, že technický list a EU prohlášení o shodě jsou dva zcela odlišné dokumenty s jinou právní vahou – a záměna jednoho za druhý vystavuje firmu riziku, aniž by o tom věděla. Tento text vysvětluje, kde je hranice, kdo prohlášení skutečně vydává a co si od dodavatele reálně vyžádat, než cokoli podepíšete zákazníkovi.

Jde o obecný výklad, ne o individuální právní radu pro váš konkrétní obal – u hraničních případů vždy ověřte roli a dokumentaci u zdroje nebo formou rychlé prověrky.

EU prohlášení o shodě: kdo ho vydává a co musí obsahovat

EU prohlášení o shodě (DoC) vypracovává výrobce (případně jeho písemně pověřený zástupce podle čl. 17 – odpovědnost ale nese vždy výrobce), a to poté, co posouzením shody podle čl. 38 prokáže soulad obalu s požadavky čl. 5 až 12 (čl. 15 odst. 2). Obsah a vzor prohlášení stanoví čl. 39 a příloha VIII, která obsahuje – mimo jiné – bod 3 (prohlášení vydané na výhradní odpovědnost výrobce), bod 5 (odkaz na další akty Unie, pokud se na obal vztahují) a bod 7 (identifikace oznámeného subjektu, byl-li do posouzení zapojen). Bez těchto náležitostí dokument prohlášením o shodě není, ať už se tak sám nazývá.

Výjimku má jen úzká skupina zakázkových přepravních obalů pro konfigurovatelné zdravotnické prostředky a systémy určené do průmyslových a zdravotnických zařízení (čl. 15 odst. 11) – pro naprostou většinu e-shopového zboží se neuplatní.

Kdo je výrobce podle PPWR

Výrobcem je podle čl. 3 odst. 1 bodu 13 ten, kdo vyrábí obaly nebo balený výrobek, a podle písm. a) i ten, kdo si je nechá navrhnout nebo vyrobit pod svým jménem nebo ochrannou známkou. Pokyny Komise k PPWR (C/2026/3084, oddíl 2) to upřesňují: u prodejních a skupinových obalů je výrobcem obvykle ten, kdo je plní svým výrobkem, i když obal koupil hotový; u přepravních obalů obvykle firma, která je vyrábí, ledaže je uživatel zřetelně označí svým jménem nebo ochrannou známkou; u obalu bez značky rozhoduje, kdo zadává objednávku a určuje specifikace designu. Prodáváte-li jen hotové zboží v obalech jeho výrobce beze změny, výrobcem obalu nejste – DoC vypracovává výrobce a vy si vyžádejte jeho kopii. Plníte-li ale vlastní výrobky do prodejních nebo skupinových obalů, je DoC zpravidla vaše povinnost (ledaže se uplatní mikro-výjimka) a dodavatel obalu vám k němu musí poskytnout informace a dokumentaci (čl. 16 odst. 1).

Technický list: obchodní dokument, ne právní záruka

Technický list nemá v PPWR žádnou zákonnou definici ani právní sílu EU prohlášení o shodě. Firma si ho může sestavit podle vlastní potřeby – uvést materiálové složení, rozměry, gramáž, případně marketingová tvrzení o recyklovatelnosti. To samo o sobě není problém.

Problém nastává ve chvíli, kdy technický list obsahuje větu typu „výrobky jsou ve shodě s PPWR“ jako samostatné, ničím nepodložené tvrzení. Bez odkazu na konkrétní DoC výrobce (číslo, datum vydání, kdo jej vydal) jde o tvrzení, které při kontrole neobstojí – ani netvrdí, ani neprokazuje shodu, protože k tomu nemá zákonný mandát.

Bezpečné použití technického listu je jiné: může na EU prohlášení o shodě odkazovat, citovat jeho identifikační údaje a doplnit obchodní informace, které DoC neobsahuje. Nahradit ho ale nemůže.

Distributor a dovozce shodu neprohlašují – jen ji ověřují

Dovozce ani distributor shodu s PPWR neprohlašují – jen ověřují, že ji zajistil výrobce. Podle čl. 18 odst. 2 dovozce před uvedením obalu na trh zajistí, že výrobce provedl posouzení shody podle čl. 38 a vypracoval technickou dokumentaci podle přílohy VII, že je obal označen podle čl. 12, že jsou přiloženy požadované doklady a že výrobce splnil čl. 15 odst. 5 a 6. Dovozce tedy ověřuje, co udělal výrobce – nevypracovává DoC ani technickou dokumentaci za něj.

Vedle toho má dovozce vlastní, samostatnou povinnost: uvést na obalu své jméno, obchodní název nebo ochrannou známku a poštovní adresu, případně elektronický kontakt (čl. 18 odst. 3). Platí to i tehdy, když je obal výrobcem řádně označen – jde o jinou povinnost než údaje výrobce podle čl. 15 odst. 6, a obě je snadné zaměnit.

Kdy se dovozce nebo distributor stává výrobcem (čl. 21)

Dovozce nebo distributor přebírá povinnosti výrobce podle čl. 15 – tedy i povinnost vypracovat DoC – jen ve dvou situacích: uvádí-li obal na trh pod svým jménem nebo ochrannou známkou, anebo upravuje-li již uvedený obal způsobem, který by mohl ovlivnit jeho soulad s požadavky (čl. 21). Podmínka o možném ovlivnění souladu je nedílnou součástí pravidla – běžná úprava, která soulad neovlivňuje, roli nepřevrací. Je-li však takový dovozce nebo distributor mikropodnikem a osoba, která mu obaly dodává, se nachází v Unii, považuje se pro účely čl. 15 za výrobce tento dodavatel (čl. 21 druhý pododstavec). Nařízení nezná žádný test „kdo byl na trhu EU první“ ani přenos role smlouvou s dodavatelem.

Příklad z praxe: e-shop s kosmetikou nakupuje neutrální přepravní kartonové krabice a posílá v nich zboží zákazníkům beze změny designu ani konstrukce krabic – výrobcem těchto generických přepravních obalů zůstává firma, která je fyzicky vyrábí (pokyny Komise, C/2026/3084, oddíl 2). Pokud si ale nechá vyrobit vlastní krabice se svým logem podle vlastního návrhu, stává se podle čl. 3 odst. 1 bodu 13 výrobcem a povinnosti čl. 15 – včetně DoC – přebírá on, ne dodavatel kartonu.

Mikropodniky: dva testy, které se snadno pletou

Vedle odchylky pro dovozce a distributory (čl. 21 druhý pododstavec, viz výše) obsahuje PPWR dvě různé mikro-výjimky a jejich záměna je jednou z nejčastějších chyb.

• Obecná definice výrobce (čl. 3 bod 13 písm. b): je-li osoba, která si nechá obal navrhnout či vyrobit pod svou značkou, mikropodnikem a dodavatel obalu je usazen v témže členském státě, je výrobcem místo ní dodavatel.
• Test pro účely čl. 15 (odst. 12): stejná konstrukce, ale se širším geografickým kritériem – dodavatel musí být usazen kdekoli v Unii, ne nutně ve stejném státě.

Prakticky to znamená: mikropodnik s dodavatelem v jiném členském státě může být podle obecné definice (čl. 3) výrobcem, ale pro účely povinností podle čl. 15 – tedy i pro vypracování DoC – se za výrobce považuje dodavatel, pokud sídlí kdekoli v Unii. Obě podmínky (mikropodnik i sídlo dodavatele) jsou kumulativní a testy se nekryjí. Podle doslovného znění se obě výjimky týkají jen toho, kdo si obal nebo balený výrobek nechává navrhnout nebo vyrobit pod svým jménem či značkou.

Bezpečná formulace pro zákazníky

Nejbezpečnější formulace v komunikaci se zákazníkem zní: odkaz na dokumentaci výrobce, ne vlastní prohlášení o shodě s obalovým nařízením. Konkrétně:

• Uveďte, kdo je výrobcem obalu (jméno, případně sídlo).
• Odkažte na existenci EU prohlášení o shodě u výrobce s jeho identifikačními údaji.
• Pokud jste distributor nebo běžný dovozce, napište to takto – nepište „prohlašujeme shodu“, protože to prohlášení nevydáváte.
• Pokud jste výrobcem – podle čl. 3 odst. 1 bodu 13 (plníte vlastní výrobky do prodejních či skupinových obalů, vlastní značka) nebo podle čl. 21 (vlastní značka dovozce či distributora, úprava ovlivňující soulad) –, pak DoC vypracujete a archivujete vy; teprve pak smíte psát „naše EU prohlášení o shodě“.

Co má technický list obsahovat, aby nelhal

Aby technický list neuváděl zákazníka v omyl, měl by obsahovat:

1. Přesnou identifikaci obalu (typ, materiál, rozměry, gramáž).
2. Jméno a roli subjektu, který dokument vydává (výrobce, dovozce, distributor).
3. Odkaz na konkrétní EU prohlášení o shodě – číslo/označení a datum, u koho je archivováno.
4. Zdroj tvrzení o recyklovatelnosti nebo materiálovém složení – ne obecnou frázi, ale odkaz na podklad (např. posouzení podle čl. 38 nebo dodavatelské osvědčení).

Naopak by nikdy neměl obsahovat nepodloženou větu „ve shodě s PPWR“ bez odkazu na DoC, ani tvrzení o konkrétní třídě recyklovatelnosti, pokud pro ně firma nemá podklad – k tomu viz sekci o aktech v přenesené pravomoci níže.

Co si vyžádat od výrobce nebo dodavatele

Než cokoli pošlete zákazníkovi, vyžádejte si od výrobce nebo dodavatele:

• Kopii EU prohlášení o shodě podle přílohy VIII, s identifikací obalu, na který se vztahuje.
• Potvrzení, že technická dokumentace podle přílohy VII existuje a je archivována.
• Pokud zboží dovážíte, ověřte, že dovozce splnil povinnosti podle čl. 18 odst. 2 – tedy že skutečně zkontroloval, ne jen převzal ujištění výrobce bez dokladu.
• U vlastní značky, upravovaného designu nebo plnění vlastních výrobků do prodejních či skupinových obalů ověřte, zda nejste výrobcem (čl. 3 odst. 1 bod 13, čl. 21) a nemáte DoC vypracovat sami.

Archivace a co hrozí při chybějící dokumentaci

Výrobce uchovává technickou dokumentaci a EU prohlášení o shodě pět let u obalů na jedno použití a deset let u opětovně použitelných obalů, vždy ode dne uvedení obalu na trh (čl. 15 odst. 3); stejná lhůta platí pro dovozce podle čl. 18 odst. 7. Lhůtu nelze vnitrostátním předpisem zkrátit.

Sankce za porušení PPWR, tedy i za chybějící nebo klamavou dokumentaci, stanoví členské státy podle čl. 68 do 12. února 2027; správní pokuty nařízení výslovně vyžaduje za nesplnění požadavků podle čl. 24 až 29. Prakticky hrozivější je jiný mechanismus: stažení obalu z trhu, zákaz jeho dodávání nebo stažení z oběhu ukládají orgány dozoru nad trhem podle čl. 58 (obaly představující riziko) a čl. 62 odst. 2 (přetrvávající formální nesoulad, mezi jehož typickými příklady je právě chybějící EU prohlášení o shodě).

Co platí najisto od 12. srpna 2026

Nařízení se použije od tohoto data (čl. 71), a s ním i povinnosti popsané výše bez dalších podmínek:

• Povinnost výrobce vypracovat EU prohlášení o shodě podle čl. 15 odst. 2 a čl. 39.
• Ověřovací povinnost dovozce podle čl. 18 odst. 2 a jeho vlastní označovací povinnost podle odst. 3.
• Pravidlo čl. 21, kdy se dovozce nebo distributor stává výrobcem.
• Archivační lhůty pět a deset let podle čl. 15 odst. 3 a čl. 18 odst. 7.

Tato ustanovení nečekají na žádný prováděcí ani delegovaný akt – platí přímo od data použitelnosti.

Co teprve upřesní akty v přenesené pravomoci (výhled)

Opatrnost je namístě u tvrzení o konkrétní třídě recyklovatelnosti (A, B, C), které firmy někdy uvádějí v technickém listu jako důkaz kvality. Obecná povinnost, že obaly musí být recyklovatelné, platí od data použitelnosti nařízení bez odkladu (čl. 6 odst. 1), podle pokynů Komise (C/2026/3084) ale do použitelnosti kritérií designu pro recyklaci jen v rozsahu dosavadních požadavků směrnice 94/62/ES. Kritéria designu pro recyklaci a metodika zařazení do tříd A, B a C mají teprve vzniknout delegovanými akty Komise, jejichž přijetí nařízení očekává do 1. ledna 2028 (čl. 6). Než v technickém listu uvedete konkrétní třídu, ověřte u zdroje aktuální stav delegovaných aktů – bez zveřejněné metodiky nelze zařazení do třídy opřít o nic jiného než o vlastní odhad, a to je stejně nepodložené tvrzení jako obecná fráze „ve shodě s PPWR“.

Akční plán 30/60/90 dní

1. Do 30 dnů: Projděte texty, které dnes posíláte zákazníkům (technické listy, e-maily, popisky produktů) a vyhledejte věty typu „ve shodě s PPWR“ bez odkazu na konkrétní dokument.
2. Do 30 dnů: Určete svou roli u každého typu obalu – výrobce, dovozce, nebo distributor – podle čl. 3, čl. 18 a čl. 21. U vlastní značky nebo upraveného designu ověřte podmínku „mohlo by ovlivnit soulad“.
3. Do 60 dnů: Vyžádejte si od výrobců a dodavatelů kopie EU prohlášení o shodě a potvrzení o existenci technické dokumentace pro obaly, které prodáváte pod cizí značkou.
4. Do 60 dnů: Přepracujte šablonu technického listu tak, aby odkazovala na konkrétní DoC (číslo, datum, vydavatel), místo aby shodu tvrdila sama za sebe.
5. Do 90 dnů: Nastavte archivační proces s lhůtami pět a deset let od uvedení obalu na trh a přiřaďte odpovědnost za jeho vedení konkrétní osobě ve firmě.
6. Do 90 dnů: Pokud jste u některého obalu výrobcem (čl. 3 odst. 1 bod 13 nebo čl. 21), zajistěte posouzení shody podle čl. 38 a vypracujte vlastní DoC – u nejistých případů využijte rychlou prověrku.

Časté omyly

• „Poslali jsme technický list, takže máme prohlášení o shodě.“ Technický list je obchodní dokument bez právní síly DoC – nahradit ho nemůže, ani když obsahuje slovo „shoda“.
• „Jsme jen distributor, prohlášení se nás netýká vůbec.“ Týká se vás nepřímo – jakmile obal upravíte způsobem, který může ovlivnit jeho soulad, nebo ho uvedete pod vlastní značkou, stáváte se podle čl. 21 výrobcem se všemi povinnostmi čl. 15 (u mikropodniku s dodavatelem v Unii je pro účely čl. 15 nese dodavatel, čl. 21 druhý pododstavec).
• „Mikropodnik má výjimku vždy.“ Výjimka platí jen při splnění konkrétních podmínek – mikropodnik si musí obal nebo balený výrobek nechat navrhnout nebo vyrobit pod svým jménem nebo ochrannou známkou a dodavatel musí sídlit ve stanovené jurisdikci (podle čl. 3 v témže státě, podle čl. 15 odst. 12 kdekoli v Unii). Samotná velikost firmy nestačí.

Zdroje

• Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/40 ze dne 19. prosince 2024 o obalech a obalových odpadech (PPWR), zejména čl. 3, čl. 6, čl. 15, čl. 16, čl. 18, čl. 21, čl. 38, čl. 39, čl. 58, čl. 62, čl. 68, čl. 71 a příloha VIII – https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32025R0040
• Sdělení Komise – Pokyny k nařízení (EU) 2025/40 o obalech a obalových odpadech (C/2026/3084), Úř. věst. C ze dne 10. 6. 2026, oddíl 2 (definice výrobce), oddíl 6 (recyklovatelnost) a oddíl 10 (zmenšení obalů na možné minimum): https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:52026XC03084 – výklad Komise; závazný výklad přísluší Soudnímu dvoru EU
• Útvary Evropské komise (GŘ ENV): Packaging and Packaging Waste Regulation (PPWR) – Frequently Asked Questions, 2. vydání (srpen 2026), oddíl II otázky 5 a 6 a oddíl VII otázka 1 – pracovní dokument, který podle vlastního úvodu vyjadřuje názory autorů, nikoli oficiální stanovisko Komise

Shrnutí

EU prohlášení o shodě a technický list nejsou zaměnitelné dokumenty. DoC vypracovává výrobce (případně jeho pověřený zástupce, odpovědnost ale nese výrobce) po posouzení shody a musí splňovat obsah přílohy VIII podle čl. 39 – technický list je obchodní dokument, který smí na DoC odkazovat, ale nemůže ho nahradit. Distributor a běžný dovozce shodu neprohlašují, jen ji ověřují podle čl. 18 odst. 2; výrobcem se stávají jen podle čl. 21, tedy při vlastní značce nebo úpravě ovlivňující soulad. Dokumentaci a DoC je nutné archivovat pět, respektive deset let od uvedení obalu na trh. Nejbezpečnější cesta pro komunikaci se zákazníkem je jasný odkaz na konkrétní dokumentaci výrobce – ne vlastní nepodložené tvrzení o shodě.